Klaudius La Colombiére

Klaudius La Colombiére se narodil v roce 1641 v Saint-Symphorien d'Ozon blízko Lyonu. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil roku 1660 a na kněze byl vysvěcen roku 1669. Během měsíčních exercicií v terciátě se zavázal slibem, že bude věrně zachovávat všechny předpisy řádových konstitucí a pravidel. Roku 1675 byl jmenován představeným jezuitské komunity v Paray-le-Monial.

Jako zpovědník kláštera sester Navštívení Panny Marie tam poznal také omilostněnou sestru Markétu Marii Alacoque. To byl onen "věrný služebník a můj dokonalý přítel", kterého jí Pán slíbil poslat. Měl ji zbavit úzkostí a pochybností stran pravosti jejích zjevení a zároveň jí pomoci uskutečnit její poslání: sdělit světu přemíru lásky a milosrdenství Ježíšova Srdce a vyzvat věrné duše ke smíru za urážky, kterých se mu neustále dostává. Jeho prostřednictvím bylo šíření úcty k Božskému Srdci svěřeno zvláštním způsobem Tovaryšstvu. Jen rok a půl prožil v Paray-le-Monial.

Byl mu svěřen úkol kaplana a zpovědníka Marie Beatrice d'Este, vévodkyně z Yorku, manželky budoucího krále Jakuba. V Londýně se stal středem skryté katolické obce. Stále více věřících se svěřovalo jeho duchovnímu vedení a mnoho anglikánů připravil k návratu do římské církve. Tím na sebe upozornil, stal se nepohodlným a na zrádné udání z účasti na "papeženeckém spiknutí" Tita Oatesa byl zatčen, uvězněn a nakonec vypovězen ze země. Vrátil se do Paray-le-Monial; jelikož však jeho zdraví bylo nenapravitelně podlomeno hrubým zacházením ve vězení, zemřel tam 15. února 1682. Bylo mu sotva čtyřicet jedna let. V roce 1929 ho papež Pius XI. prohlásil blahoslaveným a v roce 1992 Jan Pavel II. svatým.