Jesuit.cz

Sedm principů pro rozvoj venkova

27.6.2024

Indie. Jezuité S. Emmanuel a K. Velangani Raj hovoří o misionáři P. Michaelu Antonym Windeyovi SJ, který velmi ovlivnil budoucí rozvoj indického venkova. Na jeho projektu je přínosné, že dokázal vytvořit vazby mezi ideály Mahátmy Gándhího a evangelními hodnotami.

Zesnulý P. Michael Antony Windey, který v Indii založil Village Reconstruction Organization (Organizace obnovy vesnice), se narodil 28. dubna 1921 v belgickém Buggenhoutu. Svůj život zasvětil rozvoji indického venkova. Inspirován Gándhího filozofií Sarvodaya a Anthyodaya (nenásilné hnutí odporu proti útlaku) a motivován revolucí Jayaprakash Narayana (program sociální transformace, který se týká jak jednotlivců, tak společnosti), založil nevládní organizaci Village Reconstruction Organization s mottem „Lepší vesnice pro lepší svět“. Od svého založení v roce 1971 organizace postavila sto vesnic a dvacet osm tisíc domů pro kmeny Dalitů a pro chudé, bez ohledu na jejich náboženství. Dnes organizace působí v Andhra Pradesh, Telangana, Orissa a Tamil Nadu. Práce P. Windeyho, založená na sedmi Gándhíových principech pro rozvoj venkova, nadále inspiruje pracovníky komunitního rozvoje.

Prvním principem je, že sama komunita by měla být činitelem rozvoje s cílem vytrhnout ji z chudoby a převzít odpovědnost za její budoucnost. Lze mít za to, že pokrok je sdílený proces, který klade důraz na kulturní osvobození, společenskou změnu a partnerství ve vlastnictví. Tyto zásady podtrhují posílení postavení komunity a kvalitativní změny v rozvoji venkova.

Druhý princip: rozvoj jako kvalitativní výzva. Podle vlastních slov P. Windeyho je rozvoj definován jako „dělat věci společně lépe než dříve, abychom mohli všechno sdílet“. Kvalita života zahrnuje zdraví, vzdělání, zaměstnání, sociální vztahy, bezpečnost, životní prostředí, krajinu a kulturní dědictví. Vesničané by měli vzít v úvahu své místní zdroje, jako je zemědělská půda, lesy a hospodářská zvířata. Tyto zdroje hrají klíčovou roli při utváření života a blahobytu na venkově. Kvalita života na venkově je více než hmotná vybavenost.

Třetí princip, autentický komunitní rozvoj, se zaměřuje na inkluzivní přístup, participaci a udržitelnost. Tento přístup uznává propojenost různých aspektů života komunity a podporuje rozmanitost. Organizace také klade důraz na participaci komunity a kvalitativní blahobyt v rozvoji venkova, který přesahuje pouhý materiální pokrok.

Čtvrtý princip zdůrazňuje význam domorodého a integrálního rozvoje ve venkovských oblastech. Vesničané musí brát v úvahu místní zdroje, environmentální kontext a sociální potřeby a vyhýbat se napodobování městských standardů.

Pátý princip říká, že rozvoj je růst. Společenský růst je analogický s biologickým růstem, vzniká organicky a šíří se různými směry. Program organizace se skládá ze tří fází: materiální, socioekonomické a budování komunity. Mezi klíčové iniciativy patří festivaly sázení stromů, komplexní komunitní zdravotní programy, vzdělávací domy, družstevní federace a školení vedení.

Šestým principem je skutečnost, že vývojový proces je řetězová reakce. Zpočátku se v tomto duchu vyvíjejí dvě nebo tři vesnice, nejlépe umístěné v docházkové vzdálenosti (přibližně 5,5 km) od sebe. Tyto skupinky jsou strategicky umístěny v blízkosti centrálních vesnic nebo menších měst, aby přitáhly pozornost. Tvorba skupin zvyšuje provozní efektivitu a snižuje náklady. Postupem času téměř všechny vesnice přitahují další komunity do přilehlých lokalit. Postupně se tato společenství spojují do větších a životaschopnějších celků. Vytvoří se mezivesnická federace.

A konečně, sociální služba potřebuje přítomnost a identifikaci. Animátor organizace a agent změny trvale bydlí v komunitě a sdílejí životní podmínky. Odhodlání ke změně je pak větší, protože vesničan má pocit, že animátor sám je ovlivněn úspěchem nebo neúspěchem komunity. Stává se tak partnerem ve vývoji.

Závěrem lze říci, že tento přístup podporovaný Village Reconstruction Organization představuje změnu paradigmatu ve filozofii rozvoje venkova. Holistický přístup organizace k rozvoji venkova slouží jako silná připomínka toho, že skutečný pokrok se neměří pouze ekonomickými ukazateli, ale také bohatstvím komunitního života, zachováním kulturního dědictví a uschopněním jednotlivců utvářet svůj vlastní osud.

Zdroj/Foto: jesuits.global.

Alena Rousová