Fridrich Bridelius

Tento jezuitský kněz a básník se narodil 1. dubna 1619 ve Vysokém Mýtě, zemřel 15. října 1680 v Kutné Hoře a je v literární historii znám též jako Bedřich Bridel (Brýdl, Bridl). Brzy po jeho smrti bylo jeho literární dílo téměř zcela zapomenuto a teprve r. 1930 ho pro českou poezii znovuobjevil Josef Vašica. Dnes tohoto jezuitu považujeme za jednoho z nejvýznamnějších českých barokních básníků, on sám však svou literární tvorbu pojímal především jako součást misionářské činnosti, jíž zasvětil převážnou část života.

Ač pocházel zřejmě z původně nekatolické rodiny, vstoupil v 18 letech do Tovaryšstva Ježíšova. Po noviciátu, studiu filozofie a teologie a učitelském působení na jezuitských gymnáziích přijal r. 1650 kněžské svěcení a tři roky nato složil poslední řádové sliby. V letech 1656 ? 1660 řídil jezuitskou tiskárnu v pražském Klementinu a poté se plně věnoval misionářské činnosti: 24 let byly jeho hlavním posláním lidové misie ve východních Čechách, přičemž jen v čáslavském kraji působil nepřetržitě posledních 15 let, mj. jako člen jezuitské koleje v Kutné Hoře či jezuitské rezidence v Golčově Jeníkově. Na konci září 1680 byl povolán do Kutné Hory, aby po smrti tří spolubratří pokračoval v ošetřování nakažených morem. Čtrnáctého dne služby nemocným zemřel na morovou nákazu.

Brideliova literární tvorba úzce souvisí s rekatolizační misionářskou činností (jeho knižní prvotinou i posledním vytvořeným textem byla katechismová příručka). Přestože většinu svých děl vydal anonymně (jen výjimečně se podepsal monogramem F.B.S.I.), podařilo se dosud prokázat jeho autorství u tří desítek textů s duchovní tematikou. Většina z nich jsou překlady (či spíše volná přebásnění a tvůrčí kompilace) náboženských spisků a katechismových příruček z pera jeho zahraničních spolubratří. I tyto utilitární náboženské texty svědčí o Brideliově veršovnické obratnosti, přední místo v české poezii mu ovšem zajistily meditativní skladby, které vydal na samém počátku své publikační činnosti: prozaicko-veršovaná legenda Život sv. Ivana (1656), veršované skladby ze spisku s eucharistickou tematikou Stůl Páně (1660), Rozjímání sv. Ignácia (1659) a především rozsáhlá meditace o vztahu člověka k Bohu Co Bůh? Člověk? (1659), dnes považovaná za vrcholné dílo české barokní poezie.

Fridrichu Brideliovi je také připisováno autorství několika desítek textů duchovních písní. Některé z nich nalezneme jednotlivě i ve skupinkách v jeho náboženských spiscích, jiné jsou včleněny do zpěvníčku Jesličky staré nové písničky (1658).

Repertoár tohoto svého jediného kancionálu Bridelius sestavil z pěti desítek převážně adventních a vánočních písní, a jak napovídá titul kancionálku, zařadil do něj nejen písňové novinky, ale také oblíbené ?staré písničky? různé doby vzniku i konfesijní provenience. Některé z nich se zpívají dodnes, např. adventní píseň Vesele zpívejme, kterou na melodii latinské středověké písně vytvořil na počátku 16. století člen jednoty bratrské Lukáš Pražský, či z téže doby pocházející vánoční píseň Narodil se Kristus Pán, jež zřejmě vznikla v utrakvistické církvi, nebo nejznámější vánoční ukolébavka Brideliova současníka a souvěrce Adama Michny z Otradovic Chtíc aby spal.

Autorem většiny ?nových písniček? Jesliček je pravděpodobně sám Bridelius a nahlédnutí do jiných barokních zpěvníků prozradilo, že při komponování mnohých z nich se nechal inspirovat německými či latinskými skladbami. Kromě tří písní zařazených na závěr kancionálu a koncipovaných jako hutný výklad základů katolické věrouky ve verších (jsou svědectvím Brideliovy snahy vytvořit vhodné pomůcky pro lidové misie) se jedná o vánoční skladby různého rozsahu i pojetí. V Jesličkách tak např. nalezneme rozsáhlou básnickou meditaci o hloubce Božích tajemství a touze člověka proniknout k Absolutnu Rozjímání o nebi v noci na jitřní Božího narození, která zároveň ve zpěvníku vytváří umný předěl mezi adventními a vánočními skladbami, nebo působivou píseň o odevzdaném loučení starého člověka s životem Hlas labutí Simeona, starce sešlého, inspirovanou evangelijním příběhem o naplnění Simeonovy touhy dožít se setkání s novorozeným Mesiášem.

Nejčetnější mezi skladbami Brideliova kancionálku jsou ovšem koledy, tedy písně zpřítomňující betlémskou událost Kristova narození včetně známých motivů andělova zvěstování pastýřům, pobídky spáčům, aby spěchali k jeslím, výzvy k radostnému zpěvu a kochání se s narozeným Děťátkem i ukolébavky Boží Matky, v nichž nad vyprávěním dominuje líčení jesličkové idyly plné něhy, radosti, mateřské a synovské lásky i obdivného úžasu nad velikostí Boží lásky, ale též soucit s chudým a trpícím Děťátkem. O oblibě těchto koled svědčí také to, že některé z nich (Veselé vánoční hody, Krásná Panna přemilého Syna) zlidověly. Jesličky jsou zajímavé i svou hudební stránkou. Vedle písní nenotovaných, u nichž stačilo pouze odkázat na známou melodii, je většina dalších doplněna notovým zápisem, a to zápisem melodie a doprovodu zapsaného v podobě generálního basu. Jesličky jsou tak jedním z prvních generálbasových kancionálů u nás. Otázka, zda je autorem alespoň některých melodií či rytmických úprav ?nových písniček? Bridelius (některé byly prokazatelně přejaty z německých písní), však zůstává dosud ? plných 350 let od vydání Jesliček ? nezodpovězena.

Marie Škarpová
Autorka je literární historička. Převzato z brožury Bridelius a Kutná Hora vydané při příležitosti stejnojmenné akce na konci listopadu 2008 k 350. výročí vydání kancionálu Jesličky tohoto českého barokního básníka a jezuitského kněze.