Články / Články Dnes je 18. 9. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Propojení uzdravení duchovního a tělesného

Pátek, 25.6.2021
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k biblickým čtením 13. neděle v mezidobí

Pavel Ambros

Ježíš se vrátil. Přichází. Zapamatujme si toto slovo, které je poselstvím dnešního evangelia. Marek nám již od 2. kapitoly, od epizody s ochrnulým, kterého spustili ke Kristu dírou ve střeše, pomáhá vidět hlubší propojení: uzdravení je z mnoha důvodů lidsky i duchovně důležité. Péče o zdraví je chráněna pátým Božím přikázání. Přesto hlavní otázkou není uzdravení fyzické, ale spása člověka. Otázkou není smrt, ale to, co smrt působí: hřích. Je třeba začít od kořene, totiž od Božího odpuštění a nového naroubování se na Krista, nové jednoty lásky s Kristem. Jestli je to vše doprovázeno uzdravením těla? Je to významná okolnost, ale pro život s Kristem podle Marka není absolutně nutné. Uzdravení je školou: dává vhled do přechodu od hříchu ke smrti a od (ne-)uzdravení ke spáse. Běžně nás životní zkušenost učí, že je nám odpouštěno, jsme opět napojeni na Boha, ale zůstáváme nemocní. V příběhu o ochrnulém vidíme propojení uzdravení duchovního a tělesného. V následujících kapitolách budeme uváděni do prohlubujícího nazírání na tajemství: jak tato hra smrti vstupuje i do oblasti náboženství, jeho vnější podoby, struktury, která může vyloučit všechny kvůli své sebestředné nábožnosti, a také skutečně znemožňuje mnohým, kdo jsou poznamenáni hříchem a smrtí, najít kvůli svým zraněním spásu. Může to dojít až tak daleko, že zatrpklost sebestřednosti končí odsouzením Krista samého, jeho znevážením, zapřením, odsouzením i obnoveným ukřižováním v srdci člověka. Ale k čemu je náboženství, jestliže neslouží životu?

V dnešním úryvku se vrací Kristus do „své“ země ze země pohanů. V cizině započal své dílo osvobozování člověka od démonů. Tento jeho návrat je poznamenán zjevením nové skutečnosti tvořící bázi, výživnou tresť a životodárné podhoubí nového života, totiž skutečnosti víry. Víra je skutečnost, událost, vztah a čin v jednom, slovem vyznání a osobní rozvahou. To vše je ve víře založeno v setkání s Kristem. Plně se rozvíjí pouze ve vztahu naprostého přilnutí k zmrtvýchvstalému Kristu, který k nám stále přichází. Je to důvěrnost a rozvažování s osobou, která je přítomná, konkrétní, inspirující, chápající, doprovázející i přecházející vše, čím žijeme. V Ježíši z Nazareta poznáváme v procesu stálého obrácení pravého člověka a Boha: pro nás, s námi a v nás. Je to vztah, co tvoří lidskou existenci, a proto zachraňuje celý život v celé jeho úplnosti. Život Boží v nás není alternativní způsob života, ale je životem, který přijímá a osvojuje si jiný život, a tím ho zachraňuje, že nechává Boží přítomnost v sobě pracovat. Nemůžeme se vyhnout smrti, ale ve spojení s Kristem se smrt stává přechodem. Nejen my kráčíme Kristu vstříc, ale on kráčí, spěchá, naléhavě pospíchá k nám.

Všimněme si symboliky čísel. Je zajímavé, že ve všech odpovědích se vrací číslo 12. Žena trpěla svojí nemocí 12 let, dívenka má rovněž 12 let. Je 12 izraelských kmenů, to znamená plnost, celý Izrael. Dívenka je oslovena jako děvče, žena po uzdravení je nazvána dcerou. Obě jsou uzdraveny. Tento obraz Izraele hovoří o tom, že skutečně mluvíme o dceři Siónské, která je postižena smrtelným hříchem (srv. Jer 14,17). Žádný lékař ji uzdravit nemohl, ba co více, kvůli lékařům trpěla více: nemohla se po jejich zásazích ani narovnat. I dnes nezřídka řešíme dilema, zda léčba není těžší zásah do života než samotná nemoc. Je to obraz židovského národa, obraz smlouvy, která došla až tak daleko, že ukazuje v plné nahotě náboženskou sklerózu, která již nemá schopnost dávat život. Když představený synagogy ztrácí dceru, tím je ještě viditelněji posílen obraz Izraele, který již nemůže být zachráněn svými náboženskými vůdci. Představují neplodné náboženství, nepřinášejí život, ale smrt. Stačí si jen připomenout Lev 15, který se týkal žen. Kdo se dotkl menstruující ženy, stal se nečistým. Pes by si od ní kůrku nevzal. Ale nejen ženy, také toho, čeho se žena dotkla. Náboženství a víra již nemohly žít společně, svázány takovými zábranami.

Žena svým gestem riskovala (podobně jako Kristus) smrt. Jakoby si chtěla ukrást uzdravení! Chtěla si vzít v tichosti to, o co neměla odvahu prosit. Bůh tuto touhu získat krádeží promění. Žena se Krista dotkla, i když neměla. Husarský kousek. Stejně tak se Kristus neměl dotknout děvčátka. Udělal něco, co náboženské předpisy zakazovaly. Kristus musel spáchat „přečin“, prohřešek vůči tomu, co náboženství předpisovalo.

Když na prvním místě není nový život s Kristem, život těla Kristova, jímž jsme se stali, začíná období postupného pronikání sklerózy, vítězí sklerotické věci, ne věci živé, ale formalismus všeho druhu. Již zde nepulzuje život. Ztratil se, zbyla pouhá skořápka.

Ježíš ženě říká: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, zbavena svého neduhu!“ (Mk 5,34) Její víra byla přítomná v tom, co prožívala: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ (Mk 5,28) Tato úvaha ženu zachránila. Je to úvaha, který se rodí ve správném posouzení věcí, protože je úvahou, která vychází ze vztahu důvěry a absolutního svěření se. A tato důvěra, toto přilnutí, tato láska ke Kristu jako Spasiteli, která v každém z nás rodí myšlenku jako darované vnuknutí, inspiraci, úvahu, rozvažování, modlitbu, která nejprve rozlišuje, a poté ztotožňuje s Kristem. A proto neodešla s prázdnou.

Víru můžeme vidět i ve způsobu uvažování a jednání: Ježíš totiž viděl jejich víru, která je dovedla k nevídané věci: začali dělat ve střeše díru, aby skrze otvor spustili lůžko s ochrnulým (Mk 2,5). Je vyumělkované, ba i falešné se domnívat, že se to může dít obráceně. Lépe řečeno: Je omylem nebo iluzí být přesvědčen, že správné věci, které dělám, přesné uvažování, kterého jsem schopen, moje představa, podle které se vše bude dít, že toto vše povede k setkání s Kristem. V čem je tento náhled, model uvažování pomýlený? V čem spočívá můj omyl či iluze? V jedné podstatné věci: V tomto mém pohledu je Bůh zbaven svobody, která se projevuje v čase, který zraje a dozrává jinak. Moje myšlení není na téže rovině, v níž se dějí věci podle Boží moudrosti. Představenému synagogy řekl: „Neboj se, jen věř!“ (Mk 5,26) Stačí, když se svěříš, necháš obejmout. Když bude v tomto pokračovat, může dojít k tomu, k čemu došel předtím (světe, div se) i pohan: kleknout si, a tím vyhnat zlého ducha. Když člověk vyznává svoji nedostatečnost, otevírá se víře. Co působí víra? Staví mimo logiku náboženství, v kterém je spočítáno přesně, čím se Bohu líbí a čím ne. „Zhoubná“ logika náboženství bez víry a důvěry totiž vede nezřídka k tomu, že se člověk mylně domnívá, že je zachráněn svými vlastními dobrými skutky. Nerozeznává ve svém dobrém konání Boží vítězství. Evangelium otevírá jinou perspektivu: spásný vztah, který zachraňuje i tělo. Zachraňuje i náboženství, které si vytváříme mocenskou profesionalitou. V něm totiž mohu vládnout. V něm mohu počítat své zisky: peníz, slávu a uznání světa. Nakonec mne pohřbí a pohřbí i ty, kteří jsou kolem mne. Konce jsou smutné. Omyl Mojžíšova zákona, mýlka každého náboženského přesvědčení bez víry spočívá v tom, že může přinášet uzdravení. Struktury potřebují uzdravení od Krista, aby přinášely duchovní ovoce. Pokračuje zázračně ve třech apoštolech, kterým dal tento zázrak nahlédnout: trojice – Petr, Jakub a Jan. Tyto plody žijí i dnes v církvi v ovoci uzdravení: v trojici – apoštolát, mučednictví a čistota srdce. I v tam skromném gestu, které spojuje diskrétnost Božích věcí s nabídkou nasycení. Mohli bychom říci: dejte Božímu lidu více najíst z Božích tajemství. Pak Kristus nepřestává přicházet mezi nás.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
17.9.2021 Základem křesťanství je svobodné přilnutí
10.9.2021 Poznání Krista jako jediného Pána se odehrává sdílením životů a poslání
3.9.2021 Ježíš se o něj postará
27.8.2021 Bludiště zákona odtrženého od života a víry
20.8.2021 Duch mě vede k tomu, abych se stal darem



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Za udržitelný životní styl
Modleme se, abychom se my všichni odvážili zvolit si skromný životní styl šetrný k přírodě a radovali se při pohledu na mladé lidi, kteří o to odhodlaně usilují.
Národní úmysl Děkujeme za církevní školství a prosíme za stále kvalitnější prostředí v církevních školách, kde se tisíce dětí mohou poprvé setkat s živou vírou v Krista.
více »

Nejbližší akce

Jáhenské svěcení Václava Novotného SJ


Mše svatá na poděkování za život P. Adolfa Kajpra SJ


První česko-slovenské setkání pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení, vede Mons. Pavel Posád


Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro seniory, vede P. Jan Mach


Kněžské exercicie


více »

Kalendárium

Památka sv. Stanislava Kostky


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil