Rutilio Grande

Rutilio Grande se narodil 5. července 1928 v malém venkovském městečku El Paisnal, asi čtyřicet kilometrů od San Salvadoru. Od svých nejranějších let toužil Rutilio sloužit tamnímu lidu, proto v roce 1941 vstoupil do malého semináře v San Salvadoru. Tam objevil své povolání do Tovaryšstva Ježíšova. Do jezuitského noviciátu byl přijat v roce 1945 ve Venezuele a na kněze byl vysvěcen v roce 1959 ve Španělsku. Další etapy své jezuitské formace absolvoval v Ekvádoru, Panamě a Belgii, kde složil roku 1964 poslední sliby.

Jeho studia ho nevzdalovala od prostých, obyčejných lidí. Jako prefekt hlavního semináře a profesor katecheze, pastorační práce a občanského vzdělávání velmi přispěl salvadorským seminaristům. Ale ukázal, že je obzvláště nadaný na vedení farního společenství. Byl hluboce ovlivněn směry Druhého vatikánského koncilu a směry Latinskoamerické biskupské konference v kolumbijském Medellínu v roce 1968. Pochopil důležitost církevní obnovy prostřednictvím vitality křesťanských společenství, angažovaných laiků. Postupně si také uvědomoval potřebu přeměnit nelidské podmínky, které nespravedlivé struktury salvadorské společnosti uvalovaly na chudší venkovany. I když jasně dával najevo rozdíl mezi pastorační prací a partyzánským aktivizmem, kráčel po boku chudých v jejich hledání spravedlnosti a respektu. Malá privilegovaná skupina, která dominovala salvadorské ekonomice, se cítila ohrožena podporou lidských práv, kterou otec Rutilio a jeho tým poskytovali venkovanům. Byl považován za překážku, kterou je třeba odstranit.

Otec Rutilio Grande byl zavražděn 12. března 1977, když cestoval se dvěma laickými spolupracovníky Manuelem Solórzanem a Nelsonem Rutiliem Lemusem v rámci svého pastoračního poslání. Dne 22. ledna 2022, necelých čtyřicet pět let po vraždě, byli v San Salvadoru prohlášeni za blahoslavené.