Jesuit.cz

K českému překladu de Lubacovy Meditace o církvi

31.7.2011

Recenze překladu klasického díla světové teologické literatury

V knize Méditation sur l’Église, která nyní, více než půl století po prvním francouzském vydání vychází také česky, shrnul autor své obsáhlé znalosti církevní tradice, a to v době, kdy eklesiologická debata uvnitř katolické církve, ale i v protestantské teologii byla vedena s velkým zaujetím a také za velkých vzájemných střetů.

De Lubac svou knihou, přeloženou do mnoha jazyků a v samotné Francii vydanou šestkrát, nabízí rozšíření pohledu na církev v čase, jmenovitě od doby patristiky, doby církevních otců. Zdrojem jeho znalostí je aktivní spolupráce na rozsáhlém projektu edice francouzských překladů patristických textů, známé pod souhrnným názvem Sources chrétiennes, zahájené už v roce 1940. De Lubacovým záměrem bylo ukázat na základě takto získaných znalostí co možná souhrnně celý vývoj eklesiologie, zvláště její počátky, a tím jednak zklidnit celou současnou debatu, jednak poukázat na to, co všechno tato bohatá tradice už obsahuje a co může být inspirací i pro přítomnost. Odkazy na tyto prameny z prvních století církve, a to jak tehdejšího křesťanského západu, tak i křesťanského východu, zabírají skoro polovinu de Lubacovy knihy!

Není to tedy četba pro chvíle oddechu; je určena spíše teologicky zaujatému a vzdělanému čtenáři, a i ten ji musí číst opravdu pozorně. Je příznačné, že první vydání Meditace o církvi vyšlo jen několik málo let před svoláním Druhého vatikánského sněmu, který právě k ožehavým otázkám, týkajícím se církve, zaujal jasný postoj svou pastorální konstitucí o církvi ve dnešním světě (Gaudium et spes), na jejímž vypracování se do té doby z modernismu podezíraný de Lubac mohl významně podílet. Pátá kapitola jeho Meditace o církvi dokonce nese už název „Církev uprostřed světa“.

Dekret o ekumenismu (Unitatis redintegratio) téhož koncilu je logickým doprovodem pastorální konstituce o církvi a z obou textů vyplývá, že nauka o církvi ani skoro pět století po nástupu reformace neztratila nic ze své brilantnosti: Jak lze definovat církev, která společenství křesťanů si zaslouží tento název, která nikoliv a proč? Jsou pravoslavní, luteráni, presbyteriáni koptové … církvemi? Podle jakých kritérií se tu má rozlišovat? Kam míří katolická církev svým ekumenizmem? Chce jen tyto „zbloudilé křesťany“ přivést zpět do lůna jediné skutečné církve, tedy do církve římskokatolické? Ve výčtu otázek se dá pokračovat. Neméně závažné otázky se týkají vnitřní struktury církve a jejího vztahu k civilní společnosti a právě do této debaty De Lubac přispěl erudovaně a významným způsobem.

Zbývá otázka po kvalitě překladu do češtiny. Francouzská teologická literatura je svébytná a svérázná. Překlady do jiných jazyků, snad s výjimkou do francouzštině blízké španělštiny nebo italštiny, jsou velmi obtížné. De Lubac navíc svou mateřštinu ovládá mistrně. Autor těchto řádků měl to štěstí slyšet jej přednášet poslední rok jeho činnosti v Lyonu. Francouzští jezuitští posluchači tam po skončení hodiny často komentovali „Ah, que c’était beau!“ (Oh, to bylo krásné!), jako kdyby obsah sám byl až druhotný. Překládání takového autora je natahováním na překladatelský skřipec.

Lze to doložit už na nesnázích při překládání titulu knihy. Podobně jako v češtině se ve francouzštině sloveso „méditer“ pojí nejčastěji s předmětem v akusativu: Méditer une vérité, un livre… Spojení „Méditation sur …“ ani podrobné slovníky francouzštiny v této podobě neuvádějí; je to spojení zvláštní a u de Lubaca záměrné. Jeden z německých kvalitních překladů zní (zajímavě) „Die Kirche. Eine Betrachtung“ . Čeština bohužel takovou možnost (hříčku spojení die K. s eine B.) nenabízí. Americký překladatel neusiloval o doslovnost a podle smyslu zvolil hezký název The Splendor ot the Church.

Podobnými překladatelskými oříšky se kniha přímo hemží, není tedy divu, že výsledný čestý text postihuje literární krásu předlohy jen z části a na některých místech vznikají i nesnáze s plným pochopením autorova záměru, často vyjádřeného pouhým náznakem, tak typickým pro francouzský způsob pěstěného slovního přednesu. Přesto i mnoho let po ukončení Druhého vatikánského sněmu je četba Meditace o církvi významnou pomocí k našemu lepšímu chápání církve, ke které se hlásíme, i jejího vztahu ke světu, ve kterém žijeme.

Petr Kolář