P. Bohumil Spáčil

P. Spáčil se narodil ve Vémyslicích poblíž Moravského Krumlova. Klasické gymnázium studoval v Třebíči. Maturoval s vyznamenáním v roce 1894. Po maturitě vstoupil do brněnského alumnátu. První ročník studoval v Brně, ale už v roce 1895 byl diecézí poslán na studia v Římě. Římská studia konal na Gregoriáně, nejprve tři roky filosofie. Zakončil ji 25. října 1898 dosažením doktorátu. Pokračoval studiem teologie, rovněž na Gregoriáně. V Římě byl vysvěcen na kněze 28. října 1901. Rok na to, tedy 3. července 1902, získal na Gregoriáně i doktorát teologie. Z Říma se vrátil do brněnské diecéze. Byl nejprve rok kaplanem v Jiřicích, potom v Zaječí. Tam se stal tentýž rok administrátorem po úmrtí pana faráře. V roce 1903 se stal profesorem náboženství na reálce v Brně a zároveň prefektem v chlapeckém semináři diecéze brněnské. V té době, 9. dubna 1905, nostrifikoval římský doktorát teologie na teologické fakultě v Olomouci. Dne 30. září 1905 mu diecéze umožnila vstup do noviciátu Tovaryšstva.

Vykonal první rok noviciátu na Velehradě, druhý současně jako třetí probaci v Linci. (Protože měl všechna studia vykonána na jezuitské univerzitě Gregoriáně, bylo rozhodnuto, že nebude žádná doplňková studia konat. I zkouška "ad gradum", závěrečná zkouška z celé filosofie a teologie, mu byla prominuta, protože měl dva doktoráty získané na naší škole.) Od roku 1907 začíná jeho učitelská působnost. Nejprve byl docentem filosofie a fundamentální teologie v Klagenfurtu, a to do roku 1910. V tomto období, 1. října 1907, složil první sliby v Tovaryšstvu Ježíšově. V letech 1910−1918 přednášel fundamentální teologii na univerzitě v Innsbrucku. V Innsbrucku složil 2. února 1916 slavnou profes čtyř slibů. Roku 1918 odešel do Říma na Papežský orientální ústav. Tam vyučoval až do roku 1937, tedy skoro dvacet let, věrouku (dogmatica comparativa − srovnávací − západní a východní). Stal se odborníkem světového jména. Od roku 1921 až do vzniku Nepomucena docházel také do Collegio Bohemico jako zpovědník a exhortátor pro české bohoslovce studující v Římě.

Dne 3. prosince 1937 se vrátil do vlasti. Stal se superiorem u sv. Ignáce. V září 1938 byl jmenován rektorem a profesorem metodologie v Benešově u Prahy. Tam však pobyl jen něco přes dva měsíce. Dne 26. listopadu 1938 byl jmenován provinciálem české provincie a odchází do Prahy na Ječnou ulici. Z Prahy řídí českou provincii až do 25. listopadu 1945. Po skončení úřadu zůstává jako spirituál domu u sv. Ignáce rok; rok v téže funkci, ale i spirituálem pro chovance českého konviktu v Dejvicích. S novým školním rokem 1947 se přestěhoval s pražským gymnáziem a konviktem do Bohosudova, kde až do dubna 1950 byl spirituálem domu a jeden rok také spirituálem chovanců.

V roce 1950 po zatčení prožívá lágrový život v Bohosudově do 8. září a potom s ostatními v Oseku. Z Oseka byl převezen do nemocnice v Duchcově. Jeho stav byl blízký smrti, a tak si přál vrátit se do lágru v Oseku, aby zemřel mezi svými spolubratry. Dne 4. prosince se tedy vrátil do Oseka. Dne 5. prosince po přijetí svatého přijímání si konal díkůčinění s velkou vroucností. Týž den, 5. prosince 1950, kolem 14.00 hodiny odpolední zemřel. Pražané získali povolení k převozu těla do Prahy. Pohřeb byl v Praze do jezuitského hrobu na Vyšehradě.

Zhodnotit v krátkosti život tohoto muže vědy a zbožnosti je jistě nemožné. Chci jen poukázat také na jeho spisovatelskou činnost. Především latinsky vydal Repetitorium theologiae fundamentalis:
1. sv. De fontibus revelationis, Innsbruck 1916.
2. sv. De Ecclesia, Innsbruck 1917.

Taktéž latinsky vydal v Římě čtyři svazky Conceptus et doctrina Orientis separati de Ecclesia, De SS. Eucharistia, De sacra infirmorum unctione, De revelatione, De scramentis in genere.

V té době přispíval také do časopisů Zeitschrift für katolische Theologie, Bassacione, Gregorianum, Orientis Christianae periodicae. Také z té doby jsou jeho články české v Rozhledech a v Hlídce.

Česky vydal tyto knížky a knížečky:
"Mistr je tu a volá tě", Velehrad 1919.
"Chceš být dokonalým?" (překlad z italštiny), Praha 1923.
"Jezuité", Praha 1923.
"Mám se zasvětit Bohu v řeholi?", Praha 1924.
"Pravoslavná theologie a možnost unie", Praha 1925.
"Učení M. Jana Husi", Brno 1930.
"Život Krista Pána podle čtyř evangelií" (Rozjímání pro kněze, 5 svazků), Praha 1931.
"Ze života přátel Krista Pána", náčrtky rozjímání pro kněze ze života světců − vzorů kněží, Praha 1933.
"Psallite Regi nostro". Rozjímání pro kněze, dva svazky (100 žalmů), Olomouc 1941. Byl hotov i třetí díl (zbytek žalmů). Byl roku 1950 v době likvidace řádů právě v tisku. Je ztracen.

P. Spáčil byl výborným znalcem duší a znamenitým exercitátorem. Konal jsem u něj exercicie jako bohoslovec. Jeho exerciční fundament a první týden byl přísně logický, až chladně postaven. Tím překvapivější bylo pro exercitanta přímo něhou hýřící podání rozjímání z života Kristova, zvláště skrytého, jak je podává druhý exerciční týden. Byl laskavým otcem provincie. V době druhé světové války už nebyl úplně zdráv. Proto jej zastupovali jako viceprovinciálové v řízení provincie po čas léčení jeho sociové (P. Jan Svoboda, P. Václav Feřt) a také superior pražské rezidence (P. Zgarbík). (Obšírná práce o tomto slavném členu české provincie z pera P. Bernarda Pitruna je v archivu české provincie).

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 308−318.