Jezuité oslavili svého zakladatele svatého Ignáce z Loyoly

1.8.2018 

S náležitým důrazem a důstojností prožili členové Tovaryšstva Ježíšova slavnost svatého Ignáce z Loyoly, která pro celou církev připadá na 31. července.


Přiblížit si tohoto světce nám pomohl Katolický týdeník číslo 30 na týden 24. až 30. července, kde v Perspektivách nalezneme hned dva texty ve vztahu k němu. Biblistka Mireia Ryšková vysvětluje duchovní cvičení (exercicie), jak je uspořádal svatý Ignác, jako návod k plnému a zodpovědnému životu. Druhý text je od jezuity P. Jana Regnera. Přitažlivým a srozumitelným způsobem v něm objasňuje Ignácovu cestu k rozlišování duchů a nacházení Boha ve všem stvoření.

S jistou anticipací oslavili svého zakladatele jezuité na Velehradě. Pozvali farníky a přátele v neděli 29. července na grilovačku.

V pražském kostele svatého Ignáce se konala slavnostní mše svatá v úterý 31. července od 17.30 hodin. Hlavním celebrantem byl P. provinciál Josef Stuchlý, s ním byli u oltáře další spolubratři. V promluvě vycházel z mešních čtení, která v sobě měla jistý disharmonický tón.

„Co to znamená v kontextu se svatým Ignácem? V čem je dnes aktuální?“ Otec provinciál poukázal na jisté protiklady, které lze u světce nalézt: Se studiem měl problémy, přesto oslovil intelektuálně laděného Františka Xaverského. Jako voják také nebyl zcela výrazný, sám se dal do služby, ale dokázal velet sám sobě. Dělal, co je k větší slávě Boží, ne pro svoji oslavu. Byl sice ze šlechtické rodiny, ale ze sourozenců mezi mladšími. Neoplýval tedy majetkem a musel dokázat, že je hoden svého rodového jména.

„To, co je u něj výrazné, je jeho opravdovost: když bojoval, tak naplno. Když se postil, tak pořádně, i když si tím způsobil žlučníkové potíže. Když se modlil, bylo to na hodiny. Vše dělal s žárem, s nasazením. To je jeho odkaz. Svět nám dnes říká: Buď konformní. Máme se dobře, proč dělat věci, které jsou nerozumné? A Ignác – oheň. Oheň vychází z lásky. Ten kdo miluje, dělá nerozumné věci, ale on cítí, že to musí dělat. Je v rozpoložení, že nic není těžkého. Je to někdo, kdo chce být s tím, pro koho srdce plane. Svatý Ignác miloval Boha, církev a druhé lidi. Být připraven dělat nerozumné věci.“ Ostatní lidé se potom ptali, proč to dělá? Co z toho má? Je to láska, která měnila lidi v Ignácově době a mění je i dnes. Je to oheň. „Člověk, když miluje, miluje celou bytostí. Odkazem svatého Ignáce je plamenné srdce.“

Při této bohoslužbě zazněla mše D-dur (Lužanská) od Antonína Dvořáka, jejíž první verze pochází z roku 1887.

Poutní slavnost pokračovala na nádvoří rezidence, kde se v hojném počtu setkali přátelé a spolupracovníci k malému pohoštění. K dovršení slavnostnosti patří posvěcení kostela, které připadá na neděli 5. srpna.


Zdroj: KT, farnost Velehrad, kostel sv. Ignáce.
Foto: Archiv.
Fotografie ze slavnosti naleznete ZDE.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2018 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.