Články / Dokumenty Dnes je 15. 12. 2019  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Dokumenty

         A     A     A

Sláva na výsostech Bohu

Pátek, 21.12.2018
Část promluvy P. Adolfa Kajpra SJ z 2. listopadu 1947 o chvalozpěvu Gloria

Alena Rousová

Jednota a mír je nejneomylnější známkou přítomnosti Boží, přítomnosti Kristovy. Svár, rozbroj, válka je něco naprosto nekřesťanského. Totiž rozbroj a svár, který vyvoláváme chtějíce panovati nad druhými, který vyvoláváme z hladu po moci, z chamtivé touhy po hmotných statcích tohoto světa. Vnitřní zmatek, který námi zmítá a který nás vrhá do těch různých svárů a bojů, to jest naše hlavní bída, ze které nás přišel vykoupit Kristus. Budeme vykoupeni tehdy, dáme-li se jím naplnit a přeměnit. Mše svatá, upřímně a zbožně prožívaná, je nejmocnějším prostředkem k tomuto přetváření v Krista, k tomuto prožívání jeho života od betlémských jeslí až po kalvárský kříž a až po vítězné nanebevstoupení, kde sedí po pravici Otcově.

Betlémskou noc bychom tedy měli prožít při každé mši svaté, když zpíváme nebo se modlíme Gloria – Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Tento zpěv, který zpívali andělé za první vánoční noci nad Betlémem, zpívá nebo recituje kněz při většině mší svatých po Kyrie eleison.

Sláva na výsostech Bohu. – Sláva je moc a síla a dobrota a krása, která se jaksi projevuje navenek a svým leskem oslňuje všechny, kdož ji poznávají. Každý z nás tak nebo onak touží po slávě, ať už se projevuje nějakou Nobelovou cenou nebo velkým vítězným průvodem nebo třeba jen prostým děkovným stisknutím ruky, kterého se nám dostane od milé osoby. Bůh nepotřebuje od nás ničeho, nepotřebuje ani našeho oslavování. Je sám slávy pln, je sám nevýslovně blažený poznáním své vlastní nekonečné dokonalosti, moci a krásy. Protože však je dobrý, sklání se k nám, zjevuje nám svou slávu, abychom jejím poznáním i my byli blaženi. Ježíš Kristus je nejvyšším zjevením Boží dokonalosti, nejskvělejším zosobněním Boží dobroty, moudrosti a svatosti. Proto je jeho příchod na svět nejvyšším vyzářením slávy Boží, proto jeho příchod na svět ohlašují andělé zpěvem „Sláva na výsostech Bohu!“

Je nyní na nás, zda jsme schopni slávu Boží uznat, dát se jí naplnit, dát se jí oslnit, dát se jí oblažit. Na první pohled by to mělo sice být samozřejmé a přirozené, že se skláníme před velikostí a krásou, ale sobectví nás mnohdy naplňuje závistí, která nám všechno otravuje a všecko kazí. Kdosi řekl, že závist je nejhloupější hřích; v každém jiném hříchu je totiž aspoň zdánlivě a na čas cosi hezkého, kdežto ze závisti je jenom hořkost a jenom otrávenost. Bůh je jenom krása a dobro, u něho se nikdy nemusíme bát zklamání, nikdy se nemusíme bát, že naše nadšení pro něho ochabne, poznáme-li ho zblízka, tak jako tomu bývá mnohdy u věcí stvořených a u věcí lidských, a přece se tak těžko odhodláváme dáti se uchvátit jeho krásou, tak těžko je nám mnohdy uznat, že je někdo větší než my, dokonalejší než my. Je to klam, je to lež nechtít to uznat, ale je to bohužel skutečnost. Skutečnost, v níž tkví nejhlubší kořeny hříchu, hlavně démonského hříchu. A tak z tohoto hlediska snad chápeme trochu lépe, proč se tak naléhavě zdůrazňuje potřeba pokory, proč nám Kristus Pán tolikrát klade na srdce: „Nebudete-li jako maličcí, nevejdete do království nebeského.“ Jednou z dětských vlastností je totiž tato schopnost radovat se nezištně a bez vypočítavosti z jakékoliv velikosti a dokonalosti a krásy a neptat se sobecky, zda to je má dokonalost a velikost a krása, s kterou já mohu nakládat podle své zvůle a používat ji podle svých sobeckých cílů a plánů.

Máme-li tedy trochu tohoto dětského ducha, jenž je duchem pravdy, pak dovedeme zpívat: Sláva na výsostech Bohu, pak dovedeme zpívat a modlit se i to, co dále v onom zpěvu následuje, ono další rozvíjení Boží oslavy, z kterého se Gloria skládá: Chválíme tě, dobrořečíme ti, klaníme se ti, oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro velikou slávu tvou, Pane Bože, Králi nebeský, Bože, Otče všemohoucí.


Zdroj: Adolf Kajpr – Ministerium verbi. Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry, Nakladatelství Karolinum 2017, strana 66 – 68 (připravil Vojtěch Novotný).
Foto: Emanuel Vittek.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
13.11.2019 Žít životem svatých: o blahoslavené Anežce České
23.9.2019 Uložení ostatků P. Adolfa Kajpra
16.9.2019 Zahájení diecézní fáze procesu blahořečení P. Adolfa Kajpra SJ
23.8.2019 Přijetí Krista znamená dát se mu celý
5.7.2019 Co znamená být křesťanem



Náš tip

Vyprávění o svátostech

Michal Altrichter

Text o jednotlivých svátostech církve nabízí podněty k duchovnímu životu. Opírá se o předchozí zkušenost klasiků spirituální teologie. Jde o praktické uchopení tématu...
více »


Otčenáš

Tomáš Špidlík

V modlitbě stále znovu opakujeme prosbu Ježíšových učedníků: „Pane, nauč nás modlit se.“ Stejně jako apoštolům Ježíš celé církvi dává modlitbu Otčenáš. Nesytí duši spousta vědomostí, ale vnitřní procítění a zakoušení pravdy. V Otčenáši najdeme podněty, které pomáhají upřímně a hluboce prožívat to, co je nejdůležitější...
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Budoucnost těch nejmladších
Aby každá země připravila nezbytné odpovídající kroky pro zajištění budoucnosti nejmladší generace, především těch, kteří nepřiměřeně strádají.
Národní úmysl: Ať se nám všem daří žít z moci Boží milosti a ať přinášíme dobré ovoce Božího Ducha pro tento svět.
více »

Nejbližší akce

Výstava o kardinálu Špidlíkovi


Adventní koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Víkendová duchovní obnova


Duchovní cvičení pro všechny, kteří přijali svátosti církve v dospělosti


Kněžské exercicie


Duchovní cvičení pro kostelníky a akolyty


více »

Kalendárium

Památka sv. Petra Kanisia


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil