Názory

Spát – nebo bdít?

Jan Rybář

V době ohrožení se v naší církvi zřetelněji ukazují dva druhy katolíků. Ti první, nejpočetnější, jsou věřící, kteří se radují z daru života a chtěli by si jej udržet co nejdéle: prosí za to, aby se jim nic zlého nepřihodilo, to znamená nouze, nemoc, úraz, smrt… Co je čeká po smrti, věčný život, je jim hádankou, ale aspoň pojistkou, že to nebe bude také velkolepé, když už je to někdy velkolepé zde a nyní.

Ta druhá skupina jsou věřící, pro které víra není jen souhrn pravd z Bible, ani systém, který pomáhá ke slušnému prožití daného času, ale je to vztah. Martin Luther řekl, že na čem visí srdce, to je tvůj Bůh (nebo bůžek?). Oni tedy visí srdcem na Kristu. Ať jsem zdravý, nebo nemocný, ať žiji krátce, nebo déle, ať mne chválí, nebo pomlouvají, ať jsem chudý, nebo bohatý, ať jsem zdravý, nebo nemocný, ať na mne přijde těžká zkouška, nebo žádná, ať je kolem mne zmatek, nebo pokoj, JÁ ZNÁM KRISTA! Oni žijí v bezprostředním vědomí jeho přítomnosti. Když je to tak, nic jim nechybí... Takto mezi námi žijíce, nabízejí to i nám, i ostatním. Říká se jim mystici, nebo také „svatí“....

 odeslat článek     vytisknout článek