P. Jan Kurka

P. Jan Kurka se narodil v Jestřábí Lhotě u Kolína jako syn rolníka. Po obecné škole doma v rodišti studoval v letech 1934−1942 na gymnáziu v Kolíně. Tři roky, do konce války, zůstal doma při hospodářství. Po válce vstoupil 14. srpna 1945 do Tovaryšstva Ježíšova a začal noviciát na Velehradě. Po jeho ukončení v roce 1947 studoval filosofii v Děčíně. V Děčíně ve třetím roce filosofie byl tento velmi nadaný scholastik odvezen s ostatními do Bohosudova. V lágru v Bohosudově složil spolu s těmi, kteří s ním studovali třetí rok filosofie, zkoušku z celé filosofie, a to jako vždy výborně. Spolu s ostatními jej 5. září 1950 cesta vedla do Komárna.

P. Kurka měl už před noviciátem obtíže se srdcem. Byl přijat do řádu pro své vynikající vlastnosti, které převyšovaly onen určitý nedostatek zdraví. Po příjezdu do Komárna byl poslán do bratislavské vojenské nemocnice, odkud byl jako neschopný vojenské služby poslán domů. Tím se dostal jako jeden z prvních nejen do civilu, ale i na svobodu. Byl rodák od Kolína, takže si v Kolíně našel zaměstnání a tam také bydlel. V roce l951 byl biskupem Hnilicou vysvěcen na Sirotčí ulici v Brně v kapli sester sv. Františka na kněze. Pracoval ovšem dál v civilním zaměstnání až do roku 1968, kdy se dostal jako administrátor do Žehušic. Asi půl roku, co tam působil, byl s ním jako kostelník Fr. František Novák. Ze Žehušic byl P. Kurka přeložen za kaplana do Poděbrad (Fr. Novák odešel do Prahy k sv. Ignáci).

Z Poděbrad byl přeložen do Keblova. Keblov, farnost ještě nábožensky zachovalá (na okrese Benešov je takových víc), jej přijala a sžila se s ním výborně. Pomáhala mu jak v kostele, tak na faře, takže P. Kurka se s touto pomocí se stále zdravotně držel. Až s nastupující šedesátkou se ozývaly srdeční obtíže častěji i silněji. V důsledku toho byl hospitalizován ve vlašimské nemocnici. Vrátil se, ale za nedlouho jej našel kostelník (P. Kurka mu dal pro každý případ klíče od fary), když nedošel ke mši svaté, ležícího na zemi pokoje mrtvého. Farnost Keblov si udělala za vesnicí nový hřbitov, kde tehdy bylo jen několik hrobů. Velice stáli o to, aby jejich pan farář tam byl pochován mezi nimi. Rodina měla v úmyslu jej převézt do rodiště ke Kolínu. Nakonec farnost zvítězila a dodnes se tam svědomitě stará o krásu tohoto hrobu.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 491−492.