P. František Konečný

P. František Konečný se narodil 24. srpna 1910 v Břestu u Hulína. V rodišti navštěvoval pět ročníků obecné školy. V roce 1921 udělal přijímací zkoušku na arcibiskupské gymnázium v nedaleké Kroměříži. V roce 1929 tam s vyznamenáním maturoval. Rozhodl se pro řeholní život a přihlásil se k jezuitům. Byl přijat a 14. září 1929 nastoupil na Velehrad do noviciátu. Po noviciátě, což nebývalo obvykle zvykem, zůstal na Velehradě a učil jeden rok na gymnáziu latinu a češtinu. V letech 1932−1935 byl na filosofii v Eegenhovenu v Belgii. Po skončení filosofických studií se vrátil na Velehrad a opět tam vyučoval, tentokrát latinu a matematiku. V roce 1936 odejel na teologická studia do Innsbrucku. Pobyl tam dva roky a do třetího ročníku studií byl poslán do Valkenburgu v Holandsku, kde byl po tomto třetím ročníku vysvěcen na kněze. Po primici, protože už byl protektorát, představení rozhodli, aby čtvrtý ročník teologie udělal tento vysoce nadaný kněz soukromě v Praze. Potom začal učit na provinčním Filosofickém institutu v Benešově theodiceu a etiku. V roce 1943 na rok přerušil svou profesorskou dráhu a vykonal si třetí probaci na Svatém Hostýně. V roce 1944 začal opět učit. Nejprve na Velehradě, potom v Brně a nakonec v Děčíně, jak se stěhoval institut. Vyučoval v této době převážně kosmologii a dějiny filosofie. V Děčíně býval ministrem scholastiků a také domu.

Dne 13. září 1950 byl zajištěn a octl se v lágru v Bohosudově. Protože dosud neměl odslouženou vojenskou službu, ačkoliv čtyřicetiletý, odešel s mladými kněžími a scholastiky do vojenských pracovních lágrů PTP na Slovensku. Začal jako ostatní v Komárně a skončil 31. prosince 1953 v Bánské Bystrici. Když byl propuštěn do civilu, zůstal v Bánské Bystrici u Stavoindustrie jako mistr na stavbě. V roce 1955 přišel pracovat do Ostravy. Tam byl v září roku 1959 zatčen a přiřazen do velkého procesu s jezuity. Souzen byl v Ostravě 7. března 1959 a vysloužil si trest devět roků, propadnutí majetku a ztrátu občanských práv na pět let. Protože prokurátor se neodvolal a on sám také ne, nabyl rozsudek právní moci, a tak se na něho mohla vztahovat amnestie z 9. května 1960. Dne 10. května 1960 byl propuštěn na svobodu.

Přišel do svého rodiště a bydlel u svého bratra v rodném domě. Pracoval v továrně v Hulíně, kam dojížděl, a to až do svého důchodu, tj. do roku 1970. Jako důchodce po čase dostal souhlas k výpomoci v duchovní správě. Tak se stal jakýmsi kaplanem okresu Kroměříž. Vždy, když na okrese někdo onemocněl nebo zemřel, přijížděli si z té farnosti na neděli a někdy i ve všední dny pro P. Konečného do Břestu. V některých farnostech také pomáhal zpovídat, zvláště před Vánocemi a Velikonocemi. Během týdne se pečlivě připravoval na promluvy, ale mnoho času, tak řečeně volného, věnoval své milované filosofii. Ze západu od svých spolubratří, se kterými studoval v cizině, dostával novější cizí literaturu. Byl velice sečtělý, možno říci vědomostmi nabitý. Jediná škoda byla, že P. Konečný neměl ducha psavého. Při svém nadání dovedl nesnadné věci vyjádřit snadno a srozumitelně. Byl by mnohým pomohl svými znalostmi, kdyby měly širší publicitu. I tak pomáhal některým našim mladým ve studiu filosofie. Napsal všeho všudy jen osm stránek úvodu do studia theodicei.

Otec Konečný, který býval jako mladý profesor často nemocný, se pobytem ve vojenském lágru zdravotně zocelil a žil, možno říci, bez zvláštních problémů až do 70 let. Potom se už leccos začalo objevovat a posledních pět let býval už častěji nemocen, několikrát byl i v nemocnici na léčení srdce. Jeho dobré, ke spolubratřím laskavé a pozorné srdce dotlouklo na svátek sv. Cyrila a Metoděje. Pochován byl v Břestu u Hulína na místním hřbitově do hrobu rodičů.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 547−549.