Jesuit.cz

Australská provincie přivítala P. generála Artura Sosu SJ

23.1.2024

Na otázky odpovídá australský provinciál P. Quyen Vu SJ

Austrálie. Dny od 20. do 26. ledna prožívá otec Sosa v australské jezuitské provincii. Je to jedna z cest, která musela být odložena kvůli pandemii covidu. Nyní je však P. Sosa na své první návštěvě australské provincie, která je spojena se setkáním Jezuitské konference Asie a Tichomoří. Před touto návštěvou se uskutečnil následující rozhovor s provinciálem P. Quyenem Vu.

Otče Quyene, co si vy a celá vaše provincie od této návštěvy slibujete?

Tato první návštěva P. Sosy v Austrálii je netrpělivě očekávána. Věříme, že přinese naší provincii povzbuzení, naději a slova moudrosti. Jeho porozumění celosvětovému poslání Tovaryšstva Ježíšova nám nabídne cenné poznatky, které nám pomohou rozpoznat, kde je naší přítomnosti nejvíce potřeba a jak můžeme účinně sloužit Božímu lidu v dnešním světě. Máme na mysli ještě jedno specifické očekávání: otec generál je úzce zapojen do synody o synodalitě, což nám spolu s jeho blízkostí k Vatikánu nabídne cenné poznatky o tom, jak můžeme účinně sloužit jak univerzální církvi, tak konkrétně naší místní církvi v Austrálii.

V úloze provinciála jste tři roky. V čem vidíte silné a slabé stránky australské provincie v tomto bodě její historie? Jaký portrét australské provincie předložíte otci Sosovi?

Hlavní silnou stránkou je spolupráce s laiky, která je velmi důležitá vzhledem ke klesajícímu počtu jezuitů, kteří jsou k dispozici pro řízení našich děl. Díky této spolupráci jsme získali významné poznatky od našich laických partnerů, kteří jsou na vysoké profesionální úrovni a jsou hluboce oddaní našemu poslání a spiritualitě.

Musíme ale přiznat i naše slabé stránky: I když spolupráce s laickými kolegy přináší četné výhody, může být zároveň nevýhodou, že někteří jezuité mají pocity marginalizace kvůli takto se vyvíjející dynamice. Ve složitém kontextu, ve kterém žijeme, se někteří jezuité potýkají s otázkami jezuitské identity. Narážejí na uvádění díla jako jezuitské, když je řízeno s minimální, pokud vůbec nějakou, jezuitskou účastí. Dodal bych, že zmenšující se velikost našich jezuitských komunit může nepříznivě ovlivnit komunitní život. V souvislosti s tímto posledním bodem si v kontextu stárnoucí provincie připomínám, abych nekladl další břemena na své jezuitské spolubratry, kteří už toho tolik udělali. Naléhavým problémem je nedostatek jezuitského personálu.

Dovolím si osobní otázku: Co vám dodává energii ve vaší vedoucí roli, co vás povzbuzuje k tomu, abyste den za dnem plnil své poslání?

Ve své roli provinciála nacházím velkou inspiraci, když pozoruji neochvějnou oddanost jezuitů i laických partnerů našemu poslání přinášet Krista druhým. Je povzbudivé být svědkem společného odhodlání přinášet dobrou zprávu a vštěpovat naději, zejména těm, kteří jsou v naší společnosti na okraji. Ztělesnění ducha magis, charakterizované upřímným darováním času, talentů a finančních zdrojů ne pro osobní zisk, ale pro prospěch druhých, je skutečně povznášející. Být svědkem jejich horlivosti a nasazení mě nejen oživuje, ale také opravňuje k tomu, abych s vitalitou a dynamikou vykonával své povinnosti provinciála.

Dokážete identifikovat „milost“, které se vám během těchto let dostalo?

Za poslední tři roky jsem byl požehnán několika milostmi, mezi něž patří především přijetí a neuvěřitelná podpora od mých jezuitských spolubratrů. Provinční kongregace, duchovní cvičení a shromáždění vedené během tohoto období byly výborně přijaty a získaly od mých spolubratrů značné uznání. To byla bezpochyby ta nejvýznamnější milost, která mi byla v této roli udělena. Jsem Bohu vděčný za tuto úžasnou a nepředvídanou milost.

A inspiroval mě verš z listu svatého Pavla Římanům: „Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“

Zdroj/Foto: jesuits.global.

Alena Rousová