Pětisté výročí narození svatého Petra Kanisia

13.1.2021 

Úvaha kardinála Tomáše Špidlíka SJ

Život a působení svatého Petra Kanisia jsou poznamenány především hlubokou touhou otevřít a zprostředkovat lidem své doby životnost a působivost katolické tradice. Innsbrucká diecéze otevírá jubilejní rok oslav jednoduchým, dobře promyšleným programem, který míří v prvé řadě k vnitřní obnově diecéze. Vnější forma oslav bude nejen kvůli situaci s pandemie Covid-19 krácena na minimum. Důvody je třeba hledat spíše v rozhodnutí prožít se svatým Petrem Kanisiem to, čím Rakousko žije dnes. Proto je program oslav shrnut do tří priorit spjatých s duchovním rozlišováním na úrovni diecéze: 1. zasazovat se o rozmanitost církevního života tak, aby měla trvalý účinek a podporoval lidi při řešení problémů každodenního života; 2. podporovat aktivity, které přesahují církevní obzory; 3. radostné využívání stávajících iniciativ a formátů. Také čeští jezuité jsou s dílem Petra Kanisia spjati těsným poutem. V roce 1556 přivedl do Prahy prvních dvanáct jezuitů a jejich první kolej původně nesla jeho jméno. Jeho osobnost připomínají slova otce Tomáše Špidlíka, která byla publikována v knize Jamese Brodricka Jezuita Petr Kanisius, vydané v roce 2012.


„Řekne-li nám někdo, že je Petr Kanisius jeden ze zakladatelů duchovní tvářnosti střední Evropy a že založil dům v Praze, vzbudí tímto aktuálním představením spontánně náš zájem. Je tu však zároveň i nebezpečí, že se to vezme politicky, a tím pádem zájem i rychle ochladne. Kolik povrchních názorů na toto téma od žurnalistů! Proč chodit na radu k někomu do 16. století? V této knize však nenajdeme programy: jaká že by Evropa měla být..., ale dočteme se mnoho zajímavých údajů o tom, jak její dnešní tvářnost vznikala. Náš hrdina totiž přišel na svět, když se přiostřily rozpory a konflikty nové doby, a cítil se povolaným najít řešení pro sebe samého a své současníky. Už datum jeho narození 8. května 1521 je příznačným znamením: týž den dopadly na Martina Luthera říšské klatby ve Wormsu a v témže měsíci byl v boji o Pamplonu zasažen do nohy střelivem zakladatel Ignác z Loyoly, což bylo začátkem jeho obrácení a potom založení jezuitského řádu. Otec Petra Kanisia byl devětkrát po sobě zvolen starostou v holandském Nijmegen, tj. na rozhraní, kde se měly brzo poté ostře setkat dva světy, které Evropu rozpůlily, katolický a protestantský. Jako student v Kolíně nad Rýnem se dal okouzlit klasickou latinou, ale renesanční pohoda takových zájmů právě pomíjela a on byl hozen přímo do víru hádek a polemik, učených i pouličních.

Při setkání s postavou Petra Kanisia se setkáváme s tím, co všecko už naše Evropa také prožila. Ale daleko prospěšnější je si všimnout, jak v takových zmatených situací dovedl náš hrdina zachovat vnitřní klid, který působil hojivě na jeho okolí. A ještě obdivuhodnější je, že zavalen vnějšími pracemi, mohl zachovat po sobě spisy, které oslňují literární solidností a duchovní svěžestí. Ptejme se, jak k tomu došel. Myslím, že můžeme vyzvednout něco z jeho pevného a stálého postoje.

Setkával s velkým mravním úpadkem a neznalostí. Ale považoval za ztrátu času lamentovat a pohoršovat se. V každé situaci okamžitě zvážil, co je možné vykonat, a se zápalem to učinil. Jako kněz musel ovšem často kázat, a to k lidem, kteří o křesťanské víře nevěděli vůbec nic. Mnozí se naivně domnívají, že v takové situaci stačí povědět cokoli. Kanisius byl docela opačného názoru. Právě že taková okolnost vyžaduje tu nejlepší přípravu. Proto si svá kázání psával, ponejvíc během noci. Zachovalo se jich v rukopisech víc než dvanáct tisíc stran. Nenačteme co do rozsahu příliš témat, ale vysledujeme, jak vždy precizoval, co by příště mohl vyjádřit lépe.

Snažili se jej ovšem zaplétat do mnoha polemik a hádek. Byl přesvědčený, že je zbytečné se na takové pole vydávat, dokud nedokážeme klidně a srozumitelně vyložit to, co sami věříme. Všichni se podivují, že zrovna jeho Malý katechismus měl na dlouhou dobu takový ohlas. Nedovedlo snad i mnoho jiných sepsat články katolické víry? Dovedlo a udělali to. Ale Kanisiova učebnice má něco osobního: nedotazuje se pouze, co víra učí, ale dokáže ihned přiléhavě vystihnout, co znamená pro normální život.

Kanisius sám měl k tomu dobrou průpravu. Když studoval v Kolíně, byl v kontaktu se členy tzv. devotio moderna. Nás pojí k tomuto hnutí sympatie, neboť kořeny byly v Praze, ale ve světě je známo z Nizozemí, především svou knížkou Následování Krista. Toto hnutí se u nich zaměřuje především na zachycení vnitřní hodnoty toho, co nám prozřetelnost ve světě posílá. V Kolíně Kanisius zároveň absolvoval měsíční exercicie pod vedením svatého Petra Fabera, jednoho z prvních druhů svatého Ignáce. Ani on nevynikal průbojností a dovedl se duchovně sblížit i s některým z přátel Martina Luthera.

Není divu, že se Kanisius dobře osvědčoval v Evropě, která tápala v politických a náboženských rozepřích a chtěla je řešit polemikami i válkami. Ale o tom všem se dočteme v knize. V tomto úvodu bychom rádi upozornili jen na to, co nám může být nejprospěšnější: vracíme se tak totiž k historii vlastní, aby se nám stala učitelkou života.“


Foto: Archiv.

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2021 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.