Dizertační práce P. Rigoberta Musengeho SJ

23.7.2020 

Řím. P. Rigobert Kyungu Musenge SJ nedávno obhájil dizertační práci na Gregoriánské univerzitě. Od roku 2018 pracuje na generální kurii Tovaryšstva Ježíšova jako sekretář Asistence Afriky a Madagaskaru. Od 31. července se ujme role provinciála středoafrické provincie.


Předmětem dizertace je bukavský biskup Christophe Munzihirwa SJ, který byl zavražděn 29. října 1996. Cílem práce bylo poukázat na jeho svědectví o vnitřní svobodě, kterou prožíval při obhajobě míru a práv uprchlíků na východě Demokratické republiky Kongo a v Zairu.

Práce není soustředěna na násilí, které biskupovi přivodilo smrt, ale na to, jak žil ignaciánskou spiritualitu při hledáním Boží vůle skrze duchovní rozlišování. Autor poukazuje na bývalého biskupa v Bukavu jako na „model věrnosti, pevnosti, vnitřní svobody a prorocké odvahy ve světě, který je sužován antihodnotami“. Rozlišování je podle P. Rigoberta nezbytným nástrojem pro rozeznání pravých proroků od falešných a pro odpovědné rozhodování v praxi víry. Je to zvláště užitečný nástroj pro konžské a jiné africké národy, které hledají cesty k míru. Navíc rozlišování, jak je žil biskup Munzihirwa, je příkladem inkulturace, protože je založeno na potřebě naslouchat, získané v jeho africké kultuře. Tento biskup věděl, jak být plně africký, křesťanský a jezuitský.

Když P. Rigobert hovořil o spiritualitě, která utvářela život bukajského arcibiskupa, zdůraznil těsné spojení mezi ignaciánskou spiritualitou evropského původu a africkou kulturou. Na základě afrických hodnot, k nimž byl připoután, dokázal jezuitský biskup integrovat centrální témata ignaciánské spirituality.

Kapitola, která se zabývá biskupskou službou biskupa Munzihirwy v Bukavu a jeho mučednictvím, je bezpochyby nejsilnější kapitolou práce. Biskup Munzihirwa nebyl bez chyb, a práce to uznává. Jeho nasazení pastýře a darování vlastního života je však převažující hodnotou. Snažil se žít s vlastními lidmi, oblékal se jako prostí lidé a rozhodl se zůstat s nimi uprostřed bouře násilí, která procházela městem. Mnoho jiných uprchlo. S plným vědomím a po rozlišování zakořeněném v modlitbě souhlasil s tím, že bude žít v nebezpečí, kterému čelí jeho spoluobčané. Byl mučedníkem věrnosti svému lidu a zároveň svědkem evangelia.

P. Rigobert vyjádřil, jak se ho tato akademická práce o biskupu Munzihirwovi osobně dotkla:

„Dotklo se mě, jak neúnavně hledal, vždy nespokojený s již dosaženým; chtěl se dostat k jádru věcí, duchovně i intelektuálně. Na duchovní úrovni objevil ignaciánskou spiritualitu prostřednictvím kontaktu s misionáři Afriky, kteří byli jeho prvními formátory. Obdivoval řeholní život, opustil diecézi, kde byl knězem po dobu pěti let, a vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, aby si prohloubil své znalosti ignaciánské spirituality. Na intelektuální úrovni využil všechen volný čas pro prohlubování znalostí studiem v knihovně. Před biskupským svěcením se věnoval doktorskému bádání, nikdy však doktorát nedokončil, protože stále pokračoval v nekonečném hledání a protože byl vždy vyzván, aby převzal velkou zodpovědnost. Byl tedy mužem „hloubky“, jak řekl Adolfo Nicolás.

Také mě dotkla jeho vnitřní svoboda. Nebyl připoután k moci ani majetku, ani k přednostem. Tato svoboda, získaná v jeho kultuře a posílená Duchovními cvičeními, z něj učinila člověka prorockého slova. Věděl, jak vyzvat svědomí a říkat pravdu, aniž by se čehokoli obával, dokonce ani smrti. Je to svoboda, která je spojena s ignaciánským duchovním rozlišováním. Konečně je zde také jeho kulturní kořen. Vzdělán v hodnotách své kultury je během svého života dobře využíval. Moje práce analyzovala asi padesát přísloví, která použil ve svých spisech. V naší zemi muž, který umí používat přísloví, je považován za skutečného mudrce.“


Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2020 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.