Jesuit.cz

První letmý pohled nad Instrumentum laboris

23.6.2023

Za církev synodální (22)

V říjnu tohoto roku se uskuteční v Římě první zasedání synody biskupů o synodalitě (16. generální shromáždění). Podklady pro tuto událost byly zveřejněny 20. června. Nyní je čas Instrumentu laboris studovat, meditovat, rozebírat, diskutovat, a především toto vše spojit s modlitbou za synodu. Již svátek Navštívení Panny Marie, který připadl na 31. květen 2023, se stal dnem celosvětových modliteb na tento úmysl. Hlavní myšlenku synodálního procesu vyjadřuje vstupní antifona mešní modlitby za koncil a synodu: „A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj“ (Kol 3,14–15). Synoda vyjadřuje nové vědomí jednoty v různosti, protikladnosti, rozpornosti a protichůdnosti naší pozemské pouti. S tímto záměrem se shoduje i úvodní motto předloženého pracovního nástroje pro synodní jednání připravené: „Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste v souladu stejně smýšleli podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Řím 15,5–6) Na stránkách České biskupské konference můžeme najít první informaci (Synoda o synodalitě: Odpovědi na otázky). První článek říká:

Boží lid je v pohybu od chvíle, kdy papež František svolal na 10. října 2021 synodu celé církve. Vycházejíce z životně důležitých kontextů a oblastí, místní církve po celém světě zahájily konzultaci Božího lidu na základě základní otázky formulované v přípravném dokumentu Za církev synodální: společenství, spoluúčast a poslání: „Jak se toto „společné putování“, které umožňuje, aby církev hlásala evangelium v souladu se svěřeným posláním, v ní uskutečňuje právě dnes, na jejích různých úrovních (od místní po všeobecnou)? K jakým krokům nás Duch Svatý vybízí, abychom byli stále více církví synodální?“ (čl. 2) Plody konzultací byly shromážděny na diecézní úrovni a poté shrnuty a zaslány synodám východních katolických církví a biskupským konferencím. Ty následně vypracovaly syntézu, která byla zaslána generálnímu sekretariátu synody. (Instrumentum laboris, čl. 1)

První letmé postřehy:
– pracovní dokument jasně ukazuje snahu o dosažení konsensu světové církve v zásadních otázkách budoucnosti katolické církve;
– pracovní dokument lze považovat za důsledné pokračování předchozího synodálního procesu;
– různé pozice vyjasnila kontinentální setkání na světové úrovni; pro Evropu se uskutečnila v Praze letošního roku;
– každá část univerzální církve má jiné priority a nyní jde o to, aby se na pokračujících synodálních zasedáních znovu zvážilo, která témata jsou pro církev v 21. století zásadní;
– hlavními tématy jsou chudoba, životní prostředí a migrace, které mají v pracovním dokumentu přednost před ostatními tématy
– otázka postavení žen je důležitá i celosvětově, ale na mnoha místech pravděpodobně není tak ústřední jako v západní Evropě a v Severní Americe;
– netrpělivost církví v mnoha evropských zemích je sice pochopitelná, rizikem je však důvod: sebestřednost těchto církevních společenství;
– přesto je však lépe otevřít různorodost pastoračních zkušeností a zhodnotit i rozdílné, nezřídka experimentální přístupy překračující současný stav poznání a právního zakotvení; zde církev prožívá to, co prožívají lidské civilizace;
– zdá se, že jednotlivé církve se budou v určitém rámci pohybovat různou rychlostí, aniž by to bylo hned vnímáno jako rozpor, nýbrž jako nedovršenost;
– dnes nelze ještě předjímat, zda světová synoda dospěje k definitivním rozhodnutím, v nichž by byla stanovena jasná stanoviska;
– synoda zřejmě otevře širší prostor pro hodnocení pastoračních přístupů a přispěje k tomu, co je dobré integrovat do běžné praxe církve a co je třeba odmítnout;
– jednotlivé otázky jsou předloženy způsobem, který se vymyká obvyklé synodální logice a metodě práce s předem stanovenými tezemi, které je třeba zpracovat; zůstává zde široký prostor pro nově podkládané otázky;
– není možné se vyhnout otázce, zda tyto inovativní přístupy k synodalitě nevytvářejí zcela novou synodální kulturu, která nemusí být v souladu s tradicí, s tím, že je stejně důležité reflektovat přínos i rizika či nebezpečí;
– jsou zde zastoupeny otázky jednotlivých kontinentů, takže tento celek poněkud relativizuje čistě evropské hlediska (či německé) na život a poslání církve;
– zdá se, že důležitou otázkou budou i úvahy o budoucí podobě papežského úřadu (římské kurie);
– bohaté církve ve svobodných zemích musejí být poněkud více kenotické vůči těm zemím, kde křesťané prožívají pronásledování;
– velikost problémů nás nemá vést ke strachu, ale trpělivosti;
– nestačí se pohodlně usadit v našich českých, moravských a slezských pohovkách a čekat na to, co v Římě vymyslí;
– otevřenost a bdělá pozornost vůči dění v univerzální církvi může a má vést k rozhodnější vůli po obnově církevních struktur;
– nestačí se zabývat jen dary Ducha (charismaty), ale také plody Ducha (eschatologie);
– témata jako chudoba, migrace nebo klimatické změny mají v dokumentu nejvyšší prioritu.

Závěrečná otázka:
Jsme ochotni se podílet na posílení synodální kultury v církvi? Jak?

Pavel Ambros