Články / Dokumenty Dnes je 12. 12. 2019  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Dokumenty

         A     A     A

Byl to dobrý člověk, spontánní, velkorysý především v přátelství

Středa, 16.10.2019
Promluva P. Vojtěcha Suchého SJ při pohřbu P. Josefa Čupra SJ

Alena Rousová

Brno. V pondělí 14. října se v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Jezuitské ulici v Brně konalo poslední rozloučení s bývalým provinciálem P. Josefem Čuprem. Hlavním celebrantem zádušní mše svaté byl brněnský sídelní biskup Vojtěch Cikrle. S ním koncelebrovaly tři desítky kněží: spolubratři z Tovaryšstva Ježíšova, diecézní kněží i další. Veliká účast nejen příbuzných, ale i řeholních sester z několika kongregací a dalších věřících svědčila o tom, že si otec Josef opravdu „získal důvěru mnohých, kterou zase odplácel nelíčeným zájmem o jejich starosti a potřeby.“ Tělo zesnulého bylo uloženo do krypty kostela.


Promluvu měl P. Vojtěch Suchý, představený brněnské komunity, do které otec Josef náležel:

Naše zraky jsou v tomto chrámu přirozeně upřeny na Ježíše Krista a jeho Matku Pannu Marii, ale jsou obráceny také k našemu zemřelému bratru, tomuto Božímu dítěti, otci Josefovi. Pouto, které nás s ním spojuje, je pro každého z nás jiné. Pouto, které s ním spojuje jeho sourozence, pokrevní příbuzné, je pouto lásky a citu; pak je tu pouto přátelství, které s ním spojuje velké množství z nás zde přítomných. Byl to dobrý člověk, spontánní, velkorysý především v přátelství. Těžko vyvolávat jména, která vyvstávají v paměti, přesto bych chtěl uvést tři: otce biskupa Vojtěch a poděkovat mu, že předsedá této liturgii, chtěl bych také poděkovat sestrám svatého Františka z Grohové, které o otce v posledních letech pečovaly, a velký dík patří lékařům a sestrám nemocnice Milosrdných bratří v Brně za jejich profesionální a pěkný lidský přístup. Pak je velká řada těch, kteří zde nejsou přítomni, ale spojuje je stejně silné pouto přátelství a vzpomínají v modlitbě na otce Josefa tam, kde z různých důvodů právě jsou. Jmenuji pouze otce provinciála, který je „služebně“ mimo republiku, duchovně je ale s námi a děkuje vám všem.

Jsme v Božím domě, slavíme liturgii; církev nám klade na srdce, aby se při každé liturgii za zemřelé kladl velký důraz na čtení Božího slova, které přináší naději na opětné shledání v Božím království, na vzkříšení a často vybízí k svědectví křesťanského života (Pohřební obřady č. 11).

Úryvek z proroka Izaiáše (Iz 25,6a.7-9) naznačuje, že když Bůh zasáhne v dějinách, tak nastane veliký svátek. Boží nabídka společné hostiny znamená přizvání do vlastní rodiny. Když zveme na hostinu, tak zveme příbuzné a přátele. Jestliže Hospodin zve veškeré lidstvo, tak to znamená, že se cítí být příbuzný všem, že se cítí být svázán poutem přátelství s každým. Od chvíle, kdy stvořil svět, Hospodin zve do společenství se sebou.

Žalm (Ž23) nám pomáhá krásným obrazem: „Prostíráš pro mě stůl“ – a básník žalmista si dokonce představuje, že je pronásledován nepřáteli – „ale i před tváří nepřátel mi připravuješ hostinu. Přijímáš mě do svého příbytku. Přijímáš mě s velkorysostí, hlavu mi mažeš olejem, nabízíš přetékající číši. A já po všechny dny svého života smím přebývat ve tvém domě.“

Toto je pozitivní pohled. Otec Josef by možná takto vyznával: „Jsem šťastný, že jsem pozván, a odpovídám s nadšením na tvé pozvání. Účastním se tvé hostiny a přijímám tě, Pane, jako pokrm: jím svýma ušima, jím srdcem, přijímám ústy, rozumem. Chci být tvým přítelem. Jsem šťastný, že jsem pozván, a chci se podílet celým svým úsilím na této skvělé hostině, kterou mně nabízíš ve svém domě, a chci s tebou přebývat jako přítel navždycky.“

Když Bůh zasáhne v dějinách, nastane veliký svátek. Sv. Pavel to (Flp 3,8-14) vyjadřuje: „Mne uchvátil Kristus Ježíš.“ Sloveso uchvátit je tak trochu z vojenského slovníku – vojsko dobude město, uchvátí nějaké území. Patří ale také do slovníku milostného. Být uchvácen nějakou osobou znamená připoutat k sobě, zamilovat se, utvořit vztah, spojení intenzivní oddanosti, něžnosti, vroucnosti.

Naše náboženská zkušenost nemůže být tvořena pravidly a zvyklostmi, ale musí být osobním vztahem. Víra je zkušenost vztahu, přátelství s osobou Ježíše. Je to pouto náklonnosti, které nás uchvátí, mění nám život. Zkusme přenést slova apoštola a vzít je za své: „Já považuji všechno za ztrátu ve srovnání s poznáním Ježíše Krista. Všechno ostatní je jako smetí, nemá žádnou cenu. Jediná věc, která má cenu, je poznání Ježíše Krista. Nyní mě zajímá jenom, abych dosáhl Krista, byl s ním.“

Běžím k cíli za vítěznou odměnou. Toto je naše hlavní povolání: odměna. Bůh nás nevolá, abychom pracovali, nebo abychom trpěli, povolal nás kvůli odměně, uchvátil nás, aby nás odměnil. Ovšem ne, aby nás odměnil se spravedlností, která odvisí z naší činnosti, nýbrž se spravedlností, kterou nám dá on a která spočívá na víře. Co je odměnou? Život věčný? Odměnou je osoba, je to setkání s Kristem Pánem (jak by řekl otec Josef), odměnou je být stále s ním, je to život v plnosti. Když očekáváme, že odměnou bude Pán, svým způsobem už nyní zakoušíme její předchuť. Žijeme-li s Pánem, odměnu už částečně zakoušíme. Dovolme Kristu, aby nás uchvátil, aby nám proměnil srdce. Když Bůh zasáhne v dějinách, nastane veliký svátek.

Otec Josef v jednom rozhovoru vzpomínal na maminku, že říkala dětem - osm jich bylo - po moravsky: „Buď hodné a modli se,“ udělala křížek na čelo a řekla: „Jdi.“ A ptal se: „Co to je být hodné? – No, žít podle evangelia.“

Když byl pak v Římě vysvěcen na kněze, maminka mu napsala: „Když jsem tě jednou malého našla v ložnici skoro mrtvého, vzala jsem tě na ruce, přiložila ke kříži a říkala: Pane Bože, jestli ho chceš, tak si ho vezmi.“ To mně napsala až před svěcením! Když Bůh zasáhne v dějinách, nastane veliký svátek.

Úryvek evangelia (Jan 12,23-28) je odpovědí Pána Ježíše Filipovi a Ondřejovi, kteří mu tlumočili žádost Řeků ho vidět. Ježíš jim nevyhověl, nechá se Řekům uvidět až později. Ježíš přijde k příjemcům evangelia po svých Velikonocích, a nepřijde fyzicky, ale přijde prostřednictvím učedníků, skrze jejich svědectví, skrze jejich slovo, skrze liturgii, svátosti církve, skrze text evangelia. A obrací řeč. Mluví o sobě jako o pšeničném zrnu, které musí padnout do země, aby přineslo velkou úrodu.

„Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!" Toto je janovská verze toho, co vypravují synoptici jako událost v Getsemanech. Celý Ježíšův život je orientován k té Hodině. Ježíš čelí těžké situaci a prosí Otce: „Oslav své jméno.“ Je to tak trochu jako naše modlitba: Posvěť se jméno tvé, nebo buď vůle tvá. Je to jeho způsob vyjadřování, je to disponibilita naplnit Otcův plán.

Otec Josef vyznával: „Chtěl jsem se věnovat Pánu – nevím, kdy jsem dostal povolání, prostě bylo. Ať si on vybere, co chce.“ A to je myslím i střed ignaciánské spirituality: být zcela svobodně k dispozici Pánu. Prosme Pána, ať život i smrt otce Josefa je oslavou Otce.

A mariánskou píseň dnes zpíváme proto, že otec Josef Čupr byl velkým mariánským ctitelem.


Foto: Vilém Urbánek.
Další fotografie naleznete ZDE.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
1.11.2019 Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
9.10.2019 Zemřel jezuita P. Josef Čupr
3.10.2019 Vzpomínková zádušní mše svatá za otce Josefa Koláčka SJ
13.9.2019 Rozloučení s P. Josefem Koláčkem SJ
11.9.2019 Zemřel jezuita P. Josef Koláček



Náš tip

Vyprávění o svátostech

Michal Altrichter

Text o jednotlivých svátostech církve nabízí podněty k duchovnímu životu. Opírá se o předchozí zkušenost klasiků spirituální teologie. Jde o praktické uchopení tématu...
více »


Otčenáš

Tomáš Špidlík

V modlitbě stále znovu opakujeme prosbu Ježíšových učedníků: „Pane, nauč nás modlit se.“ Stejně jako apoštolům Ježíš celé církvi dává modlitbu Otčenáš. Nesytí duši spousta vědomostí, ale vnitřní procítění a zakoušení pravdy. V Otčenáši najdeme podněty, které pomáhají upřímně a hluboce prožívat to, co je nejdůležitější...
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Budoucnost těch nejmladších
Aby každá země připravila nezbytné odpovídající kroky pro zajištění budoucnosti nejmladší generace, především těch, kteří nepřiměřeně strádají.
Národní úmysl: Ať se nám všem daří žít z moci Boží milosti a ať přinášíme dobré ovoce Božího Ducha pro tento svět.
více »

Nejbližší akce

Výstava o kardinálu Špidlíkovi


Adventní koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánské exercicie


Duchovní cvičení pro všechny, kteří přijali svátosti církve v dospělosti


Víkendová duchovní obnova


Kněžské exercicie


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil