Zkušenosti španělského jezuity z Alžírska

11.10.2018 

Alžír. Španělský jezuita Manuel Carrasco García-Moreno prožil měsíční experiment v hlavním města Alžírska. O nabyté zkušenosti se podělil s ostatními.


Letos v létě jsem strávil měsíc v misii Tovaryšstva v Alžírsku. Ta zkušenost mě velmi potěšila. Dne 7. července dorazili do Constantine čtyři mladí lidé, aby prožili „Objevování Alžírska zevnitř“, které pořádali jezuité z Alžíru a město Constantine. Po několika dnech na získání orientace v Constantine nás poslali pracovat do různých částí země. Jeden člověk šel do Batny, malého východního města, aby spolupracoval v místní farnosti. Další zůstal v Constantine pomáhat Damienu De Préville SJ s dětmi z okolí v městském táboře. Třetí byl poslán do Alžíru, do duchovního centra Ben Smen, aby spolupracoval s Christophem Ravanelem SJ na programu údržby domu a zahrady, který spojuje alžírské a subsaharské dobrovolníky z univerzitních studentů.

Mým působištěm byla jezuitská rezidence v centru Alžíru. Odpoledne jsem pracoval jako průvodce v krásné bazilice Panny Marie Afriky. Ráno mě posílal Ricardo Jiménez SJ na Univerzitní kulturní středisko na kurz španělštiny, na výlety a kulturní aktivity s alžírskými vysokoškolskými studenty.

Alžírsko mi připadalo více uzavřené a izolované, než jsem čekal. Byl jsem také velmi zaujat množstvím mladých v navštívených městech. Mnoho mladých lidí, ale velmi málo aktivit: Často jsem viděl skupiny mladých lidí, kteří během týdne postávali na ulici ve zdánlivé nečinnosti.

Krátce poté, co jsem přišel, mi řekli o rozčarování, ve kterém žije mnoho mladých lidí: potvrzuji to. Kontrastuje s nezkažeností studentů vysokých škol. Jejich postoj k životu, jejich aspirace a volnočasové aktivity jsou zdravé: přinejmenším to platí pro studenty Univerzitního kulturního centra. Byli vděční za veškeré aktivity, které jsme navrhli, ať už byly jakkoli jednoduché (piknik na pláži, setkání při kytaře a písních na zahradě).

Chtěl bych zdůraznit dvě věci, které se týkají mé krátké zkušenosti s prací a životem s alžírským obyvatelstvem, které je většinou muslimské. V první řadě bych chtěl zdůraznit výzvu sloužit a milovat tento lid nezištně, bez čekání na výsledky: Myslím, že takový přístup umožňuje svobodně sloužit. Za druhé bych chtěl poznamenat, že křesťanské svědectví se děje do značné míry nasloucháním, tichem, pozorností vůči druhým, nezištností těch, kteří se nesnaží přesvědčit, ale spíše ukazují svou víru s jednoduchostí a radostí, když o ní mluví.

Byla to radost, že jsem se mohl účastnit života církve, která je malá a stále se rozvíjí, církve, která je plná života, evangelia, možností a budoucnosti navzdory skutečným obtížím, kterým čelí. Jak krásné je prožít toto setkání s Duchem Krista, který jedná i za hranicemi církve, vdechuje radost, nadšení a naději mladým lidem, většinou muslimům, v zemi, která je na cestě vývoje.

Dobrovolník, který jde do Alžírska, kromě toho, že je schopen komunikovat ve francouzštině, by měl mít touhu vstoupit se samozřejmostí do způsobu života, který je jiný než jeho vlastní, touhu radostně přijmout určité nepohodlí a touhu objevit bohatství odlišnosti v tom, co je ryzí ve druhém člověku.

Jako křesťan může dobrovolník, který jde do Alžírska, zažít krásnou zkušenost prohloubení své víry. Při mnoha příležitostech bude muset uvést důvody své víry s laskavostí, delikátností a úctou, které jednoduše představují, kým je, v co věří a koho miluje, v každodenním náboženském dialogu a bez velké domýšlivosti při setkání s druhými, kterým naslouchá a snaží se jim porozumět.


Zdroj/Foto: Jesuits in Europe.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2018 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.