Názory |
A A A
|
Šaty dělaj člověkaÚterý, 9.2.2010 Vzpomínka na provinciála Františka Šilhana 25 let po jeho smrti
Jan Rybář
Mám rád sólisty ve fraku. Mám rád v neděli na mši pány v obleku, dámy v klobouku a ministranty ve vyleštěných botičkách. V mém dětství mne zklamala kněžna Salmová v kartounových šatech. A klame i mozaika jednoho arcibiskupa: znalec pozná, že je oděn jako kardinál, ač jím nikdy nebyl.
Za normalizace jezdil pan opat Tajovský za hranice ke svým slovanským spolubratřím jako civilista - jinak ani nemohl - ale v kufru s sebou vláčel opatský háv, aby ho vůbec přijali. Podobně tomu bylo u představeného českých jezuitů P. Šilhana. To byla rovněž osoba soudruhy nenáviděná a souzená v jednom velkém monstrprocesu s opatem Tajovským. Taky u něho je příhoda s oblečením. Ale nepředbíhejme.
P. Šilhan zdědil jako provinciál roku 1945 českou provincii v troskách. Co dalo práce získat biskupské gymnázium v Brně z moci Rudé armády! A domy po německých jezuitech... Přesto se hned rozjela 3 gymnázia, obsazená učitelským sborem z Tovaryšstva Ježíšova. Dále exercicie, noviciát i filozofický institut v Děčíně a mnoho jiného.
Počátkem roku 1950 ale náhle přišlo zatčení, vyšetřování a nakonec i odsouzení na 25 let věznění v nejtěžších žalářích socialistické republiky. Ve vězení byl Šilhan často v korekci; v práci byl šikovný tak, že mohl pomoci i nešikovným. Vždycky byl plný křesťanského optimizmu a humoru.
Po podmínečném propuštění v roce 1965 ho ihned čekala domácí internace. Jeho hvězdná hodina přišla až s pražským jarem, kdy byl přijat na audienci u papeže Pavla VI. A teď jsme konečně zase u šatů. František Šilhan vyprávěl, že se u té soukromé audience cítil jako herec v kostýmu. Přijel totiž do Říma jako penzista z domova důchodců: v obstarožním kloboučku, štruksových kalhotách, v obnošeném trenčkotu a sešlapaných polobotkách.
Takto prý ho nechtěli k papeži pustit, a tak vstoupil nakonec do audienční síně ve zbrusu novém taláru, s moaré cingulem, biretem a profesním pláštěm. Do vlasti se však vrátil zase ve svém ošoupaném oblečení. Později rád ukazoval foto s papežem a šibalsky dodával: „Koukejte, to jsem já!“ Dožil se oslavy 40. výročí Osvobození a 13. února 1985 na Moravci zemřel. Letos je to 25 let…
odeslat článek vytisknout článek
|
Novinka z Refugia Kajícnost – cesta k Božímu milosrdenství a usmíření v době papeže Františka
Pavel Ambros

Křest nám dává nový život, nebere však svobodu. Svoboda člověka je křehká i pro křesťana. Stále v něm bojuje starý člověk. Nepřítel chce v člověku zabít Boží život. Postupuje u každého svými zbraněmi. Kristus dal církvi nejen křesta, který obmývá a očišťuje člověka, ale také slzy lítosti, které ve svátosti pokání dostávají sílu křestní vody. Čtenáři se v knize dostává spolu s poučením i povzbuzení, jak se na zpověď nejlépe připravit, co všechno obsahuje, jaký má smysl lidská námaha boje se zlem a jak se vyvarovat možných omylů. Je určena zpovědníkům i kajícníkům… více »
Úmysly Apoštolátu modlitby
Všeobecný úmysl: Obchod s lidmi
Za velkodušné přijetí obětí nezákonného obchodování s lidmi, nucené prostituce a násilí.
Národní úmysl: Ať je naše víra pro hledající pravdivým svědectvím živého vztahu s Bohem.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
|