O životě během studií v Římě hovoří jezuita z Malty

14.8.2019 

Řím. Josef Beck je maltský jezuita, který vstoupil do noviciátu provincie Evropské Středomoří v Janově (Itálie) a studoval filozofii na Gregoriánské univerzitě v Římě, přičemž žil v komunitě San Saba.


Co je to San Saba? Pokud bych měl shrnout své zkušenosti za tyto dva roky, přicházejí mně na mysl dvě slova: Vytváření vztahů a rozlišování.

Vytváření vztahů

San Saba je mezinárodní komunita; měl jsem to štěstí, že v ní bylo zastoupeno šest národností z těchto zemí: Malta, Itálie, Rumunsko, Slovinsko, Španělsko a Portugalsko. Toto složení přineslo mnoho výzev pro komunikaci a vzájemné vztahy kvůli různým kulturním zvyklostem a způsobům formace, které si každý z nás přináší ze své provincie. Mnohokrát to byla také připomínka mezinárodního aspektu Tovaryšstva a známé dynamiky, kterou žil Ignác a jeho první společníci. Přesto se domnívám, že prostředí, které jsme vytvořili - a kladu důraz na slovo vytvořit, protože to vyžaduje úsilí a není to něco, co prostě padá z nebe - učinilo moje zkušenosti v San Saba nezapomenutelnými. Stejně jako v rodinách má každý z nás jiné potřeby a projevy vzájemného vztahu, například někteří dávají přednost pobytu doma a sledování televize ve večerních hodinách, jiní rádi chodí na procházky do hor nebo si jen pochutnají na lahodné zmrzlině.

Přestože se prostředí může lišit, snažili jsme se být jeden pro druhého, naslouchat, učit se a sdílet to, čím procházíme – což formálně nazýváme duchovním rozhovorem - v době krize, během výzev v naší pastorační práci a během zkoušek. Věřím, že tento prvek vytváření smysluplných přátelství v Tovaryšstvu je velmi důležitý, protože navazování dobrých přátelství v naší formaci je cestou vpřed do budoucnosti; do budoucnosti, kdy nás bude stále méně a potřeba spolupráce bude stále důležitější. Skutečná touha využít naše zdroje pro větší slávu Boží a pro lidi, kterým sloužíme, je - věřím - svědectvím pro lidi uvnitř i vně církve. Důkazem toho je, že mnoho přátel, kteří se zastavili na návštěvu v San Saba, vnímalo pocit domova a byli vítáni celým společenstvím. Kromě vztahů navázaných v komunitě s dalšími jezuity jsem také měl příležitost setkat se s jezuity, kteří žijí v jiných komunitách tady v Římě, jako je Canisius, generální kurie, Istituto Massimo a Biblicum, abych jmenoval alespoň některé. Je krásné cítit se jako doma a být vítán, když jsem měl možnost navštívit s pozváním na oběd jinou komunitu.

Účast na přednáškách na Gregoriánské univerzitě byla velkým objevováním katolického světa. Lidé z celého světa sem přicházejí studovat, a to vytváří v ročníku velmi bohaté prostředí. Měl jsem to štěstí, že v našem ročníku jsme byli obdarováni tím, že zde studovalo velké množství laiků, a jako skupině jezuitů se nám dařilo vytvářet smysluplné vztahy. V San Saba jsme často organizovali společné jídlo a během víkendu jsme na ně zvali naše přátele nebo jsme společně organizovali výlety.

Rozlišování

V tuto dobu své formace nevidím studium filozofie jako cíl sám o sobě, ale jako prostředek pro budoucí poslání. Filozofie mi pomohla integrovat všechny mé předchozí zkušenosti získané během noviciátu. Podporuje kritický postoj k sobě samému, k životu a životnímu prostředí, ve kterém žiji, v tom smyslu, že zastavení procesu otázek může vést k duchovní stagnaci - na rozdíl od neustálého procesu rozlišování. Zkoumání hlubokých otázek, které doprovázely člověka od počátku, mi pomohlo vrhnout nové světlo do složitých situací, kterým v dnešním současném světě čelí stejně muži i ženy. Z hlediska duchovního života filozofie zpochybnila hranice mé vnitřní svobody. Často jsem zpochybňoval „jednoduché věci“, které jsem mohl považovat za samozřejmé, zkoumal jsem obvyklé způsoby, jak se rozhodovat, a snažil se posouvat své intelektuální hranice porozumění komplexním současným lidským skutečnostem. S rostoucím prostorem vnitřní svobody roste i složitost rozlišování a přijímání rozhodnutí. Prodělání tohoto namáhavého procesu je přinejmenším obtížné, ale pro mě to byla také duchovní útěcha a způsob, jak růst ve svobodě hledat to, co po mně Pán žádá, v závislosti na kontextu, lidech, kultuře a prostředí, ve kterém se nacházím.

Další etapa: Albanie!

Když jsem byl mladší, bylo pro mě fascinující slyšet příběhy jezuitů a misionářů popisující jejich práci a dobrodružství v místech, kde se jen málokdo odvážil pracovat a měl odvahu tam žít. Určitě to vyžaduje hodně odvahy opustit zemi, ale věřím, že sdílení radosti z Dobré Zprávy s ostatními - ať jsou kdekoli - a zavázání se učit se od jiné země, jak postupovat, je tak obohacující zkušenost, že to žádná slova nemohou popsat. Mezinárodní aspekt naší provincie je darem pro každého z nás, kdy se můžeme učit překonávat naše rozdíly a mít otevřené srdce, abychom naslouchali tomu, co nám Pán říká, i když v jiném „jazyce“, než na který bychom mohli být zvyklí! Toto volání vyžaduje hodně duchovní svobody.

Pozoruhodné je, že neustálá výzva k duchovní svobodě, o které jsem mluvil, byla velmi patrná během mého druhého roku v San Saba v době, kdy jsem čekal na své umístění. Když jsem se ohlédl zpět, bylo to docela těžké období: moje očekávání, mé obavy, čekání na odpověď a všechny emoce a duchovní hnutí se ukázaly být zdrojem očištění a opětovného navracení se k hlavním aspektům povolání do Tovaryšstva, k ochotě být k dispozici Pánu a jeho poslání. Když mně otec provinciál sdělil, že mým cílem je začít své působení v Albánii, cítil jsem se velmi klidný a motivovaný k zahájení tohoto dalšího kroku mé formace. Myšlenka je taková, že během týdne budu pracovat na pastoračních činnostech našeho kolegia v Shkoder („Atë Pjetër Meshkalla“) a poté o víkendu půjdu do Tirany, abych pomohl při farních aktivitách („Kisha Zemra e Krishtit“). Umístění do Albánie mě vede ke spojení s mnoha mými přáteli, kteří kvůli práci nebo studijním účelům musejí cestovat a trávit tolik času mimo své domovské země. Ve světě a Evropě se srdcem uzavřeným vůči cizincům se cítím jako občan stále globalizovanějšího a propojenějšího světa a jako mladý jezuita naší evropsko-středomořské provincie, což je svědectvím o Pánově lásce, která přesahuje jakoukoli z našich duchovních hranic.

Končím dvěma slovy, která jsem se tento týden naučil během svých albánských jazykových kurzů: Faleminderit dhe mirupafshim! (Díky a sbohem!)


Zdroj/Foto: Jesuits in Europe.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2019 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.