Jesuit.cz

Zde, s ním a již brzy úplně

16.8.2024

Zamyšlení P. Pavla Ambrose SJ nad biblickými texty 20. neděle v mezidobí

Již potřetí po sobě Janovo evangelium připomíná práci křesťana pro naše tělo. Otázka, jak žít vtělení, rezonuje po celé dějiny a vždy se vyskytovaly karikatury, nakolik člověk do plnosti vtělení dorůstá. V dnešní době, která je k plnosti a zralosti Ježíšova Těla blíže než na počátku dějin církve, je veden také mnohem radikálnější útok právě na tělo: tělo jednotlivce i tělo rodiny. Dnes se vytváří zdání, že je možné si zvolit pohlaví. Ve společnosti, která rozmělnila pojmy otcovství a mateřství, vyrůstají děti, které nemají pro svou identitu z čeho čerpat. Jak zacházet s vlastním tělem a „tělem svého života“, není pro člověka žijícího v blahobytu vůbec snadné. Ve chvíli, kdy se tak závažná otázka identity těla – jednotlivce i rodiny – začne redukovat na „líbí / nelíbí“, snadno přehlédneme, že jsme se v této atmosféře společně sdílené jednostranné pozornosti dostali do slepého místa, ze kterého nejsme s to vystoupit. Žijeme v bublině. Ani nejsme schopni si vytvořit čas, abychom si uvědomili, že tam, kde jen „klikáme“ na to, co se nám líbí nebo nelíbí, ztrácíme odstup, a tím i nadhled. Vytrácí se postoj, který by upřednostnil poučený a konstruktivní spor. Spíše se „kodifikují“ nenávistné projevy a nutkání se k čemukoli vyjadřovat, které se dokonce prohlásí za otázku svědomí! A nepozorovaný důsledek? Jsme odváděni od toho, abychom si více hleděli práce na vztahu k vlastní tělesnosti, která je určena ke vzkříšení. O své tělo – tedy vše, co patří k materii našeho života – máme pečovat právě v této perspektivě. Kdo jí Kristovo Tělo a pije jeho Krev, pozná vzkříšení, bude žít navěky, v pevném společenství s Kristem. Kristus v něm zůstává, on zůstává v Kristu. Zůstává na způsob Kristův: tělo v Těle a Tělo v těle!

Nepodceňme tuto otázku: Udomácnili jsme se ve vlastních představách o těle, anebo máme domov v Těle Ježíšově a Ježíš zase v našem těle? Ježíšovi protivníci sice nediskutovali o tom, zda je možné si zvolit pohlaví, avšak pro ně bylo rouháním přijmout to, že Bůh v Ježíši přijal slabost lidského těla. To podle Jana patří k nejskandálnějším stránkám ze všech evangelií, může to dokonce odpuzovat ty, kdo se nenacházejí v prostoru uvnitř (ἔσω = uvnitř; ὁ ἒσω ἄνθρωπος = vnitřní člověk: ti, kdo patří k obci věřících), v prostoru důvěrného vztahu s Pánem.

Ježíš řekl: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Nepřijatelné tvrzení, nepřípustné, vyvolává reptání a diskuzi (srv. Jan 6,41–42). Hořká diskuze, skutečná slovní bitva mezi Ježíšovými posluchači: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ A on jim odpovídá ještě skandálnějšími výrazy. Tím zamýšlí odstranit jakoukoli možnost chápat jeho slova pouze obrazně: „Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“

Abychom poznali spásu, je třeba jíst – či doslova žvýkat, podle použitého řeckého slovesa (τρώγω = křoupat, žvýkat; jíst; nechat se krmit) – Tělo Syna člověka a pít jeho Krev. Kdo jí Kristovo Tělo a pije jeho Krev, pozná vzkříšení, bude žít navěky, v pevném společenství s Kristem, pro které zůstává, přebývá trojím způsobem: zde, s ním a již brzy úplně. Sloveso μένω, zůstávat, znamená trojí: a) ve vztahu k místu: zůstat – neodcházet, nadále být přítomen; b) ve vztahu k času: nadále být, trvat, setrvat; platit dál; bydlet; c) ve vztahu ke stavu nebo podmínce: zůstat jako jeden, nestat se jiným nebo odlišným; očekávat; čekat. Takto máme zůstávat: my v něm a on v nás – tělo v Těle a Tělo v těle!

Jak často eucharistii izolujeme od celého Krista! Eucharistie není druhým Ježíšem Kristem, neexistuje eucharistický Kristus oddělený od Krista dějin, který se narodil, žil, zemřel a vstal z mrtvých! A který přichází! Ježíš Kristus je jedinečný a v eucharistii je zcela přítomen. Pokud ne, pak činíme z eucharistie předmět. Věc. Riskovali bychom tak, že ztratíme ze zřetele jedinečný život Ježíše Krista v nás! Přestali bychom na Krista čekat. Přijímáním eucharistie tedy dostává křesťan možnost žít život tak, jak ho žil Ježíš, protože už nežije on sám, ale žije v něm Kristus (srv. Gal 2,20). Zůstává na způsob Kristův: tělo v Těle a Tělo v těle! Zde, s ním a již brzy úplně.

Pavel Ambros