Uvedení děkana jezuitské Teologické fakulty Trnavské univerzity v Bratislavě

28.2.2023 

Bratislava. Náhlý odchod otce Juraje Dolinského SJ dne 15. ledna 2022 k našemu Pánu nás všechny překvapil. Byl nečekaný, navíc svůj úřad teprve začínal. Jezuitská teologická fakulta na Slovensku ztratila svého děkana. V dané situaci slovenský provinciál Jozef Šofranko SJ navrhl akademickému senátu (po předchozím souhlasu generálního představeného Tovaryšstva) poprvé v dějinách fakulty akademika, který není jezuitou ani knězem. Volba ukazuje na svéráz této fakulty, která otevírá studium teologie nejen kněžím a řeholníkům, ale i laikům. S tímto návrhem senát souhlasil a zvolil za nového děkana profesora ústavního práva a docenta v oboru sociální práce JUDr. Marka Šmida, PhD. Po jmenování do funkce rektorem Trnavské univerzity prof. René Bílikem byl ve čtvrtek 16. února tohoto roku slavnostně uveden do úřadu.


Samotná slavnost začala pontifikální mší svatou v jezuitském kostele Nejsvětějšího Spasitele v Bratislavě. Předsedal jí arcibiskup Cyril Vasiľ SJ. Nejdříve hovořil o úloze teologických fakult v dnešní společnosti: „Teologie, tedy nauka o Bohu a jeho slově, byla základem naší evropské struktury výchovy a vzdělávání. Univerzity vznikaly nejdříve tím, že se oddělovaly od katedrálních a biskupských škol. K teologii na vznikajících univerzitách se postupně připojila svobodná umění, práva a nakonec medicína. Teologie je základem dnešního výchovného a vzdělávacího systému univerzit.“ V homilii se obrátil velmi osobně na nového děkana: „Jsme dnes svědky toho, že teologickou fakultu, tedy fakultu zabývající se naukou o Bohu a jeho slovu, povede ten, kdo vedl před tím fakultu práva, tedy instituce, kde se hledají kritéria a pravidla pro uspořádání lidských vztahů a světské spravedlnosti. Později vedl celou univerzitu. I když děkanovi připadá především úloha vedení fakulty, tak zvaná manažerská role, objevujeme v tomto postupném jmenování do jednotlivých akademických funkcí děkana, dnes slavnostně uvedeného do úřadu, jisté rysy postupného přibližování k podstatě věci. Je příznačné, že to byla nejdříve starost o rozvoj práva, potom starost o celou univerzitu, tedy starost o lidské záležitosti. Nyní v úloze děkana teologické fakulty mu bude příslušet starost o Boží věci. I když se na první pohled nemusí zdát, že řízení teologické fakulty se nějak liší od řízení jiných fakult (…), má se za ním skrývat starost o Boží věci. To není jen otázka managementu, ale účasti na učitelském úřadu církve. (…) Děkan zde není jen krizový manažer. Za něho jej mohou považovat jen ti, kdo se ve věcech nevyznají. Chceš vědět, za koho tě považuji já? Za muže, kterému byl svěřen zodpovědný úřad. A víš, za koho v církvi považují takového člověka? Za toho, ke kterému promlouvají slova apoštola Pavla. Ohromující slova, nekompromisní slovo. Ale jsou to slova, o kterých vím, že ti je mohu připomenout s důvěrou i odvahou. Tobě na povzbuzení, jiným a poučení. Poslechni si to, co nám odkazuje svatý Pavel: „Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, zapřísahám tě při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod, či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. (…) Ty však buď ve všem rozvážný, vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia, dobře konej svoji službu.“ (2Tim 4,1–5)

Teologická fakulta vznikla transformací Teologického institutu svatého Aloise (1941) v roce 1997, kdy se stala součástí Trnavské univerzity. Slovenská provincie tuto fakultu vede až dodnes a uplatňuje na ní principy jezuitského vzdělávání. Podle otce Jozefa Šofranka SJ spočívají tyto principy v tom, že „se dívají na studenta celistvým pohledem, na jeho osobu, na jeho vztahy. A tímto způsobem utvářejí z mladého člověka celistvou osobnost pro společnost i církev.“ Projev nového děkana se dotkl koncepce jezuitského vzdělávání s odkazem na Ratio studiorum (1599), zamyslel se nad fenoménem ztráty odvahy mladé generace, zda vůbec „věřit nebo pomáhat druhým lidem nebo být pravdomluvný a mít naději, že se vyplatí žít čestně a poctivě.“ Nejen jim, ale celé společnosti dneška má křesťanství nejen co říci, ale také co ohlašovat. Svůj program shrnul s odkazem na papeže Františka do čtyř bodů: „kerygma evangelia není životním zápasem izolovaných lidí, ale sítí vzájemných vztahů“; „logos má vždy podobu dia-logos, dialogu, tj. komunikace a společenství při jeho hledání, interakci s každým názorem“; obsahově i metodologicky zohlednit „životně důležitý a intelektuální princip jednoty poznání“; chápat „křesťanskou výchovu, vědu a umění jako synergii kultur; nikdy se z definice neváže na jediný kulturní model, ale čerpá ze zdrojů výzkumu a vzdělávání, byť s využitím, ale zároveň bez bariér místní kultury.“

Součástí slavnosti se stalo veřejné poděkování Trnavské univerzity otci Andreji Filípkovi SJ, který při příležitosti svých sedmdesáti pěti let a odchodu do důchodu dostal pamětní list rektora.


Foto: Barbora Likavská (Trnavská univerzita).

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2024 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.