P. Lisbert D´Souza o své službě třem generálům Tovaryšstva Ježíšova

26.6.2020 

Odpovědi na otázky spolubratrů

Řím. P. Lisbert D'Souza odchází z generální kurie téměř po šestnácti letech služby asistenta otce generála pro jihoasijskou asistenci. Jen málo asistentů v moderní historii Tovaryšstva neslo tento typ odpovědnosti tak dlouho. A jen velmi málo jezuitů mělo příležitost nabídnout své rady třem generálním představeným. Při této příležitosti byly P. Lisbertovi položeny některé otázky.


Otče Lisberte, kdy jste přišel na generální kurii a za jakých okolností?

P. Julian Fernandes, můj předchůdce, mohl pokračovat až do třicáté páté generální kongregace po téměř třinácti letech této významné služby; požádal o uvolnění ze zdravotních důvodů. Dokončil jsem své funkční období jako provinciál jihoasijské provincie a prezident konference. P. Kolvenbach mě jmenoval regionálním asistentem a asistentem ad providentiam, jedním ze čtyř asistentů, kteří dohlížejí na život Tovaryšstvu v celku. Přijel jsem v září 2004 a do úřadu nastoupil od 1. ledna 2005. S třicátou šestou generální kongregací jsem měl odstoupit. P. Sosa mě požádal, abych zůstal. Můj nástupce převzal úlohu dne 3. prosince 2019. Okolnosti, nikoli kompetence vysvětlují moje dlouhé funkční období.

Vyvíjely se vaše povinnosti v průběhu let?

Skutečně ano. Za otce Kolvenbacha jsme byli především regionálními asistenty a poněkud sekundárně generálními poradci. P. Nicolás vytvořil výbory uvnitř Rady, díky čemuž byla moje role generálního poradce výraznější. Úkol P. Sosy bez odkladu naplňovat závěry třicáté šesté generální kongregace (všeobecné apoštolské preference, ochrana nezletilých, vztah mezi představenými a řediteli děl atd.) a vytvořit rozšířenou generální radu, která by zahrnovala prezidenty konferencí, apoštolské sekretáře a generálního ekonoma, dále posílila roli generálního poradce.

Sloužil jste jako asistent pod třemi generály. Co byste řekl, že byla nejvýraznější charakteristika každého z nich? Co vás nejvíce inspirovalo u každého z těchto tří mužů: P. Kolvenbacha, P. Nicoláse a P. Sosy?

U P. Kolvenbacha vyniká jeho hluboká vzdělanost projevená v dopisech. Jeho fenomenální paměť na osoby a kontexty a pohotové pochopení složitosti dělaly jeho vedení mimořádně užitečným. Osobní srdečnost a moudrost P. Nicoláse mě inspirovala. Uměl pochopit a ocenit asijské náboženské a kulturní reality a podporoval asijské teology usilující o rozvoj asijské teologie. U P. Sosy je pro mě výzvou jeho silné sociální cítění, které pramení z jeho pevného zakotvení v naší spiritualitě a jeho sociopolitické akademické a na zkušenosti založené orientaci.

Existuje speciální okamžik, který si pamatujete, vlastní zážitek tady v kurii, že si ho budete cenit po celý život?

Při duchovních cvičeních rady použil exercitátor Ignácovu autobiografii jako základní text. Najednou se Ignácova oddanost Nejsvětější Trojici zrodila hluboko uvnitř. Každodenní ranní rozjímání o ikoně Nejsvětější Trojice Andreje Rubleva a opakování Trisagionu (Svatý jsi, Bože...) po celý den mě učinilo kontemplativnějším, než jsem byl. Tato zbožnost mě zve k tomu, abych se zamiloval, ochota, která mně jako introvertovi velmi chybí, a také jako tomu, pro kterého je těžké překročit zónu obvyklého pohodlí.

Existuje v posledních letech list generála nebo dokument Tovaryšstva, který vás podněcoval jako jezuitu a jako asistenta otce generála?

Žádný konkrétní text mně nepřichází na mysl. Jsou zde však některé perspektivy, kterých si hluboce vážím. Ignácovo přesvědčení, že nás Bůh přímo oslovuje a že apoštolská plodnost nevychází z lidského úsilí, ale z všemocné Boží ruky. Výzva P. Nicoláse k hledání duchovní, intelektuální a lidské hloubky. Tři „výroky“ P. Sosy: Boží poslání, nikdy „naše“ (jezuitské poslání), zásadní pro opravdovou spolupráci; životní poslání, nikoli život a poslání, což má tendenci naznačovat rozdíl, ne-li oddělení; udržování napětí, kdy se nesnažíme upřednostňovat jedno před druhým (rozjímání–činnost, osobní péče–apoštolská péče, institucionalita–charisma).

A konečně, jakou radu byste dal jezuitům, kteří jsou jmenováni pro úkoly na kurii, aby mohli dobře těžit z této zkušenosti a co nejlépe sloužit Tovaryšstvu?

„Rada“ je příliš velké slovo. Vyzývám tyto jezuity, aby se těšili z výsady, že jsou v centru životního poslání Tovaryšstva, sdílejí úspěchy a boje našich společníků po celém světě. Tato radost vyvažuje únavu, kterou může způsobit objem práce. Dále ať si cení kulturní rozmanitosti naší komunity a jejího poslání pohostinnosti. Hostující jezuité znovu získávají hluboký pocit sounáležitosti s Tovaryšstvem jako celkem, pokud se s námi setkají jako s laskavými a přístupnými; naše pověst byla velmi dobrá.


Zdroj/Foto: Jezuitská generální kurie.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2020 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.