Rozhovory

Otec Frank Brennan SJ se angažuje v boji za práva australských domorodců

Alena Rousová

Franku Brennane, velmi jste se angažoval v obraně práv původních obyvatel ve vaší zemi. Lze vás označit za „sociálního aktivistu“?

Jeden z našich premiérů mě popsal jako „vměšujícího se kněze“. Jiný mě charakterizoval jako „morální osten na hřbetě národa“. Právník a jezuita starého stylu třicáté druhé generální kongregace, pevně oddaný víře, která usiluje o spravedlnost. Nevěřím, že můžete pracovat pro spravedlnost, pokud se nebudete nějak angažovat ve veřejném prostoru. Vždy jsem se snažil sledovat osoby s rozhodovací pravomocí a ty, které jsou těmito rozhodnutími nejvíce ovlivněny. To mi brání stát se licoměrným.Co vás vedlo k tomu, že jste se začal zajímat o situaci původních obyvatel Austrálie? Vybral jste si tuto misi, protože jste jezuita?

Tuto misi jsem si nevybral. Můj provinciál si mě vybral pro tuto misi, a to proto, že jsem byl jezuitou s právní kvalifikací. Začal jsem studovat práva a politiku v sedmdesátých letech, kdy byla práva domorodých Australanů málo uznávána. Zavázal jsem se tedy, že s nimi budu pracovat za jejich pozemková práva a sebeurčení.

Co jste se díky svému spojení s domorodými lidmi naučil, co by mohlo být užitečné pro ostatní jezuity jinde ve světě, kteří pracují na usmíření s domorodými národy?

Buďte pozorným posluchačem. Než promluvíte, ujistěte se ještě jednou, že hlouběji nasloucháte těm, za jejichž práva agitujete. Budujte a udržujte vztahy založené na důvěře s domorodými národy, které tolik utrpěly porušením důvěry v postkoloniální společnosti.

Jako kněz jste se někdy vyjadřoval ke kontroverzním otázkám, někdy jste obhajoval tradiční církevní postoje, někdy jste vyjádřil touhu po změně. Jaká je společná nit, která se táhne vaším pastoračním přístupem?

Ve veřejném prostoru musíte být pokorní, ale také silní a rozhodní. Od skandálu sexuálního zneužívání dětí v církvi máme menší pravomoc formulovat, co je obecné dobro nebo veřejný zájem. Ale musíme to přesto dělat kvůli těm, kteří nemají hlas a jsou na okraji společnosti, kteří mají malou moc. Evangelium je dobrou zprávou i pro sekulární společnost. Proč? Protože drží ve středu pozornosti chudé a marginalizované a hlásí se k pravdě v každém období.

Na jaký odpor a překážky jste na své cestě narazil?

Politika vždy zahrnuje kompromisy. Pokud by existovala snadná a jasná odpověď, problém by nevyžadoval politické řešení. Někteří o takových věcech nechtějí od kněze slyšet. Někteří si myslí, že bychom měli zastávat pouze abstraktní ideály. Někteří si myslí, že se podílíme pouze na prosazování našich vlastních věcí nebo veřejného postavení. Někteří prostě nevěří jezuitům, a to se týká i některých lidí v církvi.

Mezi poctami, které jste obdržel, vás National Trust of Australia označil za „živý národní poklad“. Vysvětlete tento název, který může být poněkud matoucí.

V roce 1995 byli Australané vyzváni organizací National Trust, aby hlasovali pro padesát „živých národních pokladů“ – lidí, kteří přispívají ke všem aspektům života v zemi. Podílel jsem se na dlouhodobé kampani za práva domorodců na půdu, která následovala po historickém soudním rozhodnutí, které poprvé uznalo jejich práva na půdu. Lidé byli potěšeni, že důvěryhodný člověk, který nebyl politikem, domorodcem nebo těžařskou společností, dokázal vysvětlit složité zákony, zvláště když byli domorodci a těžařské společnosti v konfliktu.

Jak prožíváte Univerzální apoštolské preference Tovaryšstva Ježíšova ve svém každodenním životě a závazcích?

Modlím se; pracuji s mladými lidmi jako rektor vysoké školy; šířil jsem myšlenky Laudato si‘. A nejvíce jsem doma, když doprovázím chudé, vyvržené a oběti násilí v našem poslání spravedlnosti a usmíření.

Zdroj/Foto: jesuits.global.

 odeslat článek     vytisknout článek