Kdo jsou dobrovolníci Jezuitské služby uprchlíkům v Řecku?

3.5.2022 

Představují se mladí lidé, kteří po určitou dobu pomáhají s uprchlíky v Řecku

Kdo jsi?

Jmenuji se Amans Estivals, je mi dvacet jedna let a jsem z Francie. Tři roky jsem studoval politologii. Při svém zapojení v Eucharistickém hnutí mládeže jsem byl dvanáct let obklopen jezuity. Byla to velmi krásná zkušenost.

Jsem Corentin Capelle, je mně dvacet tři let a jsem z Belgie. Znám jezuity, protože moji rodiče jsou součástí Společenství křesťanského života. Moji rodiče jsou velmi štědří: již dva roky přijímáme v našem domě uprchlíky, včetně jednoho nezletilého bez doprovodu, který je součástí rodiny. Absolvoval jsem duchovní cvičení v jezuitském centru, které mě zavedlo do pařížského spolku – také jezuitského – Inigo. Připravuje dobrovolníky na mezinárodní projekty.

Jmenuji se Chiraz Haddad, je mně jednadvacet let a žiji v oblasti Paříže. Moje matka je původem z Alžírska a otec z Libanonu. Studovala jsem aplikované cizí jazyky na Katolickém institutu v Paříži, kde nabízejí v rámci mezinárodní solidarity roční studium. Moje stáž zde je toho součástí.

Jmenuji se Mariam Ammann a je mi devatenáct let. Moje matka je Egypťanka a otec je částečně Libanonec a částečně Němec. Chtěla jsem si dát pauzu od studia, které se oproti očekávání prodloužilo, když jsem kvůli Covidu musela jeden rok čekat.

Co jste se naučili v Jezuitské službě uprchlíkům (JRS) v Řecku?

Amans
Nenaučil jsem se mnoho o přijímání migrantů – dělal jsem je během formačního sezení – ale spíše o důležitosti péče. Mluvím zde o lidské laskavosti. V lidech, kteří prošli velmi těžkými situacemi, najdete velmi krásné vlastnosti. Také jsem se naučil, že můžete mít všechny ambice na světě, ale nemůžete změnit vše během několika sekund: děláte, co můžete!

Corentin
Je to skok do srdce reality, do zkušenosti uprchlíků. Učíte se sdílením s nimi. Pak mě zaráží, že děti i dospělí mají mimořádnou odolnost, sílu jít vpřed navzdory všem překážkám: to mě nutí růst. Konečně, ač jsou bez prostředků a peněz, mají velký smysl pro pohostinnost. „To důležité je očím neviditelné,“ řekl Malý princ.

Chiraz
Byla jsem ohromena solidaritou v tomto jezuitském centru a dalších náboženských organizacích. Všichni lidé, které jsem zde potkala, mají ochotu dávat bez jakékoli náhrady. Lidé sem chodí dávat: Považuji to za krásný způsob, jak žít náboženství. Zkušenosti ze života s takovými lidmi jsou velmi bohaté. Také jsem se hodně dověděla o migrantech a o tom, že je důležité vyjádřit svou solidaritu s nimi, dát jim, co mohu.

Mariam
Cítila jsem – to je něco, co víme, ale čeho jsem se nikdy tak zblízka nedotkla – jak nespravedlivý je dnešní svět. Když pracujete s lidmi, kteří v očích společnosti nejsou bráni vážně, se kterými se špatně zachází, cítíte se zaskočeni, když vidíte, jak málo můžete udělat. Ale viděla jsem, že tito lidé nikdy neztrácejí naději: to je mimořádné!

A co ještě?

Amans
Mám nápad: založit sportovní projekt pro migranty, zejména pro dospělé muže. JRS se hodně zaměřuje na ženy a děti - které jsou nejzranitelnější - ale uvědomujeme si, že muži se nudí... a když se nudí...

Corentin
Tato roční zkušenost mě jistě změní; ovlivní to moji vizi a mé činy. V tuto chvíli je důležité být s těmito lidmi, kteří potřebují někoho na své straně.

Chiraz
Osobní pozornost je to nejlepší, co můžete udělat, vidět je jako bratry a sestry, vidět je jako sobě rovné.

Mariam
Co mě zaráží, je důvěra, kterou nám migranti projevují. Na Victoria Square nám dají svá miminka do náruče a jdou nakoupit, co jejich rodina potřebuje. Mezi nimi a námi je silné spojení a to je fantastické!


Zdroj/Foto: jesuits.global.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2022 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.