Články / Články Dnes je 10. 7. 2020  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Články

         A     A     A

Obnova života a poslání v epoše po Covid-19 (3)

Pondělí, 15.6.2020
Krizová pastorační nabídka 9

Pavel Ambros

P. Pavel Ambros SJ předkládá možné cesty obnovy hospodářství.


3. Rozhodovat

Jaké cesty obnovy hospodářství se nabízejí?

Gaël Giraud SJ konečně předkládá ve své studii některé hypotetické modely budoucích rozhodnutí, které vycházejí z politické ekonomie.

a) Různé podoby vlévání disponibilních peněžních prostředků do reálné ekonomiky

Někteří němečtí ekonomové předpovídají v roce 2020 v Německu pokles HDP o 9 %. Toto číslo má své racionální odůvodnění a existuje jen několik důvodů, proč by tomu mělo být ve Francii jinak a proč by to mohlo být ještě horší v Itálii, Anglii, Švýcarsku a Nizozemsku. To by mělo vést Německo a Holandsko, zastávající stabilně přesvědčení, že větší rozpočtová kázeň hospodářství podporuje, zatímco makroekonomické ukazatele ukazují opak, k tomu, aby přehodnotily svá dogmata ještě dříve, než eskalace škod v těchto zemích jim otevře oči.

Ve Spojených státech se rozhodli pro přímou podporu jednotlivců. Donald Trump a jeho ministr financí Steven Mnuchin nechali schválit Kongresu záchranný balíček, v němž ti, kdo vydělávají ročně 75 tisíc dolarů, dostanou jednorázovou přímou platbu ve výši 1200 dolarů. Manželské páry s příjmem domácnosti do 150 tisíc dolarů ročně dostanou 2400 dolarů a dalších 500 dolarů na každé dítě. (1) Hovoří se o takzvaném shazování peněz z vrtulníku (distribuce nově vytištěných peněz centrální bankou k veřejnosti) v protikladu ke kvantitativnímu uvolňování (centrální banka za nově vytvořené peníze nakupuje zpravidla státní dluhopisy, tím snižuje tržní úrokové sazby a motivuje domácnosti a firmy k větší poptávce po úvěrech). (2) Jak odhadnout celkovou sumu? Jde o odhad, jehož měřítkem je výše přímých plateb uskutečněných v době krize z roku 2009. V Trumpově administrativě se hovoří i o možnosti základního nepodmíněného příjmu pro všechny. Tato možnost se diskutuje již několik let.

V Evropě je zásadní pozastavení pravidel Paktu stability a růstu (dohoda mezi členy eurozóny ohledně koordinace jejich rozpočtových politik tak, aby případnými vysokými schodky státních rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy neohrožovaly stabilitu eura a nezvyšovaly inflaci v eurozóně), diskuze ohledně emisí tzv. koronavirových dluhopisů nebo aktivace půjček na základě Evropského stabilizačního mechanismu (záchranný fond finanční pomoci pro země platící eurem). (3)

b) Vytváření nových pracovních míst

Právě uvedené iniciativy jsou však nedostatečné. Je nutné pochopit, že systém výroby na Západě je, nebo bude částečně zablokován. Na rozdíl od krachu akciového trhu z roku 1929 a hypoteční krize hypoték v roce 2008 se tato nová krize týká především reálné ekonomiky. Ve většině podniků 30% zaměstnanců, kteří nemohou pracovat, neznamená pokles výroby o 30%, nýbrž vede k zastavení výroby. Pokud je podnik součástí řetězce výroby, kde jeden navazuje na druhého, pak výpadek jednoho představuje zastavení výroby všech. Vezměme jako příklad výrobu potravin v návaznosti na dodavatelské řetězce. Jsou známy případy, že některé vlády byly připraveny vyslat do výrobních závodů policii nebo armádu, aby přinutily zaměstnance k práci i za cenu rizika nemoci a ohrožení života jen z toho důvodu, aby nebyly narušeny vztahy mezi klíčovými subjekty hospodářsky důležitých dodavatelských řetězců. Nejhůře na tom byli zaměstnanci na nejnižším stupni výroby, kteří se stávali prvními oběťmi dopadů zastavení výroby. Je to obrovské přiznání hloubky nemohoucnosti.

Ve většině zemí, které zavedly plošné karantény, byl narušen celý systém výroby, buď byl částečně, nebo úplně zablokován, nebo u některých odvětví lze předpokládat i jejich krach. Globální hodnotové řetězce (rozčlenění „podniku do jeho strategicky významných činností, aby bylo možné porozumět chování nákladů a poznat existující potenciální zdroje diferenciace. Konkurenční výhodu získá podnik tím, že bude tyto strategicky důležité činnosti dělat levněji a lépe než jeho konkurenti“) byly nuceny zpomalit tempo své ekonomické aktivity, radikálně snížit nebo i zastavit výrobu. Prožíváme nedobrovolně situaci generální stávky. Nejen že čelíme nedostatku poptávky, protože ti, kdo mají hotovost, ji nemohou utratit, ale i krizi nabídky. Pandemie nás přivedla do bezprecedentní krize, ve které se kombinuje pokles poptávky a nabídky. V této souvislosti je vlévání peněz do ekonomiky nutné, ale zároveň i nedostatečné. Podobá se to situaci, kdy nabízíme berle někomu, kdo právě ztratil nohy.

Pouze stát v této situaci může podnítit vznik nových pracovních míst, která jsou schopná absorbovat množství zaměstnanců, kteří, když se dostanou z karantény, zjistí, že přišli o práci. Myšlenka, že stát má významnou úlohu pro vytváření podmínek vzniku nových pracovních příležitostí, není nová. Je totiž zapotřebí – s odkazem na výzkumy britského ekonoma Tonyho Atkinsona – čelit riziku vzrůstající nerovnosti, jejímž důsledkem je to, že se nám nedaří vypořádat s chudobou. Celá ekonomika se mění takovým způsobem, že většina lidí v ní ztrácí možnost najít svoji důstojnou existenci, která je spojena i s jejich vnitřní svobodou. Nesmíme se spokojit s pouhým ukládáním nových daní, jimiž bude financována naše blízká budoucnost, nýbrž potřebujeme nové nápady v pěti oblastech: technologie, zaměstnanost, sociální zabezpečení, sdílení kapitálu a zdanění. Proto období po koronaviru bude v každé zemi trochu jiné. Je věcí státu, aby pro oblast ekonomiky nastavil způsob výstupu z temného tunelu pro velké i malé podniky, jednotlivá průmyslová odvětví, služby i státní správu, a to s ohledem na specifické vlastnosti každé ekonomické struktury. Z tohoto hlediska největším rizikem je střet zájmů politiků, kteří by velmi snadno mohli podlehnout pokušení dát při rozhodování přednost vlastním zájmům. Na bídě a nouzi druhých lze vydělávat a obohatit se.

Podle Gaëla Girauda je proto legitimní a nezbytné, aby evropské státy, stejně jako včera, použily deficitní výdaje na financování úsilí o obnovu těch výrobních systémů, které je třeba pečlivě zvolit. Hovoříme o zrodu nové ekonomické budoucnosti po pandemii. Tento výběr se odehrává právě nyní, když se rozhoduje v Evropě o způsobu budoucích investic. Tento selektivní způsob výběru (co bude zvýhodněno) přináší mnoho rizikových faktorů pro možnou korupci. Proto podoba struktury budoucího zadlužení (veřejný dluh se samozřejmě zvýší a ten předáme dalším generacím jako námi vytvořený dluh!) musí být velmi pečlivě sledována, protože snaha těch, kteří tuto podobu již nyní vytvářejí, může zcela narušit sociální podobu státu. Připomeňme, že během druhé světové války dosáhl schodek veřejných financí Spojených států 20 % HDP po dobu několika po sobě následujících let. Deficit by však byl mnohem větší, pokud by stát nezachoval obrovské výdaje na záchranu ekonomiky. Jen na okraj můžeme poznamenat, že plán strukturálních změn uložený Řecku před několika lety byl naprosto zbytečný: poměr veřejného dluhu k HDP v Aténách dosáhl v roce 2019 stejné úrovně, jak tomu bylo v roce 2010. Jinými slovy, úsporná opatření mohou také zabíjet, ale neřeší makroekonomické problémy.

Prvořadý úkol obnovit a chránit demokracii

Nedávné prohlášení provinciálů evropských jezuitských provincií upozorňuje na to, že pro období po koronaviru zůstává naším společným úkolem zejména „posílit vědomí všech evropských národů o poutu provázanosti, které nás všechny spojuje. Nikdo z nás není izolovaný. Jsme tak úzce propojeni na všech úrovních, že bez toho, že bychom to věděli, neseme v sobě mocnou sílu vzájemně se nesmírně obdarovat i uškodit. (Jezuité vyzývají k solidaritě v rámci Evropské unie)“. Evropští provinciálové vidí tuto vnitřní povinnost se angažovat ve dvou rovinách: osobní a společenské. „Pro jednotlivce se toto rostoucí povědomí musí promítnout do pevné vůle věnovat život a energii něčemu, co je prospěšné pro společné dobro. Součástí povolání církve je pomáhat lidem růst v morální ctnosti solidarity. V mnoha našich zemích bylo toto odhodlání během této krize jasně vidět v neúnavném a odvážném nasazení zdravotnických pracovníků, veřejných činitelů a politických vůdců.“ V rovině sociální „se přeměna politických orgánů má uskutečňovat v přetvoření struktur hříchu, které poškozují vztahy mezi jednotlivci a národy, do struktur solidarity, a to prostřednictvím právních předpisů, norem a právních systémů. Evropa je plodem této institucionální přeměny a sama o sobě ztělesňuje solidaritu. Jak řekl papež František ve svém velikonočním poselství, překonala Evropa po druhé světové válce díky konkrétnímu duchu solidarity minulou rivalitu, což jí umožnilo zotavit se. Dodal, že ‚jako nikdy dříve je především za dnešních okolností naléhavé, aby se tato rivalita znovu neujala a všichni uznali, že tvoří jednu rodinu, a vzájemně se podporovali. Evropská unie dnes stojí před epochální výzvou, na níž závisí nejenom její budoucnost, ale i budoucnost celého světa. Ať nepromarní příležitost podat další důkaz solidarity i za pomoci nových řešení.‘“ (4)

Z tohoto hlediska by bylo omylem oceňovat, nebo dokonce dávat za vzor „efektivitu“ autoritářských režimů nebo politicky motivovanou hru, využívající i takovouto situaci k pouhému posilňování mocenských pozic i za cenu zeslabení demokratických institucí a legálního způsobu rozhodování. Snahy narušit demokratický systém nelze přeslechnout v otázkách typu: Neukazuje se snad v této krizi, že naše demokracie jsou chabě vybaveny řešit takovéto situace? Není rozhodování demokratickými postupy příliš zpomaleno? Nemají být na čas suspendovány osobní svobody člověka? Slyšíme obdobné hlasy stále dokola v různých obměnách. Když jen zvážíme to málo informací, co víme o průběhu pandemie v Číně: nepochybně se tam situace stále zlepšuje, i když ani tam ještě nebyla epidemie zcela vykořeněna, dokonce ani ne ve městě Wu-chan. Čína se pochlubila tím, jak její vláda vybudovala uprostřed nákazy dvě nemocnice přímo v centru nákazy v několika dnech. Rozhodně v Číně nehrozí, že se dostane do područí nějakých neznámých finančních lobbistických skupin, jak tím trpí západní demokracie. Rozhodně autoritářský komunistický režim v Severní Koreji si může ve prospěch „dobra“ dělat se všemi, co si zamane. Ale je možné suspendovat principy demokracie jen proto, aby se mohla přijímat efektivnější opatření?

Gaël Giraud SJ se dále ptá, jak nahlížet na období po zrušení karantény. Je přesvědčen, že obnova předchozího ekonomického modelu, založeného výlučně na globalizaci jako prostředku vyššího a efektivnějšího zisku, a ignorování politického rozhodnutí prohloubit klíčovou roli zdravotního systému, založeného na principech zohledňujících zdraví jako prioritní obecné dobro, se může stát nebezpečnou pastí. Není ani černou labutí, jak s oblibou říkají ekonomové, když chtějí hledat odpovědi na otázku dopadů neočekávaných událostí velkého rozsahu a následků, které hrají významnou roli v dějinách. Cožpak vlastně nechceme šlapat na plyn auta, které nevíme, kam se řítí? (5) Kořeny epidemie je třeba hledat mnohem hlouběji jako důsledek našeho způsobu vytváření antropocénu, totiž stvořit epochu, v níž lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém. Zničení prostředí, které naše tržní ekonomika uplatňovala více než století, má společný kořen s touto pandemií: stali jsme se dominantním druhem na Zemi, do jisté míry jedinou stvořenou bytostí, které přičítáme nějakou hodnotu. Proto jsme schopni rozbít potravinové řetězce všech ostatních zvířat, ba i některých lidských etnik, aniž bychom zpozorovali naši rostoucí křehkost: stáváme se nejlepšími potencionálními nositeli patogenních tendencí.

Pokud budeme uvažovat, říká na závěr s jistou nadsázkou francouzský jezuita, v rovině biologické evoluce je pro virus mnohem „účinnější“ nakazit člověka než arktického soba, který již je ohrožen globálním oteplováním. Ekologická krize ohrožuje a již nyní ničí celé druhy živočichů a rostlin. Možnost šíření různých virů usnadňuje ničení biologické rozmanitosti, ve kterém jsme se jako lidstvo angažovali již nějakou dobu a angažovat i nadále chceme zcela bezohledně. (6) Dnes si již mnozí uvědomují, že ekologická krize nám přináší jistotu cyklicky se opakujících pandemií. Soustředit se jen na výrobu ochranných masek nebo očkovacích látek na tento druh viru je jen léčbou následků, ne však samotných příčin. Jádro tohoto zla tkví v něčem mnohem hlubším. A toto zlo je třeba léčit na prvním místě. Hospodářská obnova, kterou budeme muset uskutečnit v době, která nás čeká, když vyjedeme z tunelu nouzového stavu, bude možná nečekanou příležitostí k provedení proměny, která se i včera zdála být nepředstavitelná pro ty, kteří byli a jsou fascinováni pohledem do budoucna, vizí stále rostoucího zisku prostřednictvím finanční globalizace. Život oligarchů se podobá jízdě autem, v němž se dívají do zpětného zrcátka z imaginárního cíle úplného podřízení světa ekonomickým modelům uvažování, zajišťujícím trvale rostoucí dividendy. Tou cestou je spravedlivější distribuce plodů technického vývoje všem, zohlednění veškeré lidské aktivity ohledem na naše životní prostředí, rovnoměrnost (radikální glokalizace) a změna životního stylu. To je jedna podoba příležitosti, kterou krize přináší. Druhá spočívá v tom, že řidiči světové ekonomiky pojedou ke svým cílům bezohledně dál, navíc s přesvědčením, že když vidí svůj cíl, nemusí se řídit pravidly. Z tohoto hlediska je zápas o stálou a trvale obnovitelnou demokracii i úkolem každého křesťana. Víme, že demokracie má svých slabých míst velmi mnoho a že je hluboce nemocná. Je však iluzí se domnívat, že autoritářské společnosti, které se zaštiťují i náboženskými hodnotami (ať už křesťanskými, muslimskými nebo židovskými), jsou jen různé podoby pokušení, které ve jménu dobra jsou ochotny užít jakékoli prostředky k jejich dosažení.

To jsou jistě úvahy, které berou v potaz střednědobý horizont našeho uvažování o souvislostech našeho budoucího směřování. Nemohou nás zcela odvést od úsilí urychlit ukončení sanitární krize. Je nutné dělat vše, co je nutné, s vědomím, že nejsme ve válce, kde chceme zvítězit nad virem sto ku jedné. (7) Nejde o to zvítězit, ale nechat se proměnit rozlišováním, jímž se člověk ve své omezenosti staví k důsledkům svých předchozích vědomých či nevědomých rozhodnutí. Musíme se změnit my sami, abychom se mohli otevřít životu, který v sobě má lidskou důstojnost i Boží perspektivu.


Zpracováno dle: Gaël Giraud SJ, Per ripartire dopo l’emergenza Covid-19, in https://www.laciviltacattolica.it/articolo/per-ripartire-dopo-lemergenza-covid-19

Odkazy:
(1) Trump stvrdil rekordní finanční injekci na podporu americké ekonomiky, https://www.e15.cz/zahranicni/trump-stvrdil-rekordni-financni-injekci-na-podporu-americke-ekonomiky-1368141.
(2) Peníze z vrtulníku jako nekonečná munice centrálních bank pro příští krizi, https://www.peak.cz/penize-z-vrtulniku-jako-nekonecna-munice-centralnich-bank-pro-pristi-krizi/22295/.
(3) Srv. Philippe Pochet, Co čeká Evropu po krizi? Čtyři scénáře možné budoucnosti, https://denikreferendum.cz/clanek/31196-co-ceka-evropu-po-krizi-ctyri-scenare-mozne-budoucnosti.
(4) Velikonoční poselství papeže Františka Urbi et Orbi, 12. dubna, baz. sv. Petra (12. 4. 2020), https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=30928.
(5) Šlapeme na plyn v autě, které se čím dál hůř řídí, https://archiv.ihned.cz/c1-66182400-slapeme-na-plyn-v-aute-ktere-se-cim-dal-hur-ridi.
(6) Srv. J. Duquesne, «Coronavirus: “La disparition du monde sauvage facilite les épidémies”», intervista a Serge Morand, ricercatore del Cnrs-Cirad, in Marianne, 17 marzo 2020.
(7) Srv. skvělý článek Tuhle válku nejde vyhrát 100:0, píše profesor Pavel Kolář o koronaviru, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tuhle-valku-nejde-vyhrat-100-0-pise-profesor-pavel-kolar-o-koronaviru-95254.

Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
30.6.2020 Jezuitské školy v Andalusii reagují na nouzovou situaci
29.6.2020 Webinář o migraci
24.6.2020 Světový den uprchlíků
19.6.2020 Distribuce potravin potřebným rodinám
12.6.2020 Obnova života a poslání v epoše po Covid-19 (2)



Náš tip

Na počátku nebyl koronavir, ale Bůh

Michal Altrichter

Text komentuje události duchovního života v kontextu koronaviru. Podstatná je Pánova vznešená přítomnost a hluboká zúčastněnost. Autor je přesvědčen, že žijeme v bezprostředním očekávání slavného Pánova příchodu a je nezbytné se na tuto událost připravovat…...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Naše rodiny
Modleme se, aby rodiny dnešní doby byly doprovázeny s láskou, úctou a radou.
Národní úmysl Za rozpadající se rodiny a manžele v krizi – ať na přímluvu sv. Zdislavy vzájemnou láskou, úctou a věrností najdou cestu k sobě i k Bohu.
více »

Nejbližší akce

Výstava projektu "Telč a jezuité"


Poutní mše svatá


Koncert Pocta svatému Ignáci


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánská duchovní cvičení


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Filmové exercicie


Duchovní cvičení pro všechny


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil