Názory

Ignác Loyola – syn Panny Marie

Pavel Ambros

Ignác svěřuje Panně Marii tři věci, které si chce jejím prostřednictvím vyprosit u Boha: aby „pronikavě vnitřně poznal své hříchy a zakusil k nim odpor“, dále aby „pocítil nepořádek ve svém jednání, zošklivil si ho, abych se polepšil a uspořádal“, a konečně aby poznal, jaký je „svět a s odporem odstranit od sebe světské a marnivé věci“. (DC 63) Když si jen trochu více představíme tichý život Ježíše v Mariině lůně, nemůže pojmout důsledky ujištění, že Maria za nás prosí u Syna. Ona laskavosti nedává, ale žádá o ně. Všude, kde se objeví její osoba, nás Ignác vyzývá, abychom se na konci pomodlili Zdrávas Maria. Je to totiž modlitba, která je otci Ignáci obzvlášť drahá, jak je vidět v Rozjímání o Vtělení, v Otcově dialogu s Marií, v němž je položena otázka: Chceš se stát Matkou mého Syna? A odpověď: Ať se mi to stane!

V meditaci o Provolání věčného krále se Panna Maria objevuje v jejím klíčovém okamžiku. Vidí jako Kristus „veškerý svět, jejž On celý a každého jednotlivě volá“ (DC 95), a rozhoduje se přinést oběť nejvyšší ceny. Ale vidí v tomto Kristově pohledu i nás, kteří zasaženi Kristovou láskou nemůžeme nic jiného než učinit životní nabídku: „Věčný Pane všech věcí, nabízím se Ti s Tvou přízní a pomocí před Tvou nekonečnou Dobrotou a v přítomnosti Tvé přesvaté Matky“, připravenost, ochotu a rozhodnost se Kristus podobat. (DC 28) V době adventní se mám znovu postavit do této přítomnosti Kristova volání.

Podívejme se v adventu na Marii Ignácovýma očima. Naslouchejme tomu, co říká, a dívejme se na to, co dělá, a nakonec s ní rozmlouvejme. Přemýšlejme o tom, co bych měl říci jeho Matce a Panně Marii já. Povězme jí, co zakouším, jak mě k sobě připoutává, zbavuje strachu z toho, co přijde. Pomáhá mi Krista více následovat a napodobovat našeho jediného vtěleného Pána (DC 109).

Mohu jít s Ignácem k Panně Marii ještě s radikálnější prosbou. Radikalitu naznačuje rozjímání o dvou praporech, klíčová meditace druhého týdne. Nabádá vykonat „Rozmluvu s naší Paní, aby mi od svého Syna a Pána vyprosila milost, abych byl přijat pod jeho prapor“ (DC 147). Být s Kristem znamená nalézt zalíbení v chudobě, „bude-li mě chtít Boží Velebnost vyvolit a přijmout“; dále strpět potupy a urážky, aniž bych tím někoho postavil do situace hříchu.

A přesto nás Ignác vede ještě k hlubšímu zvnitřnění našeho důvěrného spočívání v tajemství Ježíšova srdce. V souladu se staletou tradicí Církve jsme v první kontemplaci Zmrtvýchvstalého vyzváni, abychom viděli, jak se Panně Marii zjevil náš Kristus (DC 218–220, 299). I v adventu se nám otevírá svět Kristova Zmrtvýchvstání, které je přicházejícím nebem plným svatých (našich osobních!) přátel, andělů a Panny Marie.

Klíčové místo Panny Marie je klíčem k diskrétnosti a pokoře srdce. Učí nás to i její duchovní syn Ignác, který se důvěrnosti s Bohem naučil od ní. To vše proto, abych hluboce poznal Pána, který se pro mě stal člověkem, abych ho více miloval a více ho následoval (DC 104). Můžeme zvolat starodávnou střelnou modlitbou: „Naše Matko, Bohem vyvolená, veď nás přímou cestou k Pánu. Syn totiž vždy pozná svou Matku.“ Proto buďme vedle ní a s ní.

 odeslat článek     vytisknout článek