Články / Články Dnes je 26. 9. 2020  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Rozlišování: je tato epidemie Prozřetelnost Boží, nebo osud?

Čtvrtek, 30.4.2020
Krizová pastorační nabídka 4

Pavel Ambros

Další podněty k zamyšlení v současné situaci nabízí P. Pavel Ambros SJ.


Jaké jsou symptomy koronaviru? Epidemiologická situace v českých zemích, na Slovensku i po celé Evropě (narůstající křivka počtu nakažených v Rusku je zlověstná) mění naše vnímání styku s druhými. Co znamená podání ruky? Hovoří-li dva o této běžné věci, slova a řeč, kterými o tomto gestu hovoříme, jsou rozdílné dle toho, jak to kdo vyslovil: bezděky odmítavým posunkem nebo pitvorným výrazem tváře. Místo úsměvu nám leží na tváři křečovitá grimasa. Když si toho přestaneme všímat, zakoření se postupně tento postoj do větší hloubky pod různými maskami. Najdeme lehce důvody k tomu, že naše strachy přestrojíme do bezpečnostních stanovisek, která se budou ohánět nastalou situací, aby svoboda člověka byla znevažována falešnými důvody pro ničím neomezovanou moc států, jak na to velmi vhodně upozornila Komise evropských biskupských konferencí: Státní moc má jednat „konkrétně, transparentně, empaticky a demokraticky“. Politická východiska, která obhajují obranu před riziky jednostranným zdůrazňováním národní suverenity ze strany lidu nebo státu, mohou skrývat falešné, prohnané a zlé záměry, sobectví jednotlivých společenství vůči jiným. Existuje jen křehká hranice mezi oprávněnými zájmy národů a nezdravou soutěživostí rozdmýchávající národní pýchu a nezřídka i nepřátelství mezi nimi. Není nepodobná hranici, která vzniká mezí péčí dobrého hospodáře a mamonářstvím. Pokojné soužití, které s takovými obtížemi Evropa buduje v rozmanitých formách společného vládnutí, tím může být narušeno velmi hluboko. Toho si byl vědom Pius XI. († 1939), když v předvečer druhé světové války naznačil, že katolíci jsou tímto virem také ohroženi: „Slovo katolík znamená univerzální, pravý opak toho, co je rasistické, nacionalistické, separatistické. Tyto ideologie nejsou nikdy křesťanské, ale ve svých dopadech jsou nelidské, zaměřené proti člověku.“ Ve stejném duchu kardinál Jean-Claude Hollerich SJ, arcibiskup lucemburský, jménem výše zmíněné komise klade na srdce nám všem, pastýřům na prvním místě (!), „abychom svědčili o našem společném úsilí o společný evropský projekt a společné evropské hodnoty solidarity a jednoty, abychom se nepoddali strachu a nacionalismu.“ To, co prožívá Evropa nyní, není až zase tak vzdálené tomu, co prožívala Evropa vpředvečer dvou světových válek.

Je zde však ještě skryto jedno nebezpečí: totiž snížení křesťanství na občanské náboženství, které je smířeno s působením státu v tzv. náboženských potřebách. Toto náboženství může přežívat poklidně (sic!) v rozporu s nárokem, který do života křesťana vnáší Kristova živá přítomnost, směřující ke svému dovršení. Je proti duchu evangelia připustit úpadek vnitřního nasazení a evangelium popřít hledáním směšných důvodů, proč můžeme přestat být druhému nablízku. Na riziko zaslepení je třeba i hlasitě upozorňovat, vymínit ji může jen modlitba. Křesťan překonává tíhnutí k tomu, aby vytěsnil to, co je mu z nějakého důvodu cizorodé. Namístě je ostražitost. Všímejte si, jak se s námi zachází právě tehdy, když je potřebí zvláštních znalostí, například odborných, nebo když společně očekáváme nepříznivé dopady v dohledné budoucnosti. Ne neprávem se prostý člověk může ocitnout ve stavu, kdy se na něj míří státní mocí – obrazně - do srdce jeho svobody jako z nezajištěné zbraně. Hromadné sdělovací prostředky jsou založeny na algoritmech, které umožňují prostřednictvím sociálních sítí sdružovat ty, kteří masky tvůrců veřejného mínění nemají možnost prohlédnout. Žijeme v bublinách filtrovaných maskami, které posilují naši soustředěnost jen na nás samotné a vedou nás k podezřívání druhých. Ba i tolerujeme mezi sebou udavačství. Proto se musíme učit říkat „ne“ tomu, co připravuje sociální válečné stroje, ať už jménem globalizace, národa, korporací nebo loajality. Je pro křesťana důležité rozlišit, k čemu nakonec vedou řeči hovořící o tom, že je možné být člověku vlkem! Proč by vlastně mělo být „nemoudré“ rozvíjet slovem i činy evangelní vidění člověka a poznávat v druhém bratra? Kde se rozmáhá malodušnost, musí zaznít jasné slovo k obrácení. Patří k ní otázka: Je tato epidemie Prozřetelnost Boží, nebo osud? Jak tomu rozumět?

Pohled otce Špidlíka z jiné strany

Celá Bible svědčí o naplnění záměrů Božích v dějinách. Tvář Boží je tváří Otce, který bdí nad svým stvořením. Je to pojetí, které vyvolává slovo Prozřetelnost, slovo, které nemá odpovídající protějšek v hebrejštině a jehož řecký ekvivalent pronoia (= péče, starost; prozíravost, obezřetnost) se neužívá, se dvěma výjimkami, které ukazují na Boží Prozřetelnost (Mdr 14,3; 17,2). Přesto proroci stále hlásali Boží panování, které zná od věčnosti všechno, co se stalo a co se stane (Iz 44,7), má k ruce všechno (Jer 27,5nn), ve svých rukou má vládu nad světem a které celé stvoření řídí svými příkazy (Sir 10,4; 39,3).

Otcové museli bránit otcovskou Prozřetelnost Boží proti fyzickému spoutání osudem, událostí, před fatalisty, protože vnímali těžkost, jak vysvětlit tajemství svobodného Božího jednání uprostřed nutných zákonů přírody. V antické filozofii byli zastánci koncepce božské Prozřetelnosti převážně stoici se svým kosmickým náboženstvím. Jejich Bůh nebyl vnějším pánem nad světem, ale racionální silou, která všechno pronikala. Důsledně učili, že Prozřetelnost je zákonem světa, ztotožnitelným s osudem. Seneca vyjadřuje jasně tuto ideu: K Jupiterovi „přináleží všechna jména... Můžeš jej nazvat Osudem? Nemýlíš se... Můžeš ho nazvat Přírodou? Nedopustíš se chyby... Chceš jej nazvat Světem? Nemluvíš nepravdu. On je všechno, co vidíš, proniká všechno ostatní a vše nese. On sám a všechno to, co mu patří.“ Takováto víra musela přinést absolutní jistotu lidskému životu. Ale lid oceňoval také opačná božstva: kult Štěstěny byl rovněž velmi rozšířen. Štěstěna vstupuje nečekaně, náhle, k dobru, a bohužel i ke zlu jednotlivců. Je proto třeba si ji naklonit. Proto její chrámy byly hojně navštěvovány.

Křesťané nemohli přijmout samo o sobě ani jedno, ani druhé mínění. Z tohoto důvodu dává Jan Zlatoústý přednost užívání pojmu oikonomia (správa; správcovství; plán spásy, vedení ke spáse), aby ukázal Boží způsob chování vůči člověku a světu. Ta směřuje ke svému cíli, kterým je spása a sláva, a obsahuje dvě perspektivy: přítomnou a budoucí. Přijdou utrpení a katastrofy, které vystaví tuto víru v Prozřetelnost zkoušce, a postoj křesťana vůči utrpení bude konkrétně svědčit o jeho ctnosti. Činnost zlých lidí ve světě, hereze, zlí duchové, Antikrist, těžkosti, bouře, utrpení, všechny tyto události podle Jana Zlatoústého vstupují do oikonomia Boží, ať už historické nebo kosmické. Toto vedení se na pohled člověku zdá jako zázrak, před kterým je třeba stát s obdivem a úžasem.

Praktické důsledky takového učení jsou velmi rozsáhlé. Výraz svěřit se do Boží Prozřetelnosti je vlastní moderním asketickým pojednáním, ale nauka, která je v tom ukryta, je podstatná pro každou křesťanskou spiritualitu. Vesmír je „územím“ Boha Otce a dílo Boží si zaslouží být neúnavně kontemplováno. Na závěr výběru děl svatého Bazila byzantský editor Simeone Metafraste uvádí výstižnou závěrečnou řeč: „Nic není vyloučeno z Boží Prozřetelnosti, nic neuteče jeho péči. Jeho oko nikdy nespí, vidí všechno. Pečuje o každou věc, je starostlivý o spásu každého... Je vhodné, abychom spolu s prorokem říkali: Jak jsou krásná, Pane, tvoje díla. Všechno jsi udělal s moudrostí.“ Bazil nás ujišťuje, že nadlouho „není možné vzdálit se od správné cesty, ledaže by Boží opomenutí nepřineslo škodu na spáse duší“.

Pro Maxima Vyznavače je cílem Prozřetelnosti „dovršení všech věcí v Bohu, všeho toho, co stvořil“. Jinými slovy, cílem Prozřetelnosti není jen uchování přírody, ale také její vykoupení a zbožštění. Skutečnost, že spása a zbožštění jsou univerzální, neznamená, že jsou stejné pro každé stvoření. Prozřetelnost, která se dotýká „těch, kteří jí nejsou hodni“, by se mohla ztotožnit s jejich povoláním v biblickém slova smyslu.


Text ke stažení naleznete ZDE.

Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
25.9.2020 Hovořme společně o utváření životního stylu pro dnes a zítra
22.9.2020 Hele, jsem MIMOřádný
20.9.2020 Večerní studium spirituality na teologické fakultě v Olomouci
13.9.2020 V září začne další kurz duchovního doprovázení
17.8.2020 Exercicie na lodi



Náš tip

Čím dál větší Bůh

Brian O’Leary

Irský jezuita Brian O’Leary vychází z pestré zkušenosti dlouhodobě přednášejícího na různých institutech, ale rovněž ze zkušenosti exercitátora v několika světových centrech spirituality Ignáce z Loyoly. V textu nám ukazuje, jak pomáhá ignaciánská spiritualita odhalovat…..
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Úcta ke zdrojům planety
Modleme se, aby zdroje naší planety nebyly drancovány, ale sdíleny spravedlivě a ohleduplně.
Národní úmysl Za nezávislost veřejnoprávních médií – ať pod ochranou sv. Václava politici hájí pravdu, spravedlnost a dobro všech.
více »

Nejbližší akce

Studentský Velehrad


Velehrad si připomene tři důležitá výročí


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Liturgické exercicie pro kněze


Setkání seniorů


více »

Kalendárium

Schválení Tovaryšstva Ježíšova

Památka sv. Františka Borgiáše


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil