Rozhovory

Otec Anthony Corcoran SJ vypráví o své práci v Kyrgyzstánu

Alena Rousová

Otče Anthony, jaká cesta vás jako jezuitu vedla k tomu, abyste svou kněžskou službu naplňoval nejprve v Rusku a nyní Kyrgyzstánu?

Když jsem vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, brzy se mě zmocnila touha sloužit v misiích. Myšlenka pracovat v bývalém Sovětském svazu se pravděpodobně objevila z různých zdrojů. Tato touha byla nepochybně nějakým způsobem inspirována dřívější praxí, kdy jsme se jako děti na žádost Panny Marie z Fatimy každodenně modlily za Rusko. Později zvláštní zájem papeže Jana Pavla o lidi v této oblasti povzbudil některé z nás, abychom se dobrovolně zapojili do této mise.

Od mé první návštěvy Kyrgyzstánu na konci devadesátých let, kdy jsem pomáhal našim jezuitům, kteří zde pracovali, mě tato země a lidé nepřestávají fascinovat. Následujících dvacet let jsem pravidelně (naléhavě) žádal své představené, aby mi umožnili přijít sem pracovat – pravda, ne sloužit jako apoštolský administrátor – ale nakonec jsem mohl přijít po svém jmenování v roce 2017.

Jaké jsou vaše hlavní úkoly jako apoštolského administrátora v zemi, kde je velmi málo katolíků?

Chápu to tak, že moji primární roli definuje zapojení do pastorační péče o naše lidi. Našich katolíků je velmi málo, jak uvádíte, a jsou rozptýleni po celé zemi. Svoje nejútěšnější dny trávím kontaktem s těmito skromnými a upřímnými křesťany a jejich sousedy ve vesnicích a městech, kde se nacházejí naše malá společenství. K úkolům administrativy patří samozřejmě také setkání, korespondence, řešení problémů.

Během naší návštěvy v Římě „ad limina“ v roce 2019 papež František přirovnal církve ve střední Asii ke klíčícím „malým výhonkům“. Zdá se, že tento obrázek dobře popisuje realitu naší mise zde.

Jaké jsou specifické výzvy ekumenických či mezináboženských vztahů v kontextu Kyrgyzstánu?

Nejprve je důležité poukázat na jedinečnost společenství a kultur ve Střední Asii. Pozoruhodná historie politické, sociální a náboženské reality má mnoho společného s okolními muslimskými zeměmi, a zároveň se výrazně liší. Mnohé ze „specifických problémů“ ve vztazích jsou ty, které zažívají křesťané v okolních zemích. Zdejší společnost prochází výraznými změnami a některé z nich jsou skutečně znepokojivé (např. u části populace se objevuje hnutí směrem k nacionalistickému populismu s prvky „importovaného“ islámu, který je přísnější a výrazně politický.) Jsme však požehnáni tím, že máme příležitost žít a pracovat s mnoha lidmi různých náboženství, kteří jsou nadmíru dobromyslní a otevření. Doufáme, že právě tito lidé budou určovat směřování společnosti a státu, a je opravdu potěšující pomyslet na to, že bychom mohli přispět tím, že těmto Kyrgyzům nabídneme nějakou skromnou podporu a povzbuzení.

Jaký význam dnes přikládáte přítomnosti Tovaryšstva Ježíšova v této malé středoasijské zemi?

Opět, jsme velmi malá komunita a neměli bychom náš příspěvek přeceňovat; nicméně není pochyb o tom, že fenomenální duchovní, intelektuální, humanitární (charitativní) a pastorační zdroje Tovaryšstva v širším smyslu mohou poskytnout něco jedinečného a smysluplného. Doufáme, že některé z těchto pastoračních/duchovních a intelektuálních zdrojů zpřístupníme větší skupině místního obyvatelstva. V současné době například pracujeme na přemístění hlavního kostela s charitativními a akademickými programy do samého centra hlavního města, aby byla „tvář“ katolicko-křesťanské přítomnosti mnohem viditelnější a přístupnější. Také jsme v procesu zjišťování možnosti zřídit zde jezuitskou školu. Samozřejmě bychom při realizaci těchto snah mohli využít přítomnosti nových štědrých jezuitů odjinud.

A konečně, co jste se Vy a jezuité naučili ze svých setkání s Kyrgyzy?

Kyrgyzové a jejich kultura jsou skutečně výjimeční ve svém trvalém zaměření na širší rodinu a komunitu a ve svém obecném odmítání různých projevů radikalismu (dosud). Tato kultura a lidskost, která je příkladem, nás učí svým vlastním způsobem, že Kristova přítomnost je nejvíce potřebná; naše bytí tam musí být inkulturovanou „službou přítomnosti a útěchy“. To je možné díky tomu, co můžeme získat z přístupu těchto lidí k životu, a především z toho, co Ježíš Kristus chtěl, abychom s nimi sdíleli.

Kyrgyzstán je papežská mise pro Tovaryšstvo Ježíšovo. A musím dodat, že jsem zahanben pokračující štědrostí jezuitů, kteří přicházejí z tak rozmanitých kultur, aby sloužili v Kyrgyzstánu. Můj novicmistr jednou s jistým humorem poznamenal, že když hledáme v Tovaryšstvu anděly, nenajdeme je – protože žádní nejsou; nicméně není přehnané tvrdit, že u mnoha našich jezuitských spolubratrů nacházíme skutečně úžasné příklady každodenní věrnosti a dobromyslné štědrosti. A každý den jsem zahanbený a vděčný za toto bratrství.

Zdá se, že můj vlastní čas zde poskytuje neustálou, neutuchající výzvu k obnově v přesvědčení o Kristově volání, které se nás snaží přimět k větší věrnosti, odvaze a velkorysosti.

Zdroj/Foto: jesuits.global.

 odeslat článek     vytisknout článek