Články / Články Dnes je 20. 6. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Sebedarování vinného kmene

Pátek, 30.4.2021
Zamyšlení P. Pavla Ambrose SJ nad biblickými texty páté neděle velikonoční

Pavel Ambros

Obraz vinice je dobře známý ze Starého zákona. Hospodin je vinař, který vysázel vinici. Ta představuje Izrael, jeho lid. Prorokům se stala příhodným obrazem neplodnosti. Co s vinící, když nepřináší plody? Syn je poslán Otcem, aby přinášel plody: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.“ (Jan 15,1) Boží Syn se musel stát vinicí, aby vinná réva plodila pro věčnost. My jsme výhonky této révy, kterou je Kristus.

Co vše se skrývá v tomto obraze, naznačují slova proroka Ezechiela: „Synu člověka, čím předčí dřevo révy každé jiné dřevo křovisk, která rostou mezi lesními stromy? Bere se snad z něho dřevo, aby se z něho zhotovilo nějaké náčiní, či se z něho dá udělat kolík, aby se na něj pověsilo nějaké nářadí? Hle, dává se za potravu ohni, oheň stráví oba jeho konce, a když je i jeho prostředek spálen – hodí se snad ke zpracování?“ (Ez 15,2–4) Dřevo vinné révy se nehodí k ničemu, má cenu jen tehdy, když je plodné. Neslouží žádnému jinému účelu, než nechat procházet mízu ze země do bobulí hroznů. Bez kmene a výhonků hrozny nevyrostou, nedozrají. Dřevo vinného kmene je pouze z tohoto pohledu nepostradatelné. (Lk 6,44; Mt 7,16) Kristus je réva a my jsme ratolesti. Ovocem je lidství žité Bohem, lidství proniknuté láskou. Máme před očima tajemství boholidství v Kristově osobě. Mízou je život Boží pronikající kmen a výhonky, rodící ovoce Božího života v člověku. A protože životem Boha je láska, která se vydává a odevzdává, jediná věc, pro kterou má cenu žít, je nechat lidství proměnit. Svého života se člověk ujímá jako obdarování, které je třeba žít jako dar sebe sama. Jediným smyslem člověka je láska, nechat sebe sama prostupovat Boží láskou a nechat ji rodit ovoce nebeské sladkosti. Viditelné se stává v blahoslavenstvích.

Bez nich je člověk stejný jako vinná réva bez hroznů. Vše stvořené má sloužit člověku a k oslavě Boží. Člověk navíc slouží Bohu tím, že nese ovoce jeho lásky ve svých slovech, činech a prožívání. Proto Kristus říká: „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.“ (Jan 15,5). Výraz zůstávat (μένω) v sobě obsahuje nejen vytrvalost, nýbrž i schopnost vzdorovat, trvat na něčem. Není romanticky míněným povzdechem, nýbrž odhodláním, jehož hloubku osvětlují nutné podmínky plodnosti vinné révy: větve musí být prořezávány zcela pravidelně. Na začátku perikopy na to text Janova evangelia upozorňuje: neplodné větve se odřezávají, ty, které mají nést ovoce, čistí (καθαίρω). Čistit v této souvislosti znamená stříhat stromy a vinnou révu od zbytečných výhonků. Zacházení s neplodnými a plody přinášejícími větvemi je velmi podobné. To, co tvoří podstatu duchovní plodnosti, není řez, nýbrž míza. Askeze, která neotvírá cestu k míze Božího života, je podobná ořezávání vinných ratolestí určených ke spálení.

Kristus ukazuje rolníka, který ořezává, aby hodil větve na oheň nebo otevřel proudění života. Tento obraz je radostným zjištěním: životodárný proud není v naší moci. Nejsme to my sami, kdo se stříháme podle různých ideologií a fixních plánů a představ, ale je to Otec, kdo v dějinách života jednotlivce i celých národů prořezává svoji vinici. Řezy, kterými nás Otec osvobozuje od všeho, co nám brání nést ovoce, jsou jeho dílem. Tyto „ztráty“ jsou naším požehnáním. Sami se nemůžeme osvobodit. Neuvědomujeme si, že nevládneme vším, především nevládneme nad životem. Proto ve skutečnosti existuje i oheň, v němž se vše ověřuje. (Jan 15,6; 1Kor 3,13).

Toto tajemství řezů, odstraňování a spálení nutno zohlednit i v našem chápání duchovního života. Ještě důležitější než odřezávání suchého je prořezávání umocňující růst kvality i kvantity vinných hroznů, rozvíjení duchovních darů. Tím se zvyšuje kvalita hroznů, a tedy i vína. Vinohrad je prořezáván, aby přinesl více hroznů. Ale vinař vidí ještě dále: vidí proměnu hroznů ve víno. Duchovní život zde nesměřuje k množství duchovních plodů nebo ke kvalitě zbožnosti, nýbrž k proměně života skrze vzkříšení do věčnosti.

Tento druh prořezávání je vyjádřen v evangeliu již zmíněným výrazem očistit. Je to Otec, který očišťuje, abychom přinášeli více ovoce. Ve středu zůstává Otec, který očišťuje, nejsme to my. Proč? Protože je to Otec, který vyvyšuje Syna (Flp 2,9), který se stává poslušným až k smrti na kříži. Není to otázka našeho závazku zlepšovat se a nakonec se zaměřit na sebe při hledání dokonalosti. Toto směřování nás uzavírá do nás samotných.

Jan nepoužívá podobenství, ale promlouvá obrazy. Tento Janův obraz vinné révy a ratolesti je pro život nezbytný, protože je to obraz propojování jednoty božského a lidského, což může být dílem jedině Otce. Nemůžeme ze sebe udělat dar nerozdělené lásky, který by nás připodobnil Kristu, a tím nám umožnil naše dovršení skrze vzkříšení v Kristově těle do nebeské slávy. Toto je dílo Otce, protože je to Otec, který ví, co nám prospívá. Otec nás osvobozuje, abychom se mohli stát darem hodným Boží lásky tím, že se necháme obejmout. Svobodné přilnutí je zároveň i naší skutečnou obětí. Mnoho staletí jsme kladli velký důraz na formální projevy zbožnosti. Tím se vytvářela falešná iluze, že naše úsilí jednat morálně je zdrojem dokonalosti. I tím jsme v sobě mnohdy znehybnili schopnost předávat lásku jako jediný autentický znak duchovního života. Askeze a dokonalost se stala pro nás dobrým chováním v duchu pravidla nečinit druhým zlo a nečiniti druhým to, co nechceme, aby oni činili nám. Důraz na sebezapření je tak velký, že se nám z horizontu naší duchovní inteligence ztratil horizont sebeodevzdání, darování se druhému, sdílení životního styl, jímž člověk naplňuje dar lásky druhému v každodenní konkrétnosti života. Jeho srdce je tím samým nakaženo virem sobectví, které jej nakonec zcela zatvrdí. A čím jej poté naplňuje? Bezohledným úsudkem vůči ostatním, jímž si ospravedlní všechno „své“!

Být dokonalým, nebo být darem pro druhé. Tak nyní stojí náš život před otázkou, na kterou si musíme každý den odpovídat. Otec ví, co je nutné k tomu, aby každý z nás byl tím, čím je a být má, totiž dítětem, hříšníkem milovaný Bohem. Ví, jak ořezávat náš život, abychom mohli žít jako dar, jímž vyjadřujeme své naprosté, vše obsahující, a tudíž absolutně svobodné sebeodevzdání druhému. Jeho řezy nikoho z nás nijak nešetří, protože Otec nejlépe vidí cestu nejen k bohatosti plodů duchovního života, ale především k proměně našeho života. Dává nám světlo víry, abychom viděli to, co vidí on. Bůh je větší než naše srdce a ví všechno, jen on ví, jak překročit omezený rámec našich ideologií a našich tvrdošíjně nastolovaných cest rozvoje. „Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.“ (1Jan 3,20) Proto potřebujeme, aby nás Otec nepřestával očišťovat.

Zde se otvírá autenticky evangelní postoj věřícího, přijetí toho, co život přináší, protože ví, že Otec vládne nade vším. Je vším pro nás, a tento Boží život v nás, míza proudící z Kristova kříže, s naším životem nebojuje, nýbrž jej proměňuje. Něco vážného se vám v životě přihodí? Jak k tomu přistoupit, aby se moje srdce proměnilo? Přece i to, co vnímáme a prožíváme jako zmar, řez životem, je součástí vztahu s Bohem, nebo tomu nevěříme? Otec je ten, kdo v nás pracuje, teče do nás jeho život lásky jako míza, aby se plody našeho života staly darem pro druhého, přenesly proměnu životního údělu ve víno nebeské radosti. Až proměna ve víno dává plodům smysl a váhu.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
18.6.2021 Církev je cesta po moři k přístavu spásy
17.6.2021 Druhý vatikánský koncil a úcta k Božskému Srdci Páně
4.6.2021 Dary a plody Ducha jsou základní podmínkou, abychom mohli následovat Ježíše
28.5.2021 Svátek Trojice je svátek těch, kteří se radují z přebývání v druhých
21.5.2021 Duch dává nahlížet z druhé strany



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Za krásu manželství
Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.
Národní úmysl Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Kněžské svěcení Petra Hrušky a Samuela Privary


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Ignaciánská duchovní cvičení, vede P. Josef Čunek SJ


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil