Články / Rozhovory Dnes je 21. 7. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Rozhovory

         A     A     A

Jak se rodí Tichá srdce

Úterý, 14.7.2015
Rozhovor s autorkou Alenou Ježkovou o druhém dílu publikace mapující život řeholníků

Jan Regner

Nedávno vyšel už druhý díl překvapivě úspěšné publikace Aleny Ježkové Tichá srdce. Ta se snaží nahlédnout za zdi klášterů a představit tuzemskému čtenáři život řeholních řádů v Čechách a na Moravě. Po benediktinech, cisterciácích, premonstrátech, františkánech, dominikánech a boromejkách (Práh, 2013) se v hledáčku pilné novinářky a spisovatelky tentokrát ocitli maltézští rytíři, templáři, augustiniáni, karmelitáni, křižovníci s červenou hvězdou, milosrdní bratři, jezuité a anglické panny. Velmi poučené texty dokresluje velké množství působivých fotografií Jiřího Chalupy (na snímku po autorčině pravici). Zvláště cenné je zpřístupnění poměrně neznámé historie perzekuovaných řeholníků v letech 1950-1989 českému publiku. Ovšem zřejmě nejsilnější jsou výpovědi o duchovní síle a lásce vítězící nad nenávistí, které mohou vlít vnímavému čtenáři novou naději do žil.


Vydala jste už druhou knihu, ve které vyprávíte příběhy řeholníků. Předtím jste mnoho z nich vyzpovídala, snad tedy dovolíte, když se role na chvíli otočí a jeden z řeholníků teď vyzpovídá vás. Jak se zrodil nápad nahlédnout za klášterní zdi?

Nevím, jak se rodí nápady. Prostě ta myšlenka byla v jedné vteřině tady. Já jsem s ní asi tak půl roku zápasila. Říkala jsem si pořád dokola, že jsou přece mnohem zkušenější autoři, věřící lidé, píšící řeholníci – proč zrovna já? Nic o řádech nevím, žádného řeholníka neznám, nejsem katolička... Nakonec jsem si řekla: Právě proto! A šla jsem do toho.

S jakými reakcemi jste se setkala u řeholníků a řeholnic, které jste oslovila? Odmítl vás někdo?

Odmítli mě asi čtyři lidé, ale nedělám z toho vědu, každý má přece právo na soukromí. Důležité bylo, že naprostá většina oslovených souhlasila. Mnozí byli dokonce jaksi mile překvapeni, že to téma někoho zajímá. Toho si velmi cením. Protože zejména při práci na prvním dílu Tichých srdcí nikdo nemohl vědět, jak ta kniha bude vypadat, jak bude vnímána veřejností. Vlastně ani já ne.

Co vás při rozhovorech s osobnostmi, které obvykle žijí mimo světla kamer, nejvíc překvapilo nebo dokonce zaskočilo?

Kupodivu mě nic zásadního nezaskočilo. Rozhovory jsem začala dělat asi až po třech, čtyřech letech, co jsem se řády a kláštery zabývala, takže jsem byla dost připravená. To považuji za důležité. Navíc jsem původní profesí novinářka, jsem zvyklá dělat rozhovory s lidmi z různých prostředí. Je ale pravda, že v řeholním prostředí jsem se snažila být maximálně citlivá a empatická, nenaléhala jsem, všichni oslovení hovořili jen o tom, o čem chtěli. Autorizace byla samozřejmostí. Někdy jsme se dopracovali oboustranné spokojenosti až třeba při páté verzi textu, ale mně to nevadilo.

Změnilo se nějak vaše vnímání řeholních řádů?

Samozřejmě, a to převratně. Před Tichými srdci jsem si myslela, že se docela slušně vyznám v historii, ale byl to naprostý omyl. Běžně prezentovaná historie donekonečna přetřásá panovníky a mraky bitev, ale o řeholních řádech se leda rozpačitě zmiňuje. Takže nahlédnout světovou historii z úhlu řeholních řádů a jejich osobností, včetně světců, pro mne bylo převratné. Inspirovala mne ale i osobní setkání s řeholníky. Tam člověk zase objevoval úplně jinou životní a sociální zkušenost… To neustálé odkrývání něčeho nového, dalšího jedinečného přístupu ke světu, mě pořád obohacuje. Asi právě proto, že je můj zájem bytostně osobní, jsou Tichá srdce blízká tolika čtenářům. Vlastně jsem ty knihy psala tak, jak bych je sama chtěla číst.

Byla práce na knihách v něčem obtížná? Narazila jste na nějaké překážky, které jste musela překonávat? Neříkala jste si někdy: "Do čeho jsem se to pustila!?"

Teprve nyní si uvědomuji, jak strašně těžké bylo ty knihy udělat. Nejvíc obtížné pro mne bylo a je studium, které zabírá asi 70 % celkové práce na knize, zbytek činí poznávání lokalit a setkávání se s lidmi. Nechci být povrchní, a tak když zpracovávám působení jednoho řádu v Čechách, potřebuji vstřebat nejprve jeho celosvětový kontext včetně působení významných osobností. Teprve potom historii tuzemskou, mnohasetletou, včetně 20. století, o němž je paradoxně nejméně běžně přístupných dokladů. Tady přichází na řadu sbírání vzpomínek, dokumentů, nejrůznějších spisků a dokonce osobních dopisů či jiných výpovědí, celý ten mikrosvět vážící se třeba k jedinému klášteru.

To obnáší hodně práce. A protože nejsem věřící, vyžaduje to také hodně úsilí o pochopení a hodně trpělivosti k jiným i k sobě samotné. Nebudu lhát, je to obtížné. Ale nikdy, opravdu nikdy jsem si neřekla, že se na to vykašlu. Naopak, každý zádrhel mne spíš posílil v odhodlání to zvládnout. Ne kvůli sobě, ale kvůli lidem z klášterů, kteří své příběhy nemají potřebu prezentovat „ve světle kamer“, a samozřejmě kvůli čtenářům, které životní zkušenosti řeholníků zas mohou dost obohatit, inspirovat a posílit.

Žijeme v jedné z nejateističtějších zemí. Proto by mě zajímalo, s jak velkým zájmem veřejnosti se vaše knihy o životě členů církevních řádů setkaly...

Zájem o první Tichá srdce předčil všechna očekávání. Už první rok vydání si vyžádal tři dotisky… Právě nečekaný čtenářský ohlas byl pro mne impulsem k práci na druhém díle. Dnes vím, že je nutno pokračovat dál a udělat i díl třetí, protože na mnohé zajímavé řeholní řády se ani ve dvou knihách nedostalo.

Myslíte si, že je něco, čím by mohli být řeholníci zvlášť prospěšní v naší dnešní společnosti? Kde jejich přítomnost postrádáte?

Já dnes vidím řeholníky asi o dost jinak, než je vidí většinová společnost. Pro mne to už není „svět za klášterní zdí“, ta zeď dávno padla. Mám mezi nimi mnohé své blízké lidi, dokonce přátele, kteří jsou součástí mého života.

Ale k vaší otázce. Za ta léta zkušeností jsem poznala, že řeholníci jsou společnosti obrovsky prospěšní. Ostatně vždycky byli. Reprezentují duchovní kulturu, kterou každá rozumná společnost prostě musí mít, je to přirozené. Navíc vždy stáli mezi lidmi na okraji společenského zájmu, mezi nemocnými, umírajícími, vězni, mezi menšinami. Jejich role je nezaměnitelná. Bohužel je také téměř „neviditelná“, hodně skrytá. Je to asi logické, být řeholníkem přece neznamená soustředit se na mediální ohlas práce, kterou dělám. Ale i když nejsou vidět, oni tam stále jsou – a to je důležité. Myslím, že roli řeholníků ve společnosti přesně vystihuje citát, který uvozuje druhý díl Tichých srdcí: „Majáky taky nepobíhají po pobřeží a nehledají lodě, které potřebují zachránit. Prostě tam stojí a svítí.“


Knihu lze objednat ZDE.
První díl Tichých srdcí na YouTube.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
19.7.2018 Discovering the Torah with Rabbi Luria and Rabbi Vital
17.7.2018 Novéna ke svatému Aloisi Gonzagovi
13.7.2018 Kontemplativní exercicie
24.4.2018 Žijeme v době papeže Františka
9.4.2018 Jezuitský návod (téměř) na všechno



Novinka

Žijeme v době papeže Františka

Michal Altrichter

Označení Žijeme v době papeže Františka podtrhuje, že se nacházíme uvnitř jeho pontifikátu. Text sleduje buď přímo komentář k jeho stanoviskům či k těm, kdo papeže hodnotí, nebo analyzuje, co je s jeho postojem spojené. Odpovídá též na otázku, zda papež rozděluje, nebo spíše připravuje na to, co je důvodem k plnější jednotě...
objednat »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Kněží v pastoraci
Aby kněží, kteří ve svém pastoračním úsilí zakoušejí únavu a osamění, nalézali pomoc a útěchu v důvěrném vztahu s Pánem i v přátelství se spolubratry.
Národní úmysl: Aby člověk naplňoval své jedinečné poslání, které spočívá v tom, že smí Boha chválit (srv. Žl 148).
více »

Nejbližší akce

Středoevropský Magis 2018


Duchovní cvičení s Živými kameny


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky


Ekumenická duchovní obnova


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Zrušení řádu v roce 1773

Bula Exposcit debitum


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil