Pomoc po zemětřesení v Nepálu

24.3.2020 

Tipling. V horské oblasti Nepálu leží vesnice Tipling. Je to první místo mimo Káthmándú, kde nepálští jezuité rozvinuli svoje působení. Cesta, která k obci vede, byla vybudována zásluhou sociálního centra nepálských jezuitů po zemětřesení v roce 2015. Slouží zejména pro zásobování Tiplingu, který by byl bez ní zcela izolovaný od dalších oblastí Nepálu. S dílem se seznámil také P. generál Arturo Sosa SJ při své návštěvě Nepálu v první polovině března.


Svoje zkušenosti z místa vyprávěl P. Samuel Simmick SJ:

"Zažil jsem v Nepálu dvě zemětřesení. Dne 25. dubna 2015, když přišlo těsně před polednem první z nich, jsem seděl u šálku horkého čaje na místě zvaném Tarkerabari. Byl jsem s několika věrnými z tiplingské misie, kde jsem tehdy pracoval. Když 12. května přišlo druhé zemětřesení, byl jsem v Tiplingu v centru humanitární a rehabilitační práce, kde jsme plánovali další postup činnosti.

Po prvním ničivém zemětřesení o síle 7,8 mi trvalo téměř dva týdny, než jsem dorazil do misijní stanice, protože silnice a cesty, které jsme používali, byly zničeny při sesuvech půdy. Mohli jsme se tam dostat pouze vrtulníkem nebo riskovat život cestou mezi padajícími kameny. Vybral jsem první možnost, zařídil vrtulník s humanitárním materiálem a dostal se do vesnické misijní stanice. Stav vesnice byl zničující; náš pronajatý dům se zřítil. P. Norbert D’Souza, můj společník ve stanici, bydlel v roztrhaném stanu a poskytoval postiženým vesničanům duchovní, psychologickou a fyzickou podporu.

Neúnavná práce na zprovoznění stanice začala s určitým počátečním zmatkem, ale později nabrala na síle. Tato situace přiměla nepálské jezuity, aby se dlouhodobě zavázali pomáhat těmto lidem tím, že zřídí Nepálský jezuitský sociální institut s heslem „Dosažení nedosažitelného“. Cílem institutu bylo jít tam, kam nikdo nebyl schopen jít, a pomoci.

V počáteční fázi, protože nepálská vláda měla svoji vyhraněnou politiku na podporu těch, kteří přežili, bylo obtížné spolupracovat s Nepálskou národní rekonstrukční autoritou a hledat povolení k oslovení lidí a jejich podpoře. Mysleli jsme, že by bylo lepší působit prostřednictvím veřejného vzdělávání, protože budovy veřejných škol utrpěly velké škody. Pohotově jsme se přemístili do různých oblastí, kde nikdo nepomáhal; naši pomoc jsme začali rozvíjet v jedenácti oblastech zasažených zemětřesením. Nejprve jsme museli podporovat studenty a učitele pomocí psacích potřeb, školních uniforem a výukových materiálů. Brzy jsme začali podporovat školy dočasnými vzdělávacími středisky, aby byly děti řádně chráněny před deštěm nebo za horkého slunce nebo v chladné zimě. Úkol nebyl snadný, ale malá skupina odhodlaných pracovníků dokázala oslovit místa, která se nikdo neodvážil navštívit. Stav silnic byl tak špatný, že vozidla se stavebními materiály se často nedostala na místo určení, potřebovali jsme nosiče nebo mezky, abychom dopravili zboží, což zpozdilo práci a bylo to velmi drahé. S podporou štědrých dárců z jezuitských sítí a dalších agentur, vesničanů, vládních agentur a našich oddaných pracovníků jsme však mohli do konce února 2016 zapůsobit do téměř osmdesáti osmi veřejných škol.

Zjistili jsme také, že je nutné školit učitele veřejných škol; také jsme zjistili, že ženy potřebují naši podporu, vzali jsme za své otázku posílení postavení žen a začali stavět přístřeší a školili, jak získávat živobytí.

Když se ohlédnu zpět a vzpomínám na ty nuzné časy, jsem ohromen, když jsem zjistil, kolik jsme toho udělali a jak neúnavně pracoval malý tým z Jezuitského sociálního centra, aby se dostal do nedosažitelných oblastí. V Tiplingu a na mnoha dalších místech, která zasáhlo zemětřesení, jsme našli Boží ruku, která nás vedla, chránila a povzbuzovala. Kéž nám Bůh žehná velkorysými povoláními a energií, abychom dosáhli nedosažitelné!“


Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2020 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.