Nedoceněné jubileum

23.9.2018 

Zamyšlení P. Jana Rybáře

Když přišli Konstantin a Metoděj roku 863 na Moravu, zjistili, že Slovanům nemohou sloužit ani latinsky, ani řecky, ale jen v jejich jazyku. Podnikli tedy kvůli tomu nesnadnou cestu do Říma, a tam jim papež Hadrián II. roku 868 slovanské liturgické knihy schválil a osobně posvětil. Dodnes jsou jim církve pravoslavné a uniatské za to vděčny.

U nás se před padesáti lety po staletích latiny náš jazyk do liturgie opět vrátil promulgací papeže Pavla VI. Byli jsme nesmírně šťastni, že se tak všichni věřící mohou aktivně bohoslužeb účastnit. Očekávalo se, že se církev naplno vrátí i ke kalichu. Leč začal vát protivný vítr... Naši představitelé sice dokázali obrátit oltáře čelem k lidu, ale hlouběji vyjádřit eucharistii neuměli. Lidé touží po tajemství, žádají si je. Nová liturgie se jim zdá povrchní. Ale povrchní jsou právě lidé, kteří hledají zkušenosti s Bohem pouze v řádu, který je zajímá: v řádu hmotném. "Tridentská mše" jim velice vyhovuje: šepot neznámých slov, tajemná gesta, kouř kadidla, skvostná roucha, oběť s kalvarskou krví…

Už dávno varoval B. Bouše: „Dejte si pozor, abyste si nespletli romantickou pseudoestetickou zálibu v exotice s touhou po opravdové hodnotě.“ Eucharistie jako tělesný dotek samotného Ježíše - to je pro ně příliš lidské. A přece - "co je důležité, je očím neviditelné". Škoda, že "latiníci" nepoznali, co už před 1150 lety poznali solunští bratři.


Jan Rybář

Copyright © 2003-2018 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.