Fenomén Vacek

2.8.2019 

P. Jan Rybář o P. Václavu Vackovi

V tyto dny končí jeho třicetileté farářování v Letohradě, pokračuje však dál - už pětačtyřicátým rokem - jeho kněžská služba české církvi. To, co za ním zůstává, ohodnotila kladně dlouhá řada těch, kteří ho znají. Byla to služba vpravdě nezisková, doslova "až do roztrhání těla". To, co za ta léta řekl, kázal, napsal, by vydalo na knihovnu. Bez doktorátů, bez titulů, bez jakýchkoli nároků, bez čekání na pochvalu, ale i bez sebelítosti, bez podbízení se, natož poklonkování. Vždy s otevřeným hledím, přímým pohledem a jednáním, takřka "lutersky". Zde stojím a nemohu jinak.

Důvod k zamyšlení pro nás, sebestředné, domýšlivé, ambiciózní, pro nás rutinéry, frázisty, kariéristy, lenochy a pohodáře, řevnivé až závistivé pleticháře, ty "nedoceněné" a nenápadité kritiky, jejichž "služební" život spočívá pouze v ekonomické zajištěnosti a přijímání úcty lidí. Mám osmdesát osm roků a padesát let sloužím v Královéhradecké diecézi, vím tedy dobře, o čem píšu. "Mnoho povolaných, ale málo vyvolených" (Matouš 22,14), "žeň je sice hojná, ale dělníků málo" (Matouš 9,37).

Václav je dělník zdatný, a doufejme, že ještě mnohá léta bude.


Jan Rybář

Copyright © 2003-2019 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.