Jesuit.cz

Limitem je nebe

8.5.2014

Promluva otce Adolfa Nicoláse na Katolické univerzitě v Caracasu

Generální představený Tovaryšstva Ježíšova Adolfo Nicolás v těchto dnech pokračuje ve své návštěvě jezuitských provincií Latinské Ameriky, kterou zahájil v pátek 25. dubna v Guayaně. Odtud dále přicestoval na krátkou návštěvu do Venezuely a na Kubu. V současné době se nachází v Mexiku, kde se účastní zasedání Konference latinskoamerických provinciálů (CPAL). Zasedání bude pokračovat až do 10. května a zaměří se mimo jiné na restrukturalizaci jezuitských provincií v Latinské Americe a na možnost vytvoření společných formačních center zaměřených na studium filozofie. Při svém pobytu ve Venezuele se otec generál setkal mimo jiné také se zástupci Katolické univerzity Andrés Bello (UCAB) v Caracasu a seznámil se s činností jejího tzv. Sociálního parku. Přinášíme výtah z promluvy, se kterou se otec Nicolás obrátil na jeho členy.

Musím přiznat, že jsem ohromen z toho, co jsem zde viděl a slyšel. (…) Myslím, že zde v Sociálním parku se uskutečňují všechny sny, které jako jezuité máme – sny o budování mostu (...). Domnívám se, že potřebujeme mnoho mostů, nejen ve všech společnostech, ale i v církvi a mezi námi samotnými. Moje vlastní zkušenost je samozřejmě velmi omezená a nedá se srovnat s tím, co děláte vy tady. Myslím, že uskutečňujete mnohem více, než co jsem sám zažil. Pobýval jsem hlavně v Japonsku, také na Filipínách. V Tokiu jsem žil v lidové čtvrti, kterou nelze srovnat s tou vaší. Náš dům byl nezávislý, na jedné straně ho lemovala velmi rušná ulice a na ostatních stranách úzké uličky. Měli jsme mnohem více nezávislosti, než – zdá se – máte vy zde.

Tento sociální park není jen park, nýbrž je opravdu sociální, tedy představuje most vedoucí k realitě. Znamená otevření se službám, které jsou naprosto nezbytné. Je velmi působivé vidět, jak určitá struktura, určitá univerzita je schopná vytvořit tento most spojující ji s lidovými částmi její země, a to nejen s těmi nejbližšími, nýbrž – jak jsem slyšel – přicházejí sem dokonce i lidé z vnitrozemí, aby využívali vašich služeb.

Budovat mosty

Sám jsem se dostal do kontaktu s imigranty především v Japonsku, s Filipínci, kteří hledali možnosti, jak žít v – podle jejich představ – lidštějších podmínkách. A pak na Filipínách, to byla zkušenost s národem, který zažil mnohem více utrpení ze strany struktur a vlád, které nemyslely na celek; domnívám se, že to je jedna ze základních výzev pro každého politika. Doufám, že naše vysoké školy mohou vychovávat politiky, kteří budou mít svědomí a smysl pro etiku; avšak takový smysl pro etiku, který se bude dotýkat celku, který nebude činit rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, který bude schopen vytvářet mosty, lávky, který bude dávat naději všem a nebude vylučovat žádnou skupinu, ať už je její smýšlení či náboženství jakéhokoliv.

Myslím, že před sebou máme velmi aktuální úkol, a pozitivní skutečností je, že touto cestou jde také současný papež. Papež si dělá starost o lidi. Nejen o katolíky a nejen o křesťany, ale o lidi; protože lidé nám dávají naději, smysl života a poslání. A jak jste jasně řekli, to, co nám pomáhá překonat naše obtíže, je právě setkání s lidmi.

Jediné, co zde mohu říci, je: s odvahou pokračujte dál. To je váš směr, budovat mosty, sjednotit světy, které jsou z historických nebo politických důvodů oddělené, ale tvoří součást stejného místa. A především (což v poslední době poutá mou pozornost po celém světě a myslím, že zde se to uskutečňuje): znovu umožnit setkání s moudrostí lidstva.

Univerzita studuje reálné problémy ze života současných lidí

Myslím, že tento park spojuje moudrost lidí a moudrost univerzity, která provádí výzkum, která studuje problémy a, jak jste sami řekli, pozitivní skutečností na tomto parku je, že díky němu univerzita musí přicházet do dialogu s lidmi, že zkoumá skutečné problémy venezuelských lidí, a to je zdrojem velké naděje. Nejen pro lidi, protože univerzita je zde k jejich službám, nýbrž i pro univerzitu samotnou, protože studuje skutečné problémy. Žádné teoretické problémy minulosti, nýbrž reálné problémy ze života lidí v současné době. (…)

Jak řekl jeden z mužů z komunity, pan Castro, limitem je nebe. Neexistují žádné limity. Neexistují žádné bariéry, a proto tvořivost parku tohoto typu je široce otevřená všem možnostem. To mi dává naději a také důvěru, že se tato univerzita bude i nadále otevírat, protože když vstoupíme do kontaktu se skutečným životem a s lidmi, nevnímáme již žádná omezení. Proto se svět nadále vyvíjí, ale také lidstvo se nadále vyvíjí. To je další důvod k naději.

Nikdy jsem neoslavil své narozeniny s tak vynikajícími lidmi. Dnes ráno při snídani mi vyprávěli, že když jeden františkán, myslím, nebo kapucín, dosáhl 74 let, řekli mu „No, teď máš 74 roků,“ a on jim na to odvětil „Nemám je. Spotřeboval jsem je.“ To se děje i mně. Toho, co mám, je již jen velmi málo. Velice vám děkuji za vaše gratulace a modlitby za budoucí léta.

Sociální park UCAB, nesoucí jméno baskického jezuity Manuela Aguirreho SJ, vznikl jako jakýsi „obousměrný most“, který má přibližovat venezuelský lidi k univerzitě a zároveň přinášet univerzitu a její služby až na vrcholky venezuelských kopců. Název „sociální park“ získal roku 1999, v době, pro kterou je příznačný vznik řady technologických parků. UCAB se svým vysokým počtem studentů humanitních a sociálních oborů a se svou misí solidarity měla mít sociální park, kde by mohla testovat služby, které odborníci, jež se na univerzitě připravují, mohou poskytovat sousedním komunitám.

Zdroj: SJWeb.

Lenka Češková