Musíme k druhým mluvit rukama, než k nim promluvíme rty

10.9.2018 

Jezuita Petr Klaver: otrok černošských otroků

Na den 9. září připadá památka španělského jezuity Petra Klavera. Pocházel z Katalánska, do jezuitského řádu vstoupil v roce 1602. Působil 36 let v přístavu v Cartagéně, kde sloužil těm nejubožejším, černým otrokům, kteří do tohoto karibského přístavu byli přiváženi na lodích z Afriky.


Asi kolem roku 1620 učinil slib, že bude "navždy otrokem černošských otroků" a z tohoto slibu udělal i své celoživotní heslo. Charismatickou milostí a nejvýraznější ctností Petra Klavera byla tato jeho odevzdanost do služeb těm nejubožejším. Jezuity byl označen za mystika plného dynamismu. Pro misijní působení na obrácení druhých platí i jemu přisuzovaná myšlenka: "Málo mluvit s lidmi, mnoho s Bohem." Jinými slovy: Nespoléhat na vlastní výřečnost a základní potřebu vložit do modlitby. Světec každého z nás vyzývá: "Ve všech lidech se snaž vidět Boha a služ jim jako jeho obrazu."

Píše se o něm, že spolubratry byl často nepochopen. Přes všechny obtíže, mezi které patří i prožívání hluboké opuštěnosti, bojoval dobrý boj - měl vynikající výsledky v apoštolské práci. Podle odhadů přes 300.000 lidí poučil o katechismu a pokřtil. Vlastním příkladem vyučoval lásce k lidem, v jejichž srdcích mocní pěstovali nenávist. Nejlépe to shrnuje jeho výrok: "Musíme k druhým mluvit rukama, než k nim promluvíme rty."

Vnějšími projevy Petrova srdce byla jeho milosrdná služba těm, kteří byli zbaveni domova a rodiny, trpěli nelidským zacházením, nemocemi a nedostatečnou hygienou. Cítil s nimi a zasvětil jim svůj život. Dary základní pomoci, které přinášel pohanským otrokům, byly prvním komunikačním prvkem s ubožáky různého jazyka, kmene a národnosti. V první řadě bylo zapotřebí eliminovat poznatek o "křesťanech", s nimiž se setkali jako s násilníky. Petr jim z města do přístavu nosil jídlo, šaty, léky. Přitom se učil řeč angolských černochů. Petr hodně času trávil mezi vězni v žaláři a nemocné navštěvoval i ve špitále. Není překvapením, že se taková činnost nelíbila otrokářům, kteří v zajatcích viděli jen své zboží, které chtěli rychle a s bezcitnou manipulací co nejvýhodněji prodat.

Petrovi pro jeho činnost byl dán i titul "apoštol Cartageny", neboť dělal mnoho i pro duše obyvatel města. Jeho život nejen budil obdiv, ale mnohé za ním přiváděl pro rady a ke zpovědi. Petr se rozdával a konal za duše i tvrdé skutky pokání. Skrze lásku se stával mnoha lidem přítelem. Jako "otrok otroků" byl v roce 1851 prohlášen za blahoslaveného a v roce 1888 za svatého.


Podle Catholica.cz připravil Juraj Krivošík

Redakce Jesuit.cz

Copyright © 2003-2018 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.