P. František Tietze

Náš vzácný P. Tietze se narodil v Hejtmánkovicích (Hauptmansdorf) u Broumova. Byl německé národnosti. Obecnou školu navštěvoval ve svém rodišti, gymnázium studoval v Broumově, a to v letech 1910−1918. Po maturitě se přihlásil do hradeckého kněžského semináře. Před nastoupením do druhého ročníku se rozhodl odejít do Tovaryšstva Ježíšova.

Byl přijat a nastoupil do noviciátu ve Svatém Ondřeji v Rakousku 23. září 1919. Po slibech studoval v Innsbrucku tři léta filosofii. Po filosofii byl tři roky prefektem u studentů našich kolejí, rok v Bohosudově a dva roky v Praze-Bubenči. V roce 1927 po skončení této praxe odešel do Belgie, do Enghienu, aby studoval teologii. Po třech letech, 24. srpna 1930, byl vysvěcen na kněze a dokončil čtvrtý rok teologie. Tím však studia otce Tietzeho nekončí. Na německé univerzitě v Praze studoval moderní filologii, a to němčinu a češtinu. V roce 1938 úspěšně zakončil tato studia doktorátem. V letech 1938−1939 vykonal svou třetí probaci v Münsteru v Německu. V letech 1939−1940 byl profesorem němčiny a češtiny na Velehradě a dva roky v Praze-Smíchově. V lednu 1942 byly naše školy nacisty zrušeny, a tak se na půl roku stal operářem v Hradci Králové. Od školního roku 1942−1944 byl v Praze u sv. Ignáce, pak na Strahově profesorem morálky na vlastním řádovém teologickém učilišti. S bohoslovci byl zatčen a uvězněn. Ve vězení byl v Terezíně. Po válce se stal spirituálem našich scholastiků filosofů v Brně a potom v Děčíně.

V Děčíně byl roku 1950 také zajištěn a odvezen do Bohosudova. Odtud se dostal do Oseka. Z Oseka byl poslán s několika našimi scholastiky a bratry a také ovšem i s jinými řeholníky do Hejnic. Školením v České Kamenici, po kterém měli být z lágru Hejnice řeholníci propuštěni, on neprošel a byl poslán do Želiva. Neměl příliš pevné zdraví, a tak 23. září 1954 byl spolu s P. Smržem a P. Vondrou ze Želiva transportován na Moravec. V náboru k sestrám se dostal do Moravské Třebové, a to jako spirituál sester Neposkvrněného početí Panny Marie. Sloužil jim při své důkladnosti s laskavou pečlivostí. Měl všeobecnou vážnost u každého v domově důchodců. Staral se tam i o stařečky a stařenky, o jejich duchovní prospěch, jak jen mohl.

Onemocněl rakovinou a byl operován. O svém stavu věděl a věděl také, že se mu po operaci dávala naděje jen na několik měsíců života. Pečlivě se připravoval. Byl jsem tehdy už v Brně doma z vězení. Jezdíval jsem velmi často v neděli za ním do Moravské Třebové. Postupně se ve své nemoci všeho zbavoval. Každý z nás, jezuitů, kdo za ním přišel, musel si něco odnést. Chtěl být ve smrti opravdu chudý. Nejčastěji býval u něho ze Svitav P. Vojtěch Horský. Ten musel postupně odvézt např. všechny knihy. Jiní šatstvo, prádlo. Byl vždy pokojný a usměvavý, i když nakonec velmi trpěl. Asi týden před smrtí, kdy jsem u něj byl naposledy, mně říkal: "Už se vlastně nic nemodlím, jen se dívám." A toto dívání bylo podivuhodným způsobem vtisknuto i do jeho mrtvé tváře. Je pochován v Moravské Třebové na hřbitově v areálu sester Neposkvrněného početí.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 362−363.