Články / Dokumenty Dnes je 18. 1. 2019  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Dokumenty

         A     A     A

Sláva na výsostech Bohu

Pátek, 21.12.2018
Část promluvy P. Adolfa Kajpra SJ z 2. listopadu 1947 o chvalozpěvu Gloria

Alena Rousová

Jednota a mír je nejneomylnější známkou přítomnosti Boží, přítomnosti Kristovy. Svár, rozbroj, válka je něco naprosto nekřesťanského. Totiž rozbroj a svár, který vyvoláváme chtějíce panovati nad druhými, který vyvoláváme z hladu po moci, z chamtivé touhy po hmotných statcích tohoto světa. Vnitřní zmatek, který námi zmítá a který nás vrhá do těch různých svárů a bojů, to jest naše hlavní bída, ze které nás přišel vykoupit Kristus. Budeme vykoupeni tehdy, dáme-li se jím naplnit a přeměnit. Mše svatá, upřímně a zbožně prožívaná, je nejmocnějším prostředkem k tomuto přetváření v Krista, k tomuto prožívání jeho života od betlémských jeslí až po kalvárský kříž a až po vítězné nanebevstoupení, kde sedí po pravici Otcově.

Betlémskou noc bychom tedy měli prožít při každé mši svaté, když zpíváme nebo se modlíme Gloria – Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Tento zpěv, který zpívali andělé za první vánoční noci nad Betlémem, zpívá nebo recituje kněz při většině mší svatých po Kyrie eleison.

Sláva na výsostech Bohu. – Sláva je moc a síla a dobrota a krása, která se jaksi projevuje navenek a svým leskem oslňuje všechny, kdož ji poznávají. Každý z nás tak nebo onak touží po slávě, ať už se projevuje nějakou Nobelovou cenou nebo velkým vítězným průvodem nebo třeba jen prostým děkovným stisknutím ruky, kterého se nám dostane od milé osoby. Bůh nepotřebuje od nás ničeho, nepotřebuje ani našeho oslavování. Je sám slávy pln, je sám nevýslovně blažený poznáním své vlastní nekonečné dokonalosti, moci a krásy. Protože však je dobrý, sklání se k nám, zjevuje nám svou slávu, abychom jejím poznáním i my byli blaženi. Ježíš Kristus je nejvyšším zjevením Boží dokonalosti, nejskvělejším zosobněním Boží dobroty, moudrosti a svatosti. Proto je jeho příchod na svět nejvyšším vyzářením slávy Boží, proto jeho příchod na svět ohlašují andělé zpěvem „Sláva na výsostech Bohu!“

Je nyní na nás, zda jsme schopni slávu Boží uznat, dát se jí naplnit, dát se jí oslnit, dát se jí oblažit. Na první pohled by to mělo sice být samozřejmé a přirozené, že se skláníme před velikostí a krásou, ale sobectví nás mnohdy naplňuje závistí, která nám všechno otravuje a všecko kazí. Kdosi řekl, že závist je nejhloupější hřích; v každém jiném hříchu je totiž aspoň zdánlivě a na čas cosi hezkého, kdežto ze závisti je jenom hořkost a jenom otrávenost. Bůh je jenom krása a dobro, u něho se nikdy nemusíme bát zklamání, nikdy se nemusíme bát, že naše nadšení pro něho ochabne, poznáme-li ho zblízka, tak jako tomu bývá mnohdy u věcí stvořených a u věcí lidských, a přece se tak těžko odhodláváme dáti se uchvátit jeho krásou, tak těžko je nám mnohdy uznat, že je někdo větší než my, dokonalejší než my. Je to klam, je to lež nechtít to uznat, ale je to bohužel skutečnost. Skutečnost, v níž tkví nejhlubší kořeny hříchu, hlavně démonského hříchu. A tak z tohoto hlediska snad chápeme trochu lépe, proč se tak naléhavě zdůrazňuje potřeba pokory, proč nám Kristus Pán tolikrát klade na srdce: „Nebudete-li jako maličcí, nevejdete do království nebeského.“ Jednou z dětských vlastností je totiž tato schopnost radovat se nezištně a bez vypočítavosti z jakékoliv velikosti a dokonalosti a krásy a neptat se sobecky, zda to je má dokonalost a velikost a krása, s kterou já mohu nakládat podle své zvůle a používat ji podle svých sobeckých cílů a plánů.

Máme-li tedy trochu tohoto dětského ducha, jenž je duchem pravdy, pak dovedeme zpívat: Sláva na výsostech Bohu, pak dovedeme zpívat a modlit se i to, co dále v onom zpěvu následuje, ono další rozvíjení Boží oslavy, z kterého se Gloria skládá: Chválíme tě, dobrořečíme ti, klaníme se ti, oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro velikou slávu tvou, Pane Bože, Králi nebeský, Bože, Otče všemohoucí.


Zdroj: Adolf Kajpr – Ministerium verbi. Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry, Nakladatelství Karolinum 2017, strana 66 – 68 (připravil Vojtěch Novotný).
Foto: Emanuel Vittek.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
2.1.2019 Rozvití naší osobnosti a svatost Ježíšova jména
2.11.2018 P. Adolf Kajpr SJ o očistci
12.9.2018 Bohoslužba s připomínkou P. Adolfa Kajpra SJ
22.6.2018 P. Adolf Kajpr jako svědek víry dvacátého století
14.5.2018 Angažovanost P. Adolfa Kajpra SJ mezi mládeží



Novinka z Refugia

Dějiny filosofie IV.

Od Descarta k Leibnizovi

Frederick Copleston

Čtvrtý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Descarta k Leibnizovi se zabývá racionálními systémy filosofie v kontinentální Evropě v období před Kantem. Autor, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.), se těší ve vědeckém světě mimořádné oblibě. Jeho text zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu…
více »







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Mladí lidé a příklad Panny Marie
Za mládež, především za mladé v Latinské Americe, aby podle příkladu Panny Marie odpovídali na volání Pána a ohlašovali světu radost evangelia.
Národní úmysl: Ať se církev stává v naší zemi znamením naděje pro budoucnost.
více »

Nejbližší akce

Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Filmové exercicie


Duchovní cvičení pro všechny, kteří přijali svátosti církve v dospělosti


Víkendová duchovní obnova


Kněžské exercicie


více »

Kalendárium

Památka jezuitských mučedníků


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil