Rozvití naší osobnosti a svatost Ježíšova jména

2.1.2019 

Část promluvy P. Adolfa Kajpra SJ z 13. března 1949

Při příležitosti slavnosti Nejsvětějšího jména Ježíš 3. ledna, která je titulární slavností Tovaryšstva Ježíšova, uvádíme část promluvy P. Adolfa Kajpra.


„Dal jim moc státi se dítkami Božími.“ Vše, čeho je třeba k onomu synovství Božímu, je od chvíle křtu v nás. Ale vše to je ve stavu zrodu, není to hotové, nemá to definitivní, určitou formu. A proto by nám stále mělo znít v uších ono známé: „Pamatuj, křesťane, na svoji důstojnost.“ Do tvých slabých lidských rukou dává Bůh možnost, abys ze sebe vytvořil jeho syna, abys ve své duši vypěstil tvář, ve které by Otec poznal svou vlastní Tvář, aby mohl o tobě říci, že jsi krev z jeho krve a kost z jeho kostí. Nehledejme svou velikost a důstojnost v marném sebezbožňování, v nějaké t.zv. pěstění své osobnosti. Nelze si představiti vyššího vrcholu a vyššího rozvití naší osobnosti než v stále vroucnějším prožívání onoho synovství Božího, k němuž nám dává možnost Kristus. Čím opravdověji budeme syny Božími, tím více budeme lidmi, tím skvělejšími budeme i osobnostmi. Kristus Pán jako člověk uskutečňuje své synovství Boží tak, že vůbec nemá vlastní lidskou osobnost, že má jen jedinou osobnost Božího Slova. A přece jistě cítíme, že nebylo skvělejšího člověka než Kristus Pán. A tak i my sami: čím úplněji se dovedeme přimknout k Bohu, čím strašnější a nemyslitelnější se nám bude zdát možnost odvrátiti se od něho, dáti nějakému klamnému, nebožskému dobru přednost před ním, tím budeme svobodnější, tím budeme většími osobnostmi a skutečnými umělci života.

Moc, možnost k tomu všemu nám tedy dává Ježíš Kristus, věříme-li v jeho jméno. Jeho jméno – tím není míněn pouhý zvuk, pouhé spojení několika hlásek a písmen. Jeho jméno je ohniskem celé jeho osobnosti, je nejposvátnějším výrazem oné hlubiny niterné síly, dobroty a krásy našeho Spasitele. Cítíme snad i z toho, jak nebeské je toto nevýslovně svaté jméno, takže je nemáme vyslovovat neuctivě a bezmyšlenkovitě. Cítíme snad naproti tomu i to, jakou kouzelnou proměnu našeho vlastního nitra bychom mohli dosáhnout, kdyby se toto jméno stalo skutečně předmětem naší uctivé, posvátné lásky. Věřit v jeho jméno neznamená jenom ústy je vyznávat, nebo jakž takž se k němu hlásit. Znamená to žít z něho, vidět v něm střed vlastního života, smysl a cíl všech našich snah, tužeb a přání.


Zdroj: Adolf Kajpr – Ministerium verbi. Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry, Nakladatelství Karolinum 2017, strana 250 – 251 (připravil Vojtěch Novotný).
Foto: Alena Rousová.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2019 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.