Jesuit.cz

V akademické farnosti je neúnavná činorodost

27.8.2011

Rozhovor s P. Pavlem Bačem, který končí svou službu mezi olomouckými studenty

Právě se vrátil z Madridu, ale v České republice se dlouho neohřeje. Brzy se totiž vydá na zakončení své řeholní formace do Dublinu. Po letech končí P. Pavel Bačo své působení v olomoucké studentské farnosti. Rozloučí se s ní v neděli 4. září při večerní bohoslužbě v kostele Panny Marie Sněžné.

Pavle, před několika dny ses vrátil ze Světových dní mládeže, které se letos konaly ve Španělsku. Byl jsi na této velkolepé akci podruhé. Jaké jsou tvé bezprostřední dojmy?

Kromě toho, že se cítím přismahnutý španělským sluncem, vyčerpaný vlivem spánkového deficitu, tak mám radost z celé řady úžasných momentů, které jsem mohl prožít během nabitého programu posledních tří týdnů. Byly to momenty setkání s novými i starými známými, momenty sdílené radosti i bolesti s lidmi, kteří mně byli svěřeni.

Zúčastnil ses také předprogramu MAGIS 2011, který už po několikáté před Světovými dny mládeže organizovali jezuité a jejich spolupracovníci z celého světa. Jak letos tento program probíhal? Vydařil se podle plánů?

Nejdříve se všech 3.000 účastníků předprogramu z celého světa sjelo na setkání do Loyoly, které proběhlo ve dnech 5. - 7. srpna. Tam jsme měli jednak možnost seznámit se s rodištěm svatého Ignáce, ale také prožít společný duchovní program, festivaly, workshopy, koncerty a mnoho dalšího. Vrcholem byla mše svatá v neděli 7. srpna, kterou na pódiu před bazilikou celebroval generální představený jezuitů P. Adolfo Nicolás.

V pondělí 8. srpna nás organizátoři rozvezli na různé destinace ve Španělsku, Portugalsku, Maroku, Francii a Kanárských ostrovech, kde jsme v menších mezinárodních skupinách (do 25 účastníků) absolvovali své specifické programy, tzv. „experiences“.

Já jsem odjel do Barcelony, kde jsem se spolu s dalšími sedmi účastníky z České republiky, sedmi z Kolumbie a sedmi z Polska věnoval sociální službě. Navštěvovali jsme seniory v domovech sociální péče či přímo v jejich domácnostech. Pro mě setkávání s katalánskou babičkou Rosou, které bylo už 101 let, a která navzdory (nebo snad i díky) tvrdým životním zkouškám měla neuvěřitelnou vitalitu, optimismus a moudrost, bylo nejsilnějším okamžikem těchto tří týdnů.

V čem vidíš hlavní přednost a užitek podobných akcí?

V tom, že zde člověk může jako nikde jinde zakoušet katolicitu, všeobecnost církve. Přestože tito mladí lidé přicházejí z nejrůznějších částí světa, z nejrůznějších kultur, projevují se různými způsoby – někdo bubnuje a zpívá na ulici a mává třímetrovou národní vlajkou, jiný si takové projevy radši odpustí – tak nás spojuje tatáž víra a vytváří se atmosféra, ve které jsme naladěni na stejnou „vlnovou délku“.

Kromě katolicity bych vyzdvihl i moment svědectví. Ne ve smyslu nějakého násilného hurá-hlásání evangelia z reproduktorů. Spíše v tom, že na těchto setkáních jsou mladí přítomni, jak se chovají, že se otevřeně hlásí k víře a církvi. Mají úžasně pozitivní náboj a to má pak dopad i na ty, kteří je potkají. Překvapila mě v tomto smyslu velice pozitivní reakce místních Španělů. Jeden se mně dokonce nezdráhal říci, že jej toto setkání naplňuje nadějí.

Tebe v nejbližší době čeká výrazná změna. Ve funkci faráře olomoucké akademické farnosti, kterou jsi zastával od roku 2003, tě od října vystřídá kolega Petr Havlíček. To je příležitost k bilancování. Jak hodnotíš těch osm let působení mezi vysokoškoláky v Olomouci?

Doufám, že jsem tady nenadělal příliš velkou ostudu (směje se). Těžko mohu sám hodnotit své vlastní působení v Olomouci. To by spíše měli udělat jiní. Ale co vnímám jako velkou věc a velký dar v akademické farnosti, je neúnavná činorodost a akceschopnost studentů, stejně jako solidní duchovní základy, na kterých jsou aktivity postaveny. Snad jsem k tomu mohl přispět onou příslovečnou troškou.

Už v září se na necelý rok vydáš do Dublinu zakončit svou řeholní formaci. Co od tohoto období očekáváš?

Příležitost zajet na hlubinu, na určité období se zastavit a mít čas na reflexi i na uspořádání chaosu, který se do života stále vkrádá.

Pavel Bačo se narodil 1. dubna 1974 v Brumově-Bylnici. K jezuitům vstoupil v roce 1992. Po dvouletém noviciátě v Kolíně absolvoval studia filosofie v Mnichově. Svou pastorační praxi vykonal v letech 1996 – 1998 při duchovní správě jezuitského kostela a studentské farnosti v Brně. Od roku 1998 studoval teologii v irském Dublinu, v roce 2001 přešel na postgraduální studium systematické teologie do Londýna. V letech 2003-2011 působil jako kaplan pro vysokoškolskou mládež u kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci.

Jan Regner