Jesuit.cz

Otec Ernesto Santucci SJ vzpomíná na dlouhá léta svého řeholního života

15.2.2021

Řím. Při příležitosti Světového dne nemocných 11. února, který církev slaví již dvacet devět let, zavzpomínal P. Ernesto Santucci na sedmdesát let svého života v Tovaryšstvu Ježíšově.

Vedle budovy římské generální kurie Tovaryšstva Ježíšova se nachází rezidence svatého Petra Kanisia. Tam pobývají jezuité, kteří již nejsou schopni aktivní služby. P. Ernesto Santucci z evropské středomořské provincie vypráví o tom, čím prošel během svých mnoha let v Tovaryšstvu a co prožívá nyní.

„Dosažení milníku sedmdesáti let v Tovaryšstvu není pro každého. Dosáhl jsem toho loni, téměř aniž bych si to uvědomoval.

Když se ohlédnu zpět, mohu říci, že Pán byl ke mně milostivý. Vzal mě z poměrně „buržoazního“ života do života, který byl téměř vždy „na ulici“. V notoricky známých uličkách neapolského „Quartieri Spagnoli“ jsem objevil poničené lidství: mladé lidi bez podpory rodiny, kteří žili v rytmu loupeže, prostituce a vězení. Shromáždil jsem je v domácí komunitě a snažil jsem se mnoha z nich poskytnout náklonnost, porozumění a podporu, které jsem byl schopen. Znovu jsem v sobě objevil otcovský rozměr, důležitý pro pravou lásku. A také terapeutická komunita, jedna z prvních v Itálii, vždy v kontaktu s lidmi, kteří ztratili svou důstojnost a prohráli život.

Ale Pán mi ukázal ještě další cestu: misijní rozměr. Albánie se po tolika letech útlaku divokou a nemilosrdnou diktaturou otevírala svobodě. Od šedesáti do osmdesáti let jsem pracoval na obnově víry v zemi. A pak, zpět v Itálii, jsem strávil nějaký čas ve zpovědnici ve službě usmíření.

Covid mi odebral tuto poslední apoštolskou činnost: zpočátku jsem se cítil trochu ztracen, ale pak jsem zjistil, že mi Pán dává dar posledního období mého života, neméně důležitého než ta předchozí. Pán Ježíš mi řekl: „Až dosud jsi řídil svůj vlastní člun. Nyní musíš přestat veslovat a musíš se nechat vést tam, kam chci, abys šel...“

Objevil jsem význam svých vlastních omezení, slabosti, nemoci. Vše je dar, vše je milost. Žiji klidně a čekám na den, kdy budu zavolán. Vnímám jako nikdy předtím hluboký význam „Vezmi si, Pane, a přijmi“, této zcela zásadní modlitby, kterou nám zanechal náš otec Ignác. Oddávám se do náručí svého Pána a doufám v jeho milosrdenství.

Jsem obklopen láskou svých spolubratrů, kterým se snažím předat význam ignaciánského „magis“. Modlím se nejen „za církev a Tovaryšstvo“, což je výraz používaný v katalozích Tovaryšstva pro ty, kteří dosáhli této fáze, ale modlím se za celý svět, za všechny lidi, kteří mě doprovázeli v úžasném dobrodružství, kterým byl můj život!“

Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

Alena Rousová