Aktuality

Francouzští biskupové zahájili proces blahořečení P. Henriho de Lubaca SJ

De Lubac je mnohými považován za jednoho z nejvýznamnějších teologů dvacátého století. Francouzský jezuitský kněz byl předním myslitelem ve škole, která se zasazovala o návrat k pramenům křesťanské tradice, ke spisům církevních otců. Spolu s Josephem Ratzingerem a Hansem Ursem von Balthasarem také založil časopis Communio.

Jeho nejznámější knihy jsou Nádhera církve, Křesťanská víra, Katolicismus, Drama ateistického humanismu a Mateřství církve, z nichž některé jsou dostupné v češtině.

De Lubac se narodil 20. února 1896 v severofrancouzském městě Cambrai a vyrůstal v tradičně katolické rodině s pěti sourozenci. Poté, co se jeho rodina přestěhovala do Lyonu, studoval de Lubac na jezuitské škole. V roce 1913 se rozhodl vstoupit do jezuitského řádu. Jeho noviciátní formace v Anglii byla následujícího roku přerušena první světovou válkou, kdy byl povolán do francouzské armády. V letech 1914 až 1919 sloužil v armádě a utrpěl zranění hlavy, které mu působilo bolesti po zbytek života.

De Lubac byl vysvěcen na kněze v roce 1927 a začal vyučovat teologii na Katolické univerzitě v Lyonu. Během druhé světové války vzdoroval ideologiím nacizmu a antisemitizmu. Spoluzaložil Sources Chrétiennes, sbírku patristických textů vydaných v řečtině nebo latině s francouzským překladem.

V roce 1950 bylo de Lubacovi zakázáno učit na Katolické univerzitě po dobu osmi let. Pokračoval v psaní a v roce 1958 byl jmenován členem Institutu de France. Papež Jan XXIII. jmenoval de Lubaca členem přípravné komise Druhého vatikánského koncilu v roce 1959. Později se účastnil koncilu jako peritus neboli teologický expert. Jeho spisy ovlivnily texty, které vzešly z koncilu.

Papež Jan Pavel II. jmenoval de Lubaca kardinálem v roce 1983 ve věku osmdesáti šesti let. Zemřel o devět let později v Paříži 4. září 1991.

Zdroj/Foto: Catholic News Agency.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek