Boží Tělo

11.6.2020 

Část promluvy P. Adolfa Kajpra SJ z 27. května 1948

P. Kajpr vysvětloval farníkům smysl slavnosti Těla a Krve Páně a průvodu s Nejsvětější svátostí v propojení s vírou a dopadem na život.


Každá mše svatá a každé svaté přijímání je vlastně svátkem Božího Těla. Boží Tělo je, jak známo, Eucharistie a Eucharistie je pro věřícího katolíka, zejména dnes, ne něčím svátečním, nýbrž něčím tak potřebným, jako je potřebný vzduch našim plícím.

Dnešní den má něco zvláštního: Má totiž být zvláštním, veřejným vyznáním naší víry ve svátostnou přítomnost Krista Pána mezi námi. Průvod, který se na Boží Tělo koná, je z naší strany prohlášením: Pane Ježíši, my věříme a vyznáváme, že jsi zde mezi námi, že jsi s námi, protože nás máš nesmírně rád a protože jsi ve své všemohoucnosti vymyslil způsob, jak býti mezi námi.

Chodíme s Tebou dnes po našich cestách, ulicích a náměstích, protože víme a vyznáváme, že i to všechno Tobě patří, že tam všude by mělo být vyznáváno Tvé jméno, že tam všude, na našich cestách, ulicích a náměstích, to znamená v celém svém soukromém i veřejném životě bychom měli myslit na Tebe, na Tvou přítomnost mezi námi, na Tvou lásku k nám, to vše by se mělo zrcadlit v našem celém životě, a tak tento náš průvod je takovým výkřikem modlitby: „přijď království Tvé“, „přijď a naplň skutečně náš život svou přítomností“.

Jděme tedy na jeho průvod, ne proto, abychom tam sebe hledali, abychom tam sebe a svou krásu a svůj vkus ukazovali, nýbrž abychom poctivě a nezištně vyznali, že jeho je to všechno, že od něho je to všechno. Čím více to vyznáme o všem, co nazýváme svým, tím více to zajistíme, tím více se na všem tom rozlije jeho požehnání.

Božítělový průvod by nám tedy mimo jiné měl zase připomenout tato slova Kristova: „Já jsem Cesta. Pojď za mnou! Následuj mne.“ Tak mluvil někdy, když žil mezi námi, k lidem, s kterými se setkal. Někteří jej poslechli a někteří ne. On nedonucuje nikoho, chce nás mít svobodně.

K nám také volá stále: Pojď za mnou. Poslechněme jej. Jděme za ním. Nezacpávejme si uši před jeho hlasem. Modleme se: Pane, zachovej nás před tím, abychom byli hluší k Tvému hlasu. Abychom si vzpomněli na Tebe vždycky jen tehdy, když něčeho potřebujeme, když nás někde něco tísní. Ty sice znáš naši vrtkavost a nestálost, Ty nám vždycky odpustíš, dej však, abychom poznali s otřásající živostí, jak ona naše nevěrnost k Tobě je nehezká, jak je nám samotným škodlivá. Nikde nebudeme šťastnější a bezpečnější než u Tebe, nikde nepůjdeme jistěji a příměji, než když půjdeme za Tebou, jenž jsi jediná Cesta vedoucí k opravdovému životu.

Kdykoliv chodíme po cestách, které nejsou jeho, jsou naše kroky marné, jsou marné a ztracené dny, které nejsou proniknuté jeho světlem, které jsou zahaleny mlhou hříchu. Jen on je Cesta, jen on je Pravda, jen on je Život. Jen on je vlastní jednotou našeho života.

Mohou přijít situace a doby, kdy božítělový průvod nebudeme konat, a přesto budeme vždy slavit Boží Tělo. Boží Tělo je především připomínkou Poslední večeře. Slavit dnešní svátek znamená tedy vzpomenouti si poctivě a upřímně, že Někdo, Velký a Svatý, v té noci, v které byl zrazen, v předvečer své smrti myslil na mne a že mi z oné chvíle zanechal památku. Zanechal sebe sama, celého živého, a to sebe sama v nejdramatičtějším okamžiku svého života: sebe sama ve své oběti, své Srdce, plné oné vůle dát se za nás, dát se celičké, naprosto celičké.

V toto věřit a z toho žít, to je křesťanství. I když tuto víru budeme mít, zůstanou nám naše starosti a obavy a nejistoty. Mohou však být opravdu tak tíživé a nerozřešitelné?


Zdroj: Adolf Kajpr, Ministerium verbi (Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry), k vydání připravil Vojtěch Novotný, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 387-390).
Foto: Ivan Dobrovolský.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2020 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.