V řeckém jazyku byl od nejstarších dob náš Spasitel označován slovy IH?OY? XPI?TO? (= Jésús Christos), tzn. Ježíš Pomazaný, Mesiáš, Kristus. Toto jméno Božího Syna se už ve 2. století po Kr. zkracovalo v monogram, složený ze začátečních písmen IH a XP. Používání obou zkratek prodělalo bohatý vývoj, my si zde však všimneme pouze monogramu jména Ježíš. Nejstarší forma IH, použitá už v listě Barnabášově (1. pol. 2. stol.), zůstala pouze zřídkavým jevem, zatímco se od 4. stol. začala šířit řecká forma IHC, převládající v byzantských vyobrazeních. Církev na západě si tento monogram zlatinizovala do ustáleného tvaru IHS a pro částečnou neznalost řeckých písmen se v 6. stol. začala mylně domnívat, že se tak vhodně zkracuje latinská verze Ježíšova jména, jež má prý znít IHESUS (podobně jako se píše IHERUSALEM). Tento omyl - správná latinská verze jména Ježíš je IESUS - přetrvával po celý středověk.

Později bylo užívání monogramu IHS obvyklé u dominikánů a františkánů. Jeho hlavním propagátorem se stal sv. Bernardin Sienský (1380-1444), výtečný františkánský kazatel. Ten při svých misijních cestách měl jednou kázat v Sieně. Dozvěděl se, že místní obyvatelé náruživě holdují hře v kostky a karty. Bernardin pak při kázání líčil zlé následky hráčské vášně tak dojímavě, že lid snesl karty, kostky a vrhcábnice na jednu hromadu a všechno spálil. Jistý soustružník však začal naříkat, že zůstane bez výdělku, protože se dosud živil výrobou hráčského náčiní. Bernardin mu poradil, aby vyráběl nezávadné předměty, a také mu navrhl, že by mohl vyřezávat desky s nejsvětějším jménem "Ježíš". Chtěl tak rozšiřovat úctu k Spasitelově jménu. Proto také sám míval na kazatelně ozdobnou okrouhlou desku, na níž se jméno "Ježíš" - "IHS" lesklo ve svatozáři planoucího slunečního kotouče. Tento emblém je dodnes hlavním atributem sv. Bernardina.

Uplynulo století a Ježíšova monogramu IHS se ujímá sv. Ignác z Loyoly. Jako zakladatel Tovaryšstva Ježíšova ho volí za znak nového řeholního společenství. Písmena IHS jsou obohacena o kříž, vyrůstající z litery H (řec. éta), což bylo v té době již obvyklé znázornění. Na pečeti, kterou sv. Ignác používal jako generál jesuitů, se pod Vykupitelovým monogramem objevuje měsíc mezi dvěma šesticípými hvězdami. Snad to byl výraz světcovy nikdy neuhasnuvší touhy jít a pracovat ve Svaté zemi, držené v rukou mohamedánů. Avšak pozdější Ignácovi nástupci v generalátě mají na svých pečetích pod IHS tři hřeby z Kristova kříže, jako symbol řádových slibů chudoby, čistoty a poslušnosti. Někdy lze pod monogramem IHS spatřit i Ježíšovo Srdce, do něhož jsou hřeby evangelních rad vraženy. Znak jesuitského řádu dotváří paprsčitá svatozář.

Četné jsou (vlastně nepůvodní a tedy nesprávné) výklady, co IHS má jako zkratka znamenat: Jesus hominum salvator (Ježíš, Spasitel lidí), Jesus homo sanctus (Ježíš, svatý člověk), Jesus hostia sanctissima (Ježíš, nejsvětější oběť), In hoc salus (V tomto spása), In hoc signo (doplň "vinces"; V tomto znamení zvítězíš; jsou to známá slova zjevení, které měl římský císař Konstantin Veliký před památnou bitvou u Mulviova mostu r. 312), Jesus Heiland der Sünder (Ježíš, Spasitel hříšníků), Jesus, Heiland, Seligmacher (Ježíš, Vykupitel, Spasitel), Ježíš hříšných Spasitel. V Tovaryšstvu Ježíšově bylo IHS interpretováno jako Jesum habemus socium (Ježíše máme za druha) nebo jako Jesu humilis societas (Ježíšova pokorná družina). Pozoruhodnou interpretaci kdysi pronesl polský král Zikmund III. Vasa (vládl v l. 1587-1632): Jesuitae habent satis (Jesuité mají dosti). Bohužel se mi nepodařilo zjistit, co vlastně zmíněný vládce, který byl po celý život v kontaktu s jesuity, těmi slovy chtěl vyjádřit.