Články / Články Dnes je 28. 5. 2020  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Články

         A     A     A

Doba roušková

Pátek, 8.5.2020
Zamyšlení nad užitečností krizí

Jan Regner

Dlouhé týdny ba i měsíce prožíváme kvůli pandemii koronaviru velmi zvláštní čas. Nouzový stav utišil a zastavil normální chod věcí. Zavřené obchody a vládní nařízení vyprázdnily ulice. Po netradiční postní době následovala zvláštní oslava Velikonoc. Může nás tento čas něčemu naučit?


Kritická situace, kterou vyvolala epidemie nemoci Covid-19, prověřila odolnost a houževnatost – nejen našeho imunitního systému, ale také duševního a duchovního života. Těžké chvíle nám nakonec můžou prospět, stát se šancí a cennou příležitostí k osobnímu růstu. Ukazují nám to i dějiny Božího lidu. Izraelský národ se v těžkých časech semkl kolem Božího zákona, a díky tomu se pro něj období útlaku stalo příležitostí k obrodě důvěry v Hospodina. Víra je schopná vidět v utrpení záměr, jež zahanbuje sebejistotu lidského snažení a chápání.

Také víra křesťanů byla v dějinách často tříbena v ohni. Apoštol Pavel, který sám mnohokrát pro svou víru trpěl a byl vězněn, v listu do korintské církevní obce vyjádřil velký paradox naší křesťanské existence: „Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný“ (2 Kor 12,10). Nejsou tato slova projevem cynizmu nebo dokonce masochistickou oslavou bolesti? Nikoli. Ale teprve ve světle Ježíšova pašijového příběhu jsme schopni dohlédnout dál, za horizont naší přízemní reality.

Hezky to dokresluje úryvek ze Skutků apoštolských (srov. Sk 12,24-13,5a), jímž se vracíme do doby, kdy jeruzalémští křesťané prožívali hladomor, Jakub byl odsouzen k smrti a Petr uvězněn. Čas krize ovšem vzbudil mezi Kristovými následovníky vlnu solidarity. V Antiochii, dynamicky se rozvíjejícím společenství církve, se věřící rozhodli uspořádat sbírku a prostřednictvím Barnabáše a Šavla její výtěžek poslali do Jeruzaléma. Také radostná evangelijní zvěst se v té době šířila o to rychleji. Přejme si, aby těžká doba, kterou prožíváme, byla i pro nás zdrojem nové obrody duchovního života.

Emoce nejsou nepřátelé

Kvůli virové nákaze dnes mnozí na světě trpí, umírají, ztrácí životní jistoty. Jako obvykle nejhůře následky epidemie postihly chudé, někteří se propadli do úzkostí a depresí, jiní ztratili zaměstnání nebo živnost, potýkají se na hraně bídy. Pro většinu z nás je naštěstí tato doba jen zdrojem nejistoty a nepohodlí. Když přichází něco nepříjemného, co nemůžeme ovlivnit, probudí se v nás silné negativní emoce – zlost, vztek, strach, bezradnost, či frustrace z toho, jak se rozpadají naše plány. Je přirozené, že v nás současná situace podobné pocity rozeznívá, nicméně nesmíme dovolit, aby nás ovládaly natolik, že ztratíme hlavu a necháme se jimi vláčet.

Pocity samy o sobě nejsou zlé. Dokáží život okořenit, bez nich by byl bezbarvý a nudný. Navíc jsou energií, kterou můžeme přetavit do něčeho dobrého a užitečného. Ostatně i Ježíš prožíval emoce. Uměl se radovat, projevoval dojetí, smutek, rozhořčení, ale i úzkost před blížícím se umučením. Na kříži sestoupil až na dno lidské bídy, aby nám, svým učedníkům, ukázal cestu, jak překonat úzkost tváří v tvář nebezpečí a smrti, jak doufat i ve chvílích, kdy se vše sesype a zavládne zdánlivá beznaděj.

Zvládnout takové emoce nám může pomoct kontemplace. Tato cesta ztišení a usebrání vychází vstříc naší niterné potřebě zastavit se a uvědoměle vnímat přítomnou skutečnost, naše tady a teď. Psychologové nás upozorňují na to, že nepříjemné pocity není zdravé potlačovat. Vrátí se v nestřežené chvíli a mohou být mnohem kousavější. Kontemplace nám pomáhá emoce zaznamenat, ba dokonce je i uvítat, ale pak je nechat odplynout tak, jak přišly. „V tichu se ukrývá naděje,“ napsal kdysi Thomas Merton. Ticho léčí naši roztěkanost, hojí naše vnitřní zranění, učí nás laskavému pohledu.

Epidemie podobně jako mnoho jiných kritických situací náš život obtěžuje. Rámec činností, které je možné dále vykonávat, se během mrknutí oka zúží na minimum. Možná právě proto je však v takových chvílích prospěšné neztrácet hlavu, neužírat se smutkem ze ztráty toho, co jsme dosud považovali za samozřejmé, našich obvyklých aktivit, které je nutné omezit, odložit či úplně zrušit, ale naopak se kreativně soustředit na náš potenciál, tedy na to, co je možné i nyní konat, rozvíjet a kde je možné uplatnit naši kreativitu.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
19.5.2020 Virus nás všech a Kristovo volání
18.5.2020 Kostel nikdy zavřený
14.5.2020 Maria, Nástroj Ducha svatého
12.5.2020 Jezuité vyzývají k solidaritě v rámci Evropské unie
7.5.2020 Bůh mi chce něco říci aneb jak číst Prozřetelnost ve vlastním životě?



Náš tip

Na počátku nebyl koronavir, ale Bůh

Michal Altrichter

Text komentuje události duchovního života v kontextu koronaviru. Podstatná je Pánova vznešená přítomnost a hluboká zúčastněnost. Autor je přesvědčen, že žijeme v bezprostředním očekávání slavného Pánova příchodu a je nezbytné se na tuto událost připravovat…...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Jáhni
Modleme se, aby jáhni, věrní službě Slova a chudým, byli pro celou církev živým znamením.
Národní úmysl Za kněze, řeholníky a řeholnice – ať na přímluvu sv. Radima je dostatek Božích služebníků i dalších lidí, kteří rádi nasazují svůj život pro Krista a službu druhým.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Pouť za nová povolání


Jáhenské svěcení Petra Hrušky SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení Anamnéza - mimořádní termín


Ignaciánská duchovní cvičení


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil