Články / Dokumenty Dnes je 22. 9. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Dokumenty

         A     A     A

Vždy věrně a neokázale plnil úkoly, které se ukázaly jako zásadní

Úterý, 13.3.2018
Slova otce provinciála na závěr zádušní mše svaté za otce Františka Měsíce SJ

Josef Stuchlý

Mši svaté za zemřelého P. Františka Měsíce v sobotu 10. března od 11.15 hodin v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně předsedal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Na závěr shrnul život a poslání otce Františka otec provinciál Josef Stuchlý, jehož slova přinášíme.


Dovolte i mně, abych řekl pár slov o spolubratru Františkovi. Vycházím z toho, že toto je shromáždění, které se raduje. Dovolte mně říci, jak já jsem se setkal s Františkem. Poznal jsem ho až tady na Hostýně, když sem poprvé přišel, jako takového nerudného staříka. Byl málomluvný, a když něco řekl, člověk se až v negativním slova smyslu divil. Takový obraz bychom si mohli odnést, kdybychom nevěděli víc a neznali jeho minulost. Děkuji Pánu Bohu, že mi dal tu možnost, že jsem musel něco o otci Františkovi načíst. Z toho vyplývá a rodí se úplně jiný obraz. Jeho charakter měl hloubku a rozhodnost. Vyjádřil bych to třemi myšlenkami: Svému rozhodnutí a nastoupené cestě byl věrný celý život. Vždycky byl u věcí, které se později ukázaly jako zásadní pro společnost i církev; plnil je bez okázalosti, i když někdy byly riskantní; četl znamení času. Bůh sám oslavil otce Františka nečekaně velkou účastí vás všech přítomných na tomto rozloučení. Nyní se na jmenované body podívejme konkrétněji.

Jak se stal otec František tím, kým byl? Co je na něm velkého? Co je jeho odkaz pro nás pro všechny? To, co musím říci, je, že byl věrný dělník na Pánově vinici. V patnácti a půl letech vstoupil do Tovaryšstva, což bylo v roce 1949, v době, kdy provinciál říkal: „Prosím vás, kluci, chcete vstoupit? Vstupujete, ale půjdete do vězení, protože komunismus, co se tady všude šíří, nás všechny pošle do vězení; bude to dlouho trvat.“ Otec František s tímto vědomím do toho šel. Jeho noviciát byl po osmi měsících přerušen. Protože byl mladý, nešel okamžitě do PTP a do vězení, ale mohl dodělat střední školu a gymnázium. Přes tyto těžkosti zůstal věrný: věrný slibům, které učinil, a dělal to, co vyplývalo z jeho služby.

Když měl po maturitě, udělal si školu na laboranta rentgenu, protože nic jiného mu nebylo dovoleno. Laborantem rentgenu byl v době, kdy ozáření při takové práci bylo ještě obrovské, tak to nikdo nechtěl dělat. Ale otec Měsíc řekl: „Budu to dělat, je to potřeba, je to služba lidem.“ Tím napomáhal dalšímu vývoji oboru.

Poté byl v Ostravě, protože kde jinde by měl získat práci. V té době zajišťoval spojení místní české církve s Římem přes polského jezuitského provinciála. Z toho důvodu byl na konci padesátých let zavřen. Režim odhalil, že je jezuita, který vytváří informační most mezi Římema českou církví, a toto bylo v době totality protizákonné. V životopisu otce Měsíce je tedy i vězení, což nalézáme v historii mnoha jezuitů, kteří v těch padesátých letech žili. Začátek šedesátých let tedy strávil ve vězení.

Samozřejmě vedle toho studoval filozofii, teologii. Potom po roce 1968 mu bylo umožněno dostudoval teologii v litoměřickém semináři. Jestliže studoval, studoval věrně. V roce 1971 byl vysvěcen. Byl poslán jako kaplan do Luhačovic, do Slavičína. Opět potom nastává doba, kdy tento věrný služebník dělá svou práci s mládeží dobře, přestože měl potíže se zrakem. Při katechezi dětí používá jak audio, tak video nahrávky a pomůcky. Hrál na kytaru, varhánky a zpíval. Vtahoval tak děti do biblických příběhů a zprostředkovával jim Boha, a to Boha živého. Jeho nevšední a nebojácný přístup povzbuzoval mnoho farníků, a to i přespolních. Dále působil na Valašsku a v Jeseníkách. Jesenicko jsou bývalé sudety, takže když byl dobrý kněz, byl tam režimem odsunut. Je to svědectví o tom, že jeho srdce hořelo a zapalovalo jiné. Správně zhodnotil dilema tehdejších kněží, kdy se někteří přikláněli k hnutí Pacem in terris, další byli věrní papeži. Jasně se vymezil a zůstal věrný. V době zavádění reforem Druhého vatikánského koncilu nové chápání liturgie zaváděl s rozhodností, ale i citlivostí.

Ještě v 70. a 80. letech minulého století zajišťoval informační spojení s Římem, např. rozšiřoval Informace o církvi, což byl samizdat. On ho rozmnožoval a distribuoval. Překládal z němčiny různé duchovní knihy, které opět na cyklostylu rozmnožoval. Dělal vždycky to, co bylo potřeba a co nikdo jiný nedělal, co nebylo nějak moc vidět, co nebylo okázalé a všemi obdivované. Kdyby tady teď seděl, tak nás okřikne, že nějaké oslavné řeči nechce.

Potom po roce 1990 přišla zase změna a vrací se do komunity. Vrací se nejprve na Velehrad, pak působí ve farnosti, pak v roce 1994 přichází na Svatý Hostýn a zase bere na sebe službu nejen církvi, ale ve společenství, ve společenství bratří. To bylo ve své době opět to nejdůležitější. Jak to znáte z rodiny, ty vztahy jsou rodinné, takže nejde o období, které by bylo nějak lehké. Často měl na mysli žalm: „Jak dobré a utěšené, žijí-li bratři v lásce.“ Z Hostýna ho mnozí znají jako milosrdného zpovědníka s hlubokým vhledem v křehkost lidské duše. Jeho povzbudivá slova dávala život.

Musím říci, že to, co já tady vidím, je, že Bůh je ten, který dává v hojnosti a plní své sliby, protože otec František celý svůj život zasvětil tomu, aby Bohu byla vzdávána úcta a sláva. Pán Bůh není skoupý, takže v tento den, kdy má otec František pohřeb, tady vidíme dva biskupy, přes třicet pět kněží, bohoslovce, řeholní sestry, obrovskou rodinu. Můžeme si představit slavnostnější rozloučení? To jsme nezorganizovali já nebo otec arcibiskup, to zorganizoval Hospodin. Je to jeho svědectví o tom, co si On myslí o otci Františkovi. Byl to dělník na Boží vinici, byl to dělník, kterého Bůh oslavil za to, že dělal věci neokázale a ve skrytosti.

Otče Františku, děkujeme.


Foto: Petr Janek.
Fotografie z pohřbu jsou ke shlédnutí ZDE.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
2.3.2018 Zemřel jezuita P. František Měsíc
22.2.2018 Zemřel Zdeněk Zelený, skaut tělem i duší
5.12.2016 I nadále ponese ovoce naděje
4.12.2016 Jezuité se rozloučili s otcem Kolvenbachem
28.11.2016 Otec Kolvenbach ve vzpomínkách svých spolubratrů



Novinka

Žijeme v době papeže Františka

Michal Altrichter

Označení Žijeme v době papeže Františka podtrhuje, že se nacházíme uvnitř jeho pontifikátu. Text sleduje buď přímo komentář k jeho stanoviskům či k těm, kdo papeže hodnotí, nebo analyzuje, co je s jeho postojem spojené. Odpovídá též na otázku, zda papež rozděluje, nebo spíše připravuje na to, co je důvodem k plnější jednotě...
objednat »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Mladí lidé v Africe
Aby mladí lidí afrického světadílu měli přístup ke vzdělání a práci ve vlastní zemi.
Národní úmysl: Za odvahu ke každodennímu následování Pána i přes opakující se poklesky a nedokonalosti (srv. Žl 137/136).
více »

Nejbližší akce

Pouť jezuitských přátel a spolupracovníků


Konference Řád a město, řád a jeho mecenáši


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Víkendová duchovní obnova pro seniory


Duchovní obnova pro teenagery


Víkend pro seniory


Ignaciánské duchovní cvičení


více »

Kalendárium

Schválení Tovaryšstva Ježíšova


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil