Jesuit.cz

Ignác Loyola – syn Panny Marie

20.12.2022

Úterý – dvacátého prosince (Lk 1,26-38) 20. 12. 2022

„Bože, tvé věčné Slovo se při andělově zvěstování stalo v lůně neposkvrněné Panny člověkem, a ona ho s pokorou přijala, stala se jeho příbytkem a byla naplněna světlem Ducha Svatého.“ Není možné dobu adventní prožít bez Panny Marie. Máme se probudit, vyburcovat, vytrhnout ze spánku. Když se Ignác soustředí na Pána Ježíše, plní jen přání Panny Marie: „Udělejte všechno, co vám řekne“ (Jan 2,5) Každá zmínka o Panně Marii je u Ignáce diskrétní a objevuje se v klíčových okamžicích pozornost vzbuzujícím pokynem: „Vidět očima představivosti (…) naši Paní“ (DC 47). Proč? Ona je vždy blízko svého Syna.

Ignác svěřuje Panně Marii tři věci, které si chce jejím prostřednictvím vyprosit u Boha: aby „pronikavě vnitřně poznal své hříchy a zakusil k nim odpor“, dále aby „pocítil nepořádek ve svém jednání, zošklivil si ho, abych se polepšil a uspořádal“, a konečně aby poznal, jaký je „svět a s odporem odstranit od sebe světské a marnivé věci“. (DC 63) Když si jen trochu více představíme tichý život Ježíše v Mariině lůně, nemůže pojmout důsledky ujištění, že Maria za nás prosí u Syna. Ona laskavosti nedává, ale žádá o ně. Všude, kde se objeví její osoba, nás Ignác vyzývá, abychom se na konci pomodlili Zdrávas Maria. Je to totiž modlitba, která je otci Ignáci obzvlášť drahá, jak je vidět v Rozjímání o Vtělení, v Otcově dialogu s Marií, v němž je položena otázka: Chceš se stát Matkou mého Syna? A odpověď: Ať se mi to stane!

V meditaci o Provolání věčného krále se Panna Maria objevuje v jejím klíčovém okamžiku. Vidí jako Kristus „veškerý svět, jejž On celý a každého jednotlivě volá“ (DC 95), a rozhoduje se přinést oběť nejvyšší ceny. Ale vidí v tomto Kristově pohledu i nás, kteří zasaženi Kristovou láskou nemůžeme nic jiného než učinit životní nabídku: „Věčný Pane všech věcí, nabízím se Ti s Tvou přízní a pomocí před Tvou nekonečnou Dobrotou a v přítomnosti Tvé přesvaté Matky“, připravenost, ochotu a rozhodnost se Kristus podobat. (DC 28) V době adventní se mám znovu postavit do této přítomnosti Kristova volání.

Podívejme se v adventu na Marii Ignácovýma očima. Naslouchejme tomu, co říká, a dívejme se na to, co dělá, a nakonec s ní rozmlouvejme. Přemýšlejme o tom, co bych měl říci jeho Matce a Panně Marii já. Povězme jí, co zakouším, jak mě k sobě připoutává, zbavuje strachu z toho, co přijde. Pomáhá mi Krista více následovat a napodobovat našeho jediného vtěleného Pána (DC 109).

Mohu jít s Ignácem k Panně Marii ještě s radikálnější prosbou. Radikalitu naznačuje rozjímání o dvou praporech, klíčová meditace druhého týdne. Nabádá vykonat „Rozmluvu s naší Paní, aby mi od svého Syna a Pána vyprosila milost, abych byl přijat pod jeho prapor“ (DC 147). Být s Kristem znamená nalézt zalíbení v chudobě, „bude-li mě chtít Boží Velebnost vyvolit a přijmout“; dále strpět potupy a urážky, aniž bych tím někoho postavil do situace hříchu.

A přesto nás Ignác vede ještě k hlubšímu zvnitřnění našeho důvěrného spočívání v tajemství Ježíšova srdce. V souladu se staletou tradicí Církve jsme v první kontemplaci Zmrtvýchvstalého vyzváni, abychom viděli, jak se Panně Marii zjevil náš Kristus (DC 218–220, 299). I v adventu se nám otevírá svět Kristova Zmrtvýchvstání, které je přicházejícím nebem plným svatých (našich osobních!) přátel, andělů a Panny Marie.

Klíčové místo Panny Marie je klíčem k diskrétnosti a pokoře srdce. Učí nás to i její duchovní syn Ignác, který se důvěrnosti s Bohem naučil od ní. To vše proto, abych hluboce poznal Pána, který se pro mě stal člověkem, abych ho více miloval a více ho následoval (DC 104). Můžeme zvolat starodávnou střelnou modlitbou: „Naše Matko, Bohem vyvolená, veď nás přímou cestou k Pánu. Syn totiž vždy pozná svou Matku.“ Proto buďme vedle ní a s ní.

Pavel Ambros