Dokumenty

Pravé milosrdenství

Alena Rousová

„Křesťanství nikdy neopovrhovalo spravedlností, naopak čítá spravedlnost mezi základní ctnosti, bez nichž nelze chtít stavět něco vyššího. Křesťanství však ví, že Ježíš Kristus, jeho nejvyšší a vlastně jediný učitel, řekl sice: „Blahoslavení, kteří lačnějí a žíznějí po spravedlnosti,“ že však v téže řeči řekl i: „Blahoslavení milosrdní.“ Vždycky bude třeba milosrdenství, které je květem spravedlnosti, jen ono dává životu vlastní teplo a životnou krásu. Milosrdenství není nic urážejícího, není to „dělání milostí“. Jestliže by to tak někdo dělal, jestliže uděláme někomu něco dobrého a dáváme mu při tom znát, jak jsme dobří a jak zasluhujeme vděčnost a snad odměnu, pak kazíme svou milosrdnost, pak jí béřeme celou její vlastní vůni a krásu.

Člověk skutečně milosrdný je milosrdný z nejvnitřnější, takřka neodolatelné vlastní potřeby, on nemůže nebýti milosrdný, nemůže nekonati dobře, nemůže nemilovati a nečeká na žádnou odměnu a vděčnost, je dost odměněn sám nejvíce; je tím, že dobro koná, sám více obohacen než ten, komu dobro koná. Proto je nejvyšší milosrdenství většinou bezejmenné, je neviditelné, působí jako duše, která oživuje a působí, a přece je neviditelná; působí jako duch, jenž vane, kam chce, o němž nevíme, odkud přichází“ (srv. Jan 3,8).

Zdroj: Adolf Kajpr – Ministerium verbi. Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry, Nakladatelství Karolinum 2017, strana 400 – 401 (připravil Vojtěch Novotný).
Foto: Alena Rousová.

 odeslat článek     vytisknout článek