Články / Rozhovory Dnes je 24. 6. 2019  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Rozhovory

         A     A     A

Devadesátiny v Japonsku

Úterý, 12.6.2018
Cesta P. Ludvíka Armbrustera SJ do Tokia

Alena Rousová

Ve středu 16. května dovršil jezuita otec Ludvík devadesát let života. Právě dny 9. až 29. května strávil se svými přáteli v Tokiu. O tuto cestu jsme se zajímali.


Již je to asi dvacet let, co jste se po dlouholetém působení v japonském Tokiu vrátil do České republiky. Dříve jste jezdil navštěvovat naši zemi, teď zase Japonsko. Jak často tam jezdíte?

Vypadá to jako vyprávění o výletu do Japonska, ale doma jsem v Japonsku. Jsem členem japonské provincie Tovaryšstva. Otázka tedy je, jak často jezdím do Prahy. Když mně bylo sedmdesát let, ozval se český provinciál a napsal provinciálovi do Tokia, zda teď Armbruster dostane sabatický rok. Tehdejší japonský provinciál, pozdější generál Nicolas, řekl „ano“. „V Praze by tě chtěli na rok, posílám tě na dva roky.“ Tady se jezuité po čtyřiceti letech totality dávali dohromady. Neuměli se ani pořádně domluvit s centrálou v Římě anglicky nebo italsky. Dostal jsem tedy misi v Praze na dva roky. Zůstal jsem ještě třetí rok, protože bylo potřeba pokračovat v organizování provincie.

Mezitím nastaly potíže na teologické fakultě v Praze. Arcibiskup vypověděl velkou část učitelů fakulty a hledal náhrady. Pro akreditaci každého oboru v něm musí působit alespoň jeden profesor nebo dva docenti. Arcibiskup si mě všiml a projevil o mě zájem. Při volbě kandidáta na děkana fakulty vybrali mě. Nakonec jsem se tedy nevrátil do Japonska, ale byl dvě tříletá období děkanem. Pak už jsem byl starý, takovému člověku by už provinciál v Japonsku nedal nový úkol. Tady mám ještě v neděli mše svaté, jsem sociem provinciála, píšu dopisy v cizím jazyce. V Japonsku už bych šel mezi seniory. Tam se o ně sestry starají dvacet čtyři hodin denně. Vracel jsem se tam každý rok, znal jsem ten dům. Oni se sejdou ve tři hodiny odpoledne, koukají na sebe. To bych za chvíli dělal také. To jsem nechtěl. Proto jsem zůstal v Praze, ale jsem zde na návštěvě.

Co tvořilo náplň tří týdnů strávených v Japonsku?

Setkával jsem se s bývalými studenty, přednášel jim. Vzali mě také do hor k horkým pramenům kvůli léčbě určitých zdravotních potíží. Jedna bývalá studentka z Tokia přiletěla sem pro mě. Zpět mě zase doprovodili japonští manželé.

Mohl byste nám říci nějakou zajímavost z těchto dní?

V Tokiu každého zarazí, že se tam pořád staví. I ti, co tam žijí, ztrácejí orientaci. Tenkrát v padesátých letech se směly stavět budovy maximálně o třech podlažích kvůli zemětřesení. Dnes jsou tam obrovské výškové budovy. To úplně změnilo ráz města. Když horní podlaží spočívá na dolním, při zemětřesení spadne. Dnes se v Japonsku staví podle principu vánočního stromku. Horní podlaží jsou zavěšená na konstrukcích, při zemětřesení se to pohne, ale nespadne. Na zemětřesení si nikdo nezvykne, nikdo neví, jak bude silné. Při zemětřesení nikdo nesmí vybíhat na ulici. To je sice přirozený pud, ale špatný. Domy vydrží, ale venku se sypou reklamy, sklo z oken. Proto tam nejsou stavební památky z kamene a cihel, stavěli jen ze dřeva, dnes moderně ze železobetonu. Jsou tam nejstarší dřevěné budovy na světě. Dřevo také trouchniví, ale oni je nahrazují kus po kuse. Ve městě Kamakura seděl ohromný Budha v dřevěném domě. Jednou přišla tsunami, dům odnesla, ale bronzový Budha sedí dál v přírodě.

Kde jste teď v Japonsku bydlel?

Bydlel jsem ve svém pokoji, který zůstal tak, jak jsem jej před dvaceti lety opustil. Japonská provincie má sto padesát členů. Ale také jich ubývá, tak zůstal pro mě můj pokoj stále volný.

Po druhé světové válce mělo Japonsko poprvé náboženskou svobodu. Generál Jansens napsal celému Tovaryšstvu, že kdo chce na misie do Japonska, má se hlásit přímo jemu. Japonsko byla „první láska“ Tovaryšstva, jak už vidíme u svatého Františka Xaverského. Je zvykem, že jednotlivé provincie se starají o určité oblasti. Do konce světové války se měla o Japonsko starat dolnoněmecká provincie. Ale kdo chtěl tenkrát do Japonska, mohl napsat přímo generálovi. Dopisy se sypaly, mladí jezuité jsou nadšení. Generál při tom množství stejně musel prosit o posudek provinciály.

Já jsem se v Římě setkal s mladým jezuitou, knězem, který si doplňoval studium. Na chodbě, kde mělo být ticho, navíc filozofové se neměli stýkat s teology, jsme se spolu bavili, oba jsme neuměli pořádně italsky. Měl jsem dojem, že říká: Jestli chceš do Japonska, musíš se hlásit teď do čtrnácti dní, pak už to nepůjde. Podal jsem tedy žádost. Do Československa to už poslat nešlo, nemohli se na mě zeptat, měl jsem to do čtrnácti dní vyřízené. Takhle se sešla v Japonsku celá směsice národů. Nejvíce se hlásili Španělé.

My jsme tam jako mladí jeli lodí, trvalo to měsíc. Starší létali upravenými bombardéry, trvalo to tři dny, bylo to drahé. Na lodi jsem měl mořskou nemoc. Vždycky se musíte najíst, i kdybyste to v sobě neudrželi. V jídelně se přivazují stoly a židle. Přidává se deska s okrajem, aby se polévka nevylévala na zem.

Před sto lety založili jezuité v Tokiu skromnou malou školu, teď je z ní Sophia University. Díky tomu, že se v Japonsku sešli jezuité různých národností, mohli vyučovat jazyky jako rodilí mluvčí. To si běžné univerzity nemohly dovolit. Tím si jezuité získali jméno. Sophia University je jednou ze čtyř nejlepších privátních univerzit. K přijímacím zkouškám se hlásí dvacetkrát více zájemců, než je možné uspokojit.


Foto: Archiv.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
24.6.2019 Obyvatelé obce Fatunero ve Východním Timoru získali přístup k vodě
22.4.2019 Srílanský jezuita: křesťanské poselství je větší
27.2.2019 Jezuita hovoří o své práci ve Vietnamu
29.1.2019 P. Ludvík Armbruster SJ o filmu Mlčení
17.12.2018 Missio magazín s P. Rybářem a pořad Mezi slovy s P. Gáborem



Novinky z Refugia

Bajky. O moudré sově

Tomáš Špidlík

Třetí vydání oblíbených Špidlíkových bajek – krátkých příběhů s douškem moudrosti. Předmluvu napsal biskup Josef Hrdlička. Text je doprovázen kresbami akademického malíře Jana Jemelky...
více »


Prameny světla

Tomáš Špidlík

Duchovní život je přítomnost a činnost Boží Osoby v osobě lidské. Tato jednoduchá pravda je základním motivem příručky křesťanské dokonalosti napsané vynikajícím znalcem křesťanské spirituality, kardinálem Tomášem Špidlíkem. S užitkem si ji může číst začátečník i pokročilý...
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Životní styl kněží
Za kněze, aby tím, že se zavazují ke skromnému a pokornému životu, aktivně projevili porozumění a podporu těm nejchudším.
Národní úmysl: Ať jsou křesťané vnímaví k trpícím i chudým a ti, kteří jim slouží, ať mají dost pokory a trpělivosti.
více »

Nejbližší akce

Evropský Magis 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Kreativní exercicie s bibliodramatem


Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil