V posledních měsících ignaciánského roku nám kalendář událostí připomíná, že před čtyřmi sty lety – 21. června 1591 zemřel Alois Gonzaga, prvorozený syn markraběte z Castiglione, scholastik Tovaryšstva Ježíšova. Mantovská diecéze v Itálii vyhlásila aloisiánský rok a v den jeho liturgické připomínky sám Svatý Otec přijede na slavnosti v jeho rodném městě a v diecézi.

Uvede-li někdo jméno „Alois Gonzaga“ , zdá se jako by v šichni zaujali obranný postoj. Svědectví jeho svatosti, jak se zdá není snadno napodobitelné. A podle některých by bylo na hranici opačného svědectví ignaciánské spirituality, jež je vždy otevřené ke světu a jeho výzvám, vždy v čele střetání evangelia se současnou dobou. Navzdory tomu, že tolik význačných autorů dělalo v še možné, aby představili ryzí tvář světce, zvláště mladým, což se i nadále téměř nevyhnutně nejeví, jako by patřil do jiné doby, ba dokonce do jiného světa? Přílišná snaha představit ho přijatelnou formou přináší riziko, že Alois Gonzaga ztratí, co vytváří jeho velikost, totiž, že je pravým Ignácovým synem, přestože byl šlechticem ze slavného rodu, příbuzným tolika knížat, kardinálů a papežů, rebelantem proti prostředí v němž musí žít, a hrdý a věrný učedník Krále, jehož následoval v jeho mladém Tovaryšstvu. z tohoto začlenění Alois vyvozuje v šechny důsledky: přijme změnu v šech svých návyků i těch nejposvátnějších a důsledným způsobem žije jako chudý, protože chce následovat chudého Pána; je stále obklopen svými chudáky.

Na počátku jde žebrat, aby chudým rozdal peníze, které dostal jako almužnu. Pak s chudými a nešťastnými v nemocnicích i žije , přestože má odpor ke krvi a ranám. a nakonec dá svůj život za chudé, když pomáhá těm nejubožejším mezi postiženými morem, kteří jsou opuštěni na římských ulicích. a tak se nespokojoval následovat chudého Krista jen slovy a velkomyslnými úmysly; v nejryzejší tradici duchovních cvičení přenášel svou radost, že je přidružen k Synu do konkrétních každodenních zkoušek, do úděsné skutečnosti své doby, kterou byl mor. Díky těmto skutkům Aloise Gonzagy Pán života byl stále mezi postiženými jako požehnání a jako blaženost. Nijak tedy nepřekvapuje, že oběti AIDSu v různých zemích v něm spontánně uznali svého přímluvce a že se rozšiřuje stále víc obraz Aloise Gonzagy jak nese na svých zádech oběti tohoto současného moru. Římská nemocnice, kde Alois Gonzaga konal tuto službu uchovává dodnes vzpomínku na tuto radostnou zvěst spásy, na toto svědectví o Kristu Spasiteli. Nesporná síla jeho života v Duchu ho vůbec neoddaluje od skutečnosti, naopak ho nutí milovat až do krajnosti při následování Pána ty, kteří žijí ve světě. a tak si nemusíme vyčítat, že náš život nedosahuje takové úrovně jako u Aloise Gonzagy, jako spíše, že ho neuznáváme za ryzího představitele ignaciánské spirituality, a to zcela přirozeně i zcela nadpřirozeně. Jdeme-li ke kořenům jeho svědectví, pak lze Aloise Gonzagu objevit jako spolubratra, jako burcující příklad, jako mocného přímluvce.

Kéž je v tomto ignaciánském roku Alois Gonzaga slaven jako ryzí syn sv.Ignáce. Tuto evangelní radikálnost zdůraznil zesnulý otec Pedro Arrupe 10.března 1968 u příležitosti 400 výročí narození Aloise Gonzagy: „Alois nesmlouvá, nepřijímá kompromisy; nemůže sdílet pokřiveniny Krista, jaké vytváří svět a společnost. Jestliže svět zapírá Krista, on ho přijímá a bezvýhradně následuje“.

Bratrsky váš v Pánu

Svatý Aloisi, andělský jinochu, já, nehodný služebník a svěřenec tvůj, odporoučím ti zvláště čistotu srdce a těla svého a prosím tě a zapřísahám, abys mne pro zásluhy své andělské čistoty odporučil Ježíši Kristu, Beránkovi neposkvrněnému a jeho přesvaté Matce, Panně panen a chránil mne od v šech těžkých hříchů. Nedopusť aby duše má byla poskvrněna jakýmkoli proviněním proti svaté čistotě a jakmile spatříš, že bych se ocitl v pokušení a nebezpečí takového hříchu, zapuď ihned z nitra mého svou přímluvou v šeliké nečisté myšlenky a hnutí, upamatuj mne na věrnost a na Kristovy muky, v štip do mého srdce opravdovou bázeň Boží a rozněcuj je ohněm svaté lásky, abych se tobě podobal na zemi a jednou si zasloužil s tebou na Boha patřit v nebesích. Amen